Američané nikdy "elektriku" kupovat nebudou

Loga na vizitce automobilového dealera z Detroitu Waltera Schwartze jsou přehlídkou problémů autoprůmyslu. Pontiac? Jedna ze značek, které se podle odhadů v médiích bude muset koncern GM vzdát. Buick na tom není o mnoho lépe a japonský Nissan se letošního autosalonu v Detroitu neúčastní, nemá nové modely, které by chtěl představit.
Když má ale šestašedesátiletý Walter Schwartz říci, zda automobilky v jeho rodném Detroitu krizi přestojí, přimhouří bojovně oči a půjčí si od novináře blok.
"Napišme si to. V roce 1966, kdy jsem začal s tímhle byznysem, žilo v USA 150 milionů lidí a prodalo se šest milionů vozů. V roce 2007 to bylo 300 milionů a 17 milionů aut. Vyplývá vám z toho, že Američané méně kupují auta? Mně ne," říká pan Schwartz.
S útrpným úsměvem hledí na titulní stranu deníku Detroit Free Press, kde se tvrdí, že dealeři firmy GM jsou existenčně ohroženi a že do roku 2012 jich nejméně čtvrtina skončí. Fotografie ukazuje jednoho ze Schwartzových detroitských kolegů, který se už rozhodl své zastoupení GM zavřít.

Stěhování na Floridu
"Ale víte, proč to udělal? Už ho to nebaví, vezme si teď ty tři čtyři miliony, které za obchod dostane, a odjede na Floridu užívat si důchodu," vysvětluje. Docela uvěřitelné v detroitské zimě, která zuří venku za výlohou obchodu pana Schwartze na Michigan Avenue.
V nedělním dopoledni jsou v obchodě ještě další tři zaměstnanci a občas přijdou konzultovat smlouvy. Novinář z Prahy má ale u jejich šéfa v tuto chvíli přednost.
"Matka odešla z Prahy před nacisty v roce 1939, velká část její rodiny zemřela v Osvětimi," vypráví pan Schwartz, jak se v Americe seznámila s jeho otcem, který před Němci utekl z Budapešti.
Rodina se v Detroitu zavedla prodejem potravin. "Otcův podnik vydělával dost na to, aby sem mohl během studené války z Ruska přemístit několik dalších židovských rodin," říká Schwartz, jehož samotného ovšem od mládí jasně přitahovala auta. "Bylo to lepší než čištění ryb u táty v krámu. A v Detroitu se vše točilo kolem aut," vzpomíná, jak vystudoval techniku a o prázdninách pracoval u Forda. Nechuť převzít rodinný podnik ale vyústila v rebelii.
"Táta mě vyhodil. Ale ještě předtím mi koupil moje první auto," vypravuje. Na autech znal každý šroubek, začal vydávat časopis, ve kterém z hlediska obyčejného zákazníka porovnával a oceňoval auta na trhu. Byl jeden z prvních, koho to napadlo, a ještě před pěti lety, kdy tento byznys přešel na internet, svůj nápad dobře prodal.

Po každé krizi vzestup

Když Schwartz mluví o současné krizi, jeho paže opisuje ve vzduchu sinusoidu. "70. léta, byli jsme dole, pak znovu v roce 1981 a pak na začátku 90. let, ale vždy se to zvedlo," tvrdí, že současný propad je také dočasný. I jeho ovšem silně postihl, prodeje se snížily o 40 procent.
"Šetříme. Místo stovky mám teď 75 zaměstnanců, držím méně aut, méně inzeruji," říká a ukáže na své kožené zimní boty. "Běžně jsou za 60 dolarů, já jsem je sehnal za 15." Když ovšem vypočítává auta, která si kdy pořídil, je jasné, že na této vášni nešetří. Na okraj poznamená, že také sbírá motorky Harley Davidson. Zatím jich má dvanáct.
"Barva auta vám půjde k vlasům a interiér zase k vaší přítelkyni. A vzadu je dost místa pro psa. Nemáte? Tak až přijdou děti. A pozor, v autě je Blue Tooth," říká do telefonu, když se předtím omluví, že "tohohle zákazníka musí vzít". Pak vysvětluje, že zákazníky dnes ani tak nezajímá "motor pod kapotou, ale jako první se kouknou na rádio, DVD přehrávač a tyhle věci". V tom prý americké automobilky před lety zaspaly, teď už jsou ale podle Schwartze zase vepředu.
"Ne, Američané nebudou kupovat elektriku," vrtí ale odmítavě hlavou na poznámku, že to na autosalonu v Detroitu vypadá, že budoucností jsou vozy na elektrický pohon. "To bych podnik raději zavřel než prodávat auta, která znějí jako šicí stroj," říká.
Nebojí se ovšem, že by se tahle hrozba vyplnila v čase, kdy si ještě plánuje mít svůj obchod na Michigan Avenue. "Deset dvacet let? Na Floridu se mi zatím nechce."