Průměrné stáří osobních aut u nás je 14,73 roku, o čtvrt roku více, než tomu bylo loni. Může za to malý počet starých aut vyřazovaných z registru a stále větší počet velmi starých ojetin, které se k nám dováží ze zahraničí. Dlouhodobě nedostatečná obměna vozového parku u nás zapříčinila, že 66 % vozidel je starší deseti let. Mezi ně se řadí i skutečně stará auta, vyrobená zhruba do roku 1993, která ještě nejsou vybavena katalyzátorem snižujícím množství škodlivin ve výfukových plynech. Na našich cestách jich jezdí až 700 tisíc, více než polovina jich je starších třiceti let.
Jak vlastně posuzovat množství vypouštěných emisí? Dnes to automobilky řeší především přes CO2, tedy oxid uhličitý, což ve své podstatě není škodlivý plyn, odborníci mu však přičítají velký podíl na vzniku skleníkového efektu. Pokud jde o množství vypouštěného CO2, jsou na tom lépe naftová auta oproti benzínovým. Diesely zase produkují více oxidů dusíku, pevných částic a nespálených uhlovodíků.
Ve zkratce lze říci, že čím starší auto je, tím více škodlivin vypouští. Podle odborníků vozidla bez katalyzátoru ujedou v průměru dva tisíce kilometrů ročně, v celkovém počtu ujetých kilometrů všemi automobily se jedná o cca 4% podíl. Jejich celkové emise oxidů dusíku a nespálených uhlovodíků jsou ale prakticky srovnatelné se sumou emisí vozidel modernějších, to znamená vozů plnících EURO 1, EURO 2, EURO 3, EURO 4 a novějších. Podíl vozů bez katalyzátoru na celkovém znečištění ovzduší se odhaduje na 40 %.
Otázka emisí se u osobních aut v praxi výrazněji řeší od devadesátých let, tedy alespoň v Evropě. Už auta vyrobená v roce 1995, plnící předpisy Euro 1 a Euro 2, produkují zhruba 15 % škodlivin oproti starým vozům bez katalyzátorů. Novější auta vyhovující normám Euro 5 a Euro 6 potom vypouštějí pouze zlomek původních hodnot, jedná se zhruba o tři až čtyři procenta.