Auto na vodík již jezdí stočtyřicítkou

Tichý provoz a minimální emise. Takové jsou hlavní přednosti vodíkových automobilů. Jednou by měly vážně konkurovat těm, kvůli nimž se těží ropa nejenom v poušti, ale i v arktické pustině.
Zatím se ve světě vyrobilo asi 600 vodíkových prototypů v ceně jeden až dva milióny dolarů každý.

To, že auto na vodík už je skutečností, důrazně připomínají skoro všechny renomované automobilky. Ve vývoji zřejmě nejdál pokročila japonská Honda. Její prototyp označený jako FCX může s plným zásobníkem ujet skoro 200 kilometrů a uhánět maximální rychlostí 140 kilometrů za hodinu.
Americký novinář, který si vůz vyzkoušel ve státě Michigan, ale neměl kde doplnit palivo. Jižní Kalifornie je na tom lépe - zatím je tam asi tucet "vodíkových stanic". "Vodíková infrastruktura se rozvíjí nemožně pomalým tempem," řekl listu International Herald Tribune Andy Boyd, mluvčí americké filiálky Hondy. Pokud se do ní nebude rychle investovat, zákazníci si na FCX hodně dlouho počkají. Mimochodem, zatím tento vůz váží kolem dvou tun.
Vodíkový vůz Opel Zafiras ve Washingtonu D.C. zkouší automobilka General Motors. "Palivo lze doplnit u jedné stanice Shellu. Ale trvalo rok, než jsme k její stavbě získali potřebná povolení," sdělil mluvčí koncernu GM Chris Preuss. Pozadu nechtějí zůstat ani konkurenti jako Ford nebo Mitsubishi.
Odborníci poukazují na to, že se musí připravit nejenom infrastruktura, ale i zákazníci. Nebude vůbec lehké je přesvědčit, aby přesedli do vozu se zásadně jiným pohonem a hlavně se přestali bát tankovat vodík. Proto také výrobci svěřili četné zkušební prototypy městským radnicím. Honda dokonce jedné rodině v Kalifornii poskytla model FCX na leasing za 500 dolarů měsíčně.
"Tankování stlačeného vodíku se příliš neliší od tankování benzínu, což platí i pro dobu tankování," říká Zdeněk Porš, který se zabývá vodíkovým pohonem v německém Jülichu. Připomíná, že jedna zkušební tankovací stanice je k dispozici také na mnichovském letišti.