Benzin nebo nafta? Náklady se už vyrovnávají

Rozdíly mezi pořizovací cenou benzinového a srovnatelně silného vozu jezdícího na naftu už totiž nejsou tak propastné, jak tomu bylo v minulosti.
Například octavie s motorem 2.0 TDI je jen o 25 tisíc korun dražší, než podobně výkonný benzinový protějšek 1.8 TSI.
Po pěti letech provozu, během kterého vůz najede celkem 100 000 kilometrů, je závěrečný účet za provoz obou modelů vzácně vyrovnaný. Řidič auta s naftovým motorem, který investoval více peněz při pořizování auta, má totiž náklady na provoz nižší, než kdyby koupil srovnatelný vůz s benzinovým motorem (viz tabulka níže).
Důvodem je především stoupající cena benzinových aut, které nyní používají dražší techniku, jež byla až donedávna vyhrazena právě jen dieselům: vysokotlaké vstřikování paliva systémem common-rail a přeplňování turbodmychadlem.
Právě jemné trysky vstřikovače moderních benzinových aut boří další mýtus, že zážehové motory snesou horší palivo, než dieselové. Stačí, když trysky nasají větší procento biosložky, která je nyní povinně do benzinu přidávána. A trable s ucpanými vstřikovači mohou být na světě.
Zatím však poruchy způsobené špatnou kvalitou paliva postihují zejména majitele dieselových motorů. A výměna vstřikovacího čerpadla, které pančovaná nafta poškodí, stojí desítky tisíc korun.

Stlačený plyn CNG
Problémy se nevyhýbají ani majitelům aut, kteří se rozhodnou jezdit na plyn. Hlavně ten stlačený se zkratkou CNG (Compressed Natural Gas) je v poslední době státem podporován - při jeho nákupu totiž řidič neplatí spotřební daň jako u ostatních paliv, ale pouze DPH. Provoz na CNG je tak bezkonkurenčně nejlevnější, radost z ušetřených peněz u čerpací stanice však poněkud kazí pořizovací cena takového auta. Modely jezdící na CNG nabízí řada automobilek, jejich nákup však vyjde asi o 90 000 korun dráž, než nepřestavěná benzinová verze.
Nepotěší ani krátký dojezd, který auta na stlačený plyn nabízejí. Navzdory těžkým a objemným nádržím ujedou na jedno natankování maximálně 300, vzácněji 350 kilometrů. Například malý Fiat Panda CNG, jehož nádrž pojme 10 kilogramů zemního plynu, ujede vzdálenost jen asi 250 kilometrů. Poté, co plyn dojde, začne vůz automaticky odebírat benzin, který jinak využívá jen při startování.
V tuzemských podmínkách dochází zemní plyn v autě poměrně často - v celém Česku jsou totiž zhruba jen dvě desítky pump nabízejících CNG. Většina je navíc před motoristy ukryta v areálech plynárenských společností.
Pro opravdické fandy zemního plynu se nabízí řešení v podobě domácí plnicí stanice. Zařízení s rozměry plynové karmy se jednoduše připojí k rozvodné síti a domácí pumpa je na světě. Plnírna vyjde zhruba na 130 tisíc korun. S rychlostí plnění to ale není slavné. Zatímco profesionální zařízení u veřejných pump zvládne natlakovat nádrž během několika minut, domácí plnírně to trvá několik hodin.

Tekuté LPG
Kdo dá přednost tekutému propan-butanu (ve zkratce LPG = Liquefied Petroleum Gas), může se těšit z rozsáhlé sítě čerpacích stanic a menší nádrže, do které se vejde více paliva. Z LPG se však narozdíl od zemního plynu platí spotřební daň (necelé 4 koruny na kilogram) což náklady na provoz oproti CNG znevýhodňuje. Auto na LPG má také zhruba dvakrát větší spotřebu než vůz na CNG. Modely přestavěné na LPG nabízejí automobilky jen výjimečně, zájemce o tento druh pohonu tak musí projít individuální přestavbou. Její nevýhodou je především ztráta záruky, kterou výrobce auta poskytuje na nový vůz. Pro přestavbu na propan-butan se tak majitelé nových aut zpravidla odhodlají právě až po uplynutí této záruky, podle typu motoru přijde úprava na 30 000 až 60 000 korun.

Srovnání nákladů na provoz aut na benzin a naftu po 5 letech a 100 tisících kilometrech (údaje v Kč)

Poznámka: Celkové náklady jsou součtem druhé části 2. řádku + 3. řádku + 4. řádku + 5. řádku.
* verze Ambiente

Ceny paliv