Bezpečnostní systémy - Ochrana životů na silnicích

Automobilismus je největším světovým zabijákem. Používání vozidel je nicméně tak přínosné, že o nějakém omezování nemůže být ani řeči. Riziko zabití nebo úrazu s ním spojené se lidé naučili akceptovat, takže několika padlým ve vzdáleném konfliktu věnují média větší pozornost než řádově vyšším počtům, jež umírají na bližších silnicích.

Airbagy i zpětné kamery
Bezpečnost samotných automobilů v průběhu posledních desetiletí podstatně vzrostla. Netříštivá skla, lepší zrcátka a osvětlení, zdvojené brzdné okruhy, deformační zóny, bezpečně tvarovaná karoserie, bezpečnostní pásy a airbagy zabránily již mnoha nehodám či zmenšily jejich následky. Od sedmdesátých let se začínají zavádět zařízení, která napraví řidičovu chybu či zvýší účinnost jeho akcí. Jde například o protismykové systémy a podporu brzdění (ABS).
Přínosem posledních let jsou zařízení, která kromě fungování vozidla samého monitorují i jeho okolí. Parkovací automat, zpětná kamera, nebo alespoň varování při přílišném přiblížení k překážce se stávají běžnou výbavou automobilů. Videokamery, laserový paprsek, radar, infračervené záření nebo zvukové vlny dodávají procesorům v automobilech informace o okolí.
Jaguar, Lexus a Mercedes byly první automobilky, které do svých vozů od roku 1999 instalovaly radar ke sledování bezpečné vzdálenosti od vozidla před nimi.
Vzhledem k tomu, že cena zařízení se pohybuje okolo 20 tisíc korun, najdeme je jen u luxusních vozů. Obdobné zařízení založené na laseru vyjde levněji, pod deset tisíc. Od roku 2001 je využívá Toyota v některých lexusech. V současnosti najdeme na trhu asi dvacet typů takto vybavených vozidel.
Na stejných principech může fungovat i vzájemná komunikace automobilů mezi sebou. Některé luxusní automobily, například Lexus, Mercedes-Benz a Infiniti, se již několik let dodávají s elektronickým vybavením umožňujícím komunikaci vozidel mezi sebou i s čidly zabudovanými do silnice. Spojení probíhá buď pomocí radaru, nebo lidaru. Radar vysílá rádiové vlny a zachytává jejich odraz, lidar (Light Detection And Ranging) provádí totéž se světlem viditelným.

Stroje hlídají řidiče
Ke zvýšení bezpečnosti dopravy by měl přispět systém vyvinutý na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Pomocí senzorů sleduje pohyby řidičova obličeje, držení volantu, pozici a tlak chodidla na pedály.
Speciální software na základě pohybů řidiče předpoví jeho reakci s předstihem asi 0,9 sekundy. Zároveň soustavně měří vzdálenost od vozidla jedoucího vpředu. Když mezera mezi automobily nebezpečně poklesne a řidič se nechystá brzdit, vůz vydá poplašný signál nebo přibrzdí sám.
Možností je více. Australští inženýři vyvinuli elektronického hlídače, který dává pozor, jak řidič dodržuje dopravní předpisy. Jádrem celého zařízení jsou tři kamery, z nichž první sleduje cestu před vozidlem, hlavně dopravní značky a výstražná znamení. Další dvě monitorují, kam řidič právě hledí. Nezpomalí-li po průjezdu kolem značky omezující rychlost, ozve se varovný signál. Procesor zareaguje stejně, když usoudí, že řidič přehlédl jiné důležité značení. Systém funguje uspokojivě i při vysokých rychlostech.
Evropská unie financuje rozsáhlý projekt I-WAY, v jehož rámci sdružení společností vyvíjí komplexní systém, který by měl předvídat riskantní situace a předcházet dopravním nehodám zejména na dálnicích. Kombinuje již existující nenáročné technologie, které sledují fungování vozidla a monitorují okolí. Kamera, snímače srdečního signálu (EKG - elektrokardiogram) a tlaku rukou na volant vyhodnocují způsobilost řidiče.
Andrea Migliavaccaová, koordinátorka projektu, uvádí, že novinkou je speciální obvod, který integruje signály všech čidel a předává je procesoru. Největší přínos představuje software, jenž všechny údaje zpracovává. Nejobtížnější není potřebné údaje získat, ale vyhodnotit a přijmout odpovídající reakci.
Důležitou součástí projektu je i přenos informací mezi automobily. Rozpozná-li některý z nich svou situaci jako riskantní, ihned o tom uvědomí okolní vozidla. Stejným způsobem budou komunikovat automobily se středisky řízení dálničního provozu.
Spojené státy nezůstávají pozadu. V rámci programu SafeTrip-21, jehož se účastní i evropské firmy (Audi), probíhají v oblasti San Franciska reálné testy vzájemné komunikace mezi automobily, jichž se účastí na deset tisíc vozidel.

Bezpečnost má svou cenu
Zavedení tak komplexních systémů řízení provozu by určitě znamenalo další průlom moderních technologií do našeho soukromí. Sotva může někdo cokoli namítat proti zařízení, které by rozpoznalo nastupující mikrospánek řidiče a včas ho probudilo. Kde je však rozumná hranice? Zamlouvalo by se nám být pod neustálým dohledem palubního procesoru, jenž by nás okamžitě vyplísnil, když za jízdy použijeme mobilní telefon, napijeme se, vezmeme si bonbon či kousneme do svačiny, podrbáme se na nose nebo nebudeme věnovat řízení plnou pozornost?
V některých zemích zákon už dnes umožňuje do aut osob odsouzených za řízení pod vlivem alkoholu zamontovat přístroj, do kterého musejí před započetím jízdy nadýchat. Nalezne-li v jejich dechu stopy alkoholu, zablokuje startování.
Brzy se na trhu objeví vylepšený přístroj, který bezdotykově automaticky stanoví množství požitého alkoholu dle jeho obsahu v potu. Jeho cena nejspíše umožní, aby se stal součástí každého automobilu, jestliže se objeví dostatečný politický tlak. Lidí, kterým by se taková permanentní kontrola zdála ponižující, určitě nebude málo.
Dalším logickým krokem, jenž se přímo nabízí, je, aby veškeré zachycené přestupky či pokusy o ně vylepšené zařízení hlásilo rovnou dopravní policii. Svého vlastního autobonzáka by sotva někdo chtěl neustále vozit s sebou.

Co s tím?
Zajímavou variantu představuje systém, na němž pracují v Oak Ridge National Laboratory, v jedné z několika amerických výzkumných vládních laboratoří. Dle jejich představ by se dopravní situace vyhodnocovala pomocí mobilních telefonů, z jejichž signálů lze získat překvapivě mnoho informací. Vycházejí z dosti rozumného předpokladu, že prakticky každý řidič dnes má mobilní telefon. Údaje by se získávaly ze všech signálů, kterými mobily komunikují s vysílači svého operátora, nikoliv jen z hovorů řidičů.
Z množství a rychlosti pohybu mobilních telefonů může vhodný software získat přehled o hustotě a plynulosti provozu a předvídat vývoj dopravní situace. Doporučení vhodné trasy a optimální rychlosti pro řidiče bude šířit webová stránka a rozhlasové vysílání. Sebrané údaje lze přímo použít i pro nastavení dopravního značení.
S rozesíláním informací pomocí zpráv SMS přímo řidičům se nepočítá, protože luštění textů na displejích mobilních telefonů během řízení vozidla by nejspíše více problémů způsobilo, než vyřešilo.
Soukromí lépe zachová úplná automatizace provozu, ať už v podobě chytrých dálnic nebo aut zcela řízených počítačem. Takové řešení bude nejlepší i pro zvýšení bezpečnosti provozu, protože řidič, ať už bude pod jakoukoli kontrolou, představuje nejméně spolehlivý prvek. Nehody způsobené selháním techniky představují pouhý zlomek nehod vyvolaných chybou lidského faktoru. Jeho úplná eliminace však zatím možná není, i když vývoj pokračuje velmi rychle vpřed.