Historie a současnost testovacích okruhů automobilky Opel

V roce spustil Opel provoz svého prvního komplexního testovacího areálu v bezprostřední blízkosti výrobního závodu v Rüsselsheimu. Stavební práce na pozemku o rozloze 15 hektarů trvaly pět měsíců. Po dokončení nového areálu mohla automobilka přesunout část testovacích jízd z veřejných silnic do uzavřeného centra a tak uchránit své prototypy před nežádoucí pozorností a zvědavými pohledy. Kromě rychlostního okruhu délky 1500 metrů a „běžných“ silnic se nové modely testovaly také na úsecích s kamennou dlažbou. Tehdejší testovací areál obsahoval řadu speciálních sekcí, včetně silnic s výraznou příčnou klenbou nebo úseku se zvlněným povrchem, kde se zkoušely podvozky, závěsy kol, tlumiče, odpružení či řízení. Součástí testovacího areálu byly štěrkové a asfaltové cesty a dokonce i vodní brody. Strmé úseky se spádem až 30 procent – důležité pro testování převodovek, stoupavosti vozu či jeho rozjezdů a brzdění – tvořily centrální osu areálu. Na smykové dráze s řadou přesně definovaných povrchů mohli již tehdy experti automobilky Opel ladit optimální geometrii řízení, stanovovat úhly smyku nebo testovat nedotáčivost či přetáčivost automobilů ve velmi prudkých zatáčkách. Ovšem v Rüsselsheimu Opel testoval své automobily už v roce 1903. Malý ovál zkušební dráhy v areálu továrny, který se využíval hlavně jako testovací okruh pro automobily a bicykly, byl ale brzy malý. Proto Opel už v roce 1920 vybudoval vlastní závodní okruh dlouhý 1,5 km v lokalitě „Schönauer Hof“, jižně od výrobního závodu. Na okruhu se nejenom testovalo, ale i závodilo a organizovaly se na něm i cyklistické podniky. Právě na tomto okruhu uskutečnil Fritz von Opel své pokusy s vozidel na raketový pohon. Oválná dráha měla výrazně klopené zatáčky (až 32 stupňů), umožňující jízdu rychlostí až 140 km/h, což z ní dělalo jeden z tehdy nejrychlejších okruhů světa – a šlo zároveň o první stálou automobilovou a motocyklovou závodní dráhu v Německu. Na okruhu se příležitostně konaly i speciální propagační akce, jako například v roce 1924 prezentace jednodenní výroby více než 100 kusů populárního modelu 4/12 HP, známého spíše pod přezdívkou „Laubfrosch“ (Rosnička). Pozůstatky tohoto okruhu jsou ještě dnes dobře patrné a jsou oblíbenou turistickou destinací.

Od roku 1966 dodnes: Výkonné testovací centrum Dudenhofen

Jako nástupce testovacího areálu z roku 1951, který obsahoval i vývojová pracoviště, jako například laboratoř elektromagnetické kompatibility, centrum crash-testů a další, dodnes využívané testovací plochy, Opel v roce 1966 vybudoval zcela nové testovací centrum v Dudenhofenu. Tento areál obsahuje promyšlenou síť silnic a specifických tratí celkové délky 33 kilometrů, na kterých se ověřuje spolehlivost a odolnost automobilů v extrémních podmínkách. Během uplynulých 10 let Opel rozšířil síť testovacích tratí v centru Dudenhofen o téměř 50 procent, takže dnes jejich celková délka dosahuje asi 60 kilometrů. V Dudenhofenu se měří například hlučnost a nastavení či odolnost podvozku. Nechybí proto rozbité tratě a horské úseky. Pýchou centra je obvodový vysokorychlostní okruh. Infrastrukturu a každodenní provoz centra Dudenhofen ovlivňují nové technologie, vyvinuté v předchozích letech. Například čerpací stanice uvnitř areálu nabízí 18 rozličných druhů paliv, pro zkoušky elektromobilů je k dispozici několik nabíjecích stanic. Novinkou je speciální tým pro organizací akcí, který má na starosti také zpřístupňování areálu pro veřejnost – v posledním období navštěvuje testovací centrum Dudenhofen každoročně více než 10 000 návštěvníků. V roce 2005 testovací centrum Dudenhofen doplnil testovací areál Pferdsfeld, vybudovaný nedaleko města Bad Sobernheim ve spolkové zemi Porýní-Falcko. V této lokalitě byla kdysi umístěna základna německého vojenského letectva a Opel nechal upravit původní vzletovou a přistávací dráhu pro testování automobilů. Zatímco v Dudenhofenu se dělají většinou dlouhodobé prototypové zkoušky, areál v Pferdsfeldu se primárně specializuje na vývoj podvozků.