Historie s úsměvnými paragrafy

První pravidla regulující provoz na silnicích byla určena výhradně pro nemotorová vozidla. Jejich platnost se vztahovala pouze na jednotlivé části monarchie. V roce 1866 byl přijat zákon č. 47, jímž se vydává "řád policie silniční", platný pro Království české kromě hlavního města Prahy. O devět let později je jiný zákon č. 5 určen pro "veřejné neerární silnice markrabství Moravského" s vyloučením obou hlavních měst, Brna a Olomouce. Rok 1878 pak přenáší tentýž zákon také na silnice vévodství Slezského.
Zákonodárci pamatují i na chodce. "Nařízení, jak se má chovat obecenstvo u přehrad železničních zvonítkem opatřených, pak u přechodů místních drah, opatřených výstražnou tabulkou Pozor na vlak" určuje vyhláška č. 169 z roku 1890.
Některé příkazy zákonů 19. století dnes mohou znít až neskutečně.
"Co nejpřísněji zakázáno jest kočím při jízdě spáti na vozích."
"Práskání (bičem) v uzavřených osadách jest nadobro a venku na silnici tehda zakázáno, když okolo jede povoz, jakož i také když okolo se žene dobytek."
"Krmiti na silnici před hospodami, přičemž se silnice súžuje a znečišťuje, jest zapovězeno."
Už zákon z roku 1890 pamatoval na případ, když by se na cestě objevili členové císařské rodiny: "Vozům, v kterýchž jedou členové nejvyššího dvora, musí se vyhnouti každý povoz, i byť by opustiti musel levou stranu dráhy."

Neobtěžovat mimojdoucí
První mezinárodní pravidla pro provoz motorových vozidel byla přijata v Paříži roku 1909. Pamatovala i na to, že stroje nesmí "obtěžovati dýmem nebo parou příliš mimojdoucí" a zavedla také dopravní značky.
Brzy po vzniku Československa však vláda jízdu soukromými vozidly zakázala, výjimky požívali pouze lékaři. Vedl ji k tomu akutní nedostatek pohonných hmot po válce. Zákaz platil až do 10. března 1921.
Teprve v roce 1935 byly přijaty zásady upravující silniční provoz jednotným způsobem na celém území státu. Dalším významným mezníkem se stal přechod na jízdu vpravo. Levostranný provoz skončil 1. května 1939. Za touto změnou však nestáli Němci, jak se často uvádí, ale zákon č. 275 z roku 1938.
Říšskoněmecké předpisy, které platily od listopadu 1939, zavedly dosud neznámé novinky. Některé jako by se staly inspirací i pro předkladatele současné novely zákona: "Kdo nedbá dopravních předpisů, je na předvolání dopravně policejního úřadu ... povinen zúčastnit se vyučování o chování v silniční dopravě."
Pravidla také zavedla přednost zprava a dopravní značky Zákaz zastavení a Zákaz stání. Novým zákonem se ale nemuseli řídit všichni. Na seznamu výjimek byly například pohotovostní oddíly a strážní sbory SS.

Rázně proti diverzantům
Říšskoněmecké předpisy platily až do roku 1951. Tehdy vláda vydala nový zákon upravující silniční provoz, který si vzal za vzor obdobné předpisy v Sovětském svazu. "Uvážíme-li, že doprava je obvzlášť citlivé místo pro nepřátelskou sabotáž a diversi - pak není zajisté od věci, jestli i z tohoto místa vyzveme všechny skutečné komunisty v dopravě, aby přísným a disciplinovaným plněním svých povinností jakož i zvýšenou ostražitostí ve službě dbali o řádný chod dopravy a pomáhali odhalovat vědomé škůdce a sabotéry," hřímal Klement Gottwald na zasedání ÚV KSČ.
Jaké novinky v pravidlech se tehdy objevily? Řidiči se například ukládalo, že musí dát své vozidlo k dispozici dopravním orgánům, požadují-li je k pronásledování podezřelých osob.
V roce 1953 politické byro KSČ rozhoduje zřídit dopravní inspektoráty. Těm jsou napříště svěřeny všechny agendy týkající se silničního provozu.

Jezděte rychlostí koně
Jako červená nit se motoristickými zákony táhnou omezení pamatující na rychlost.
"Rychlost jízdy nesmí být v uzavřených osadách větší, než kolik obnáší rychlost koně v čerstvém klusu," stálo v nařízení c. k. místodržitelství v Království českém koncem 19. století. Na jiném místě se praví: "O trzích, v úzkých ulicích, kde dva vozy nemohou vedle sebe jeti, dále kde silnice jest zahražena, v prudkých zatáčkách silničních a křižovatkách ... na prudkých srázích silnic nesmí se jezditi rychleji, než jak jde chodec."
Zákon z roku 1935 dovoloval jet v uzavřených osadách rychlostí nejvýše 35 km/h a způsobem "co nejtišším". Kromě toho zakazoval kouření za jízdy.
Říšskoněmecké předpisy přinesly do obcí čtyřicítku, zároveň však omezily rychlost na volných silnicích na 80 km/h.
V poválečném období platila v obcích nejprve padesátka, šedesátikilometrovou rychlost určila až vyhláška 100 z roku 1975. Zajímavostí bylo, že rychlost v obci nebyla omezena v noci - mezi 23 a 5 hodinou ranní.
Dlouhá desetiletí po válce také na silnicích mimo obec neplatily žádné rychlostní limity, to se změnilo až 31. července 1979. Od té doby se na silnicích smělo jezdit nejvýše devadesátkou a na dálnicích 110 km/h. Povolená rychlost byla byla naposledy změněna v roce 1997. V obcích od té doby platí padesátka, na dálnicích se smí jezdit stotřicetikilometrovou rychlostí.