Přestože korektní Švýcaři dodržují předpisy s přesností svých hodinek, v horských průsmycích tomu bývá jinak.
Generální ředitel českého Microsoftu Jiří Devát o tom ví své, projížděl horské průsmyky vloni ve sportovním dvousedadlovém autě: "Kdo si chce ve Švýcarsku zajezdit ostře a nedodržovat stoprocentně rychlostní limity, vyrazí do hor. Potkával jsem v průsmycích rychlá auta, jejichž řidiči si evidentně užívali a na předpisy moc nehleděli." Policie kupodivu sportovnější styl jízdy v průsmycích asi toleruje, protože všude jinde se jezdí ukázněně.
Disciplína je Švýcarům vlastní, a tak když se stane na dálnici havárie, nechávají jeden volný pruh pro policii nebo záchranku. Drsné předjíždění, tolik typické pro Čechy, tu řidič neuvidí, stejně jako zběsilou jízdu přes vesnice či města. Je to i tím, že policie přestupky nemilosrdně pokutuje. "Slyšel jsem vyprávět, jak švýcarský policista zastavil svoji sousedku, protože jela o sedm kilometrů rychleji než směla," vzpomíná Jiří Devát. "Protože se velmi dobře znali, tak se jí omluvil, ale pokutu zaplatit musela."
Na dálnicích, kde je třeba mít dálniční známku, jsou na světelných tabulích velmi dobře značeny veškeré mimořádnosti. Jestliže se dálnice například zužuje do jednoho pruhu, nebo je na ní havárie, dozví se to řidiči už o několik kilometrů dřív. Rychlá hlášení o aktuálních událostech na silnicích mají i lokální rádia.
Ve Švýcarsku se svítí celoročně, v obci řidiči smějí jezdit padesátkou, mimo ni osmdesát a na dálnici sto dvacet. Policie toleruje v krvi řidiče 0,5 promile alkoholu.
Kdo jede do Švýcarska lyžovat nebo jen projíždí, měl by počítat i s tím, že v tunelech bude platit. Například průjezd tunelem Great St. Bernard (Gran San Bernardo) vyjde na 27 franků. Příjemné je, že některé horské úseky mohou motoristé projet vlakem a neztrácet tak čas a nervy na klikatých silničkách. Než na nádraží najedou z rampy na železniční vagón, tak z okénka auta zaplatí, a aniž by pak museli z vozu vystoupit, po několika kilometrech zase sjedou na silnici a pokračují po svých.