Jak se nenapálit při dopravní nehodě

Při nehodě se vždy snažte využívat asistenční služby své pojišťovny.
Každý řidič a majitel automobilu žije v ohrožení. Dojde-li k nehodě, musí se od prvního okamžiku správně rozhodovat, aby se domohl toho, na co má právo. Začíná to hned využitím asistenčních a odtahových služeb. Jak upozorňuje Oldřich Vaníček, prezident ÚAMK a právník, proplácení nákladů za tyto služby se v poslední době stalo častým předmětem sporů mezi motoristy a pojišťovnami. V případě povinného ručení platí, že poškozený má nárok na takový servis, jaký by využil, kdyby si jej hradil ze svého. Vaníček proto doporučuje, aby poškozený využil tu asistenční službu, jejíž pomoc má sjednanou se svým pojistitelem. A pokud to z nějakého důvodu není možné, měl by se obrátit na asistenční služby obecně uznávané, například ABA.

Účastníci havárie jednají ve stresu. Toho často zneužívají různé nehodové služby, které rychle dorazí a nabízejí všestrannou pomoc. Nikdo však není povinen využít asistenci kohokoliv, kdo přijede k nehodě a vnucuje své služby. Takové firmy si často fakturují mnohem vyšší ceny než ty, s nimiž mají smlouvu pojišťovací společnosti. Pojišťovny pak tyto náklady proplácejí jen do výše, kterou považují za obvyklou. Má-li tedy motorista jakoukoliv pochybnost, měl by zavolat na zákaznickou linku své pojišťovny a poptat se, jak postupovat, aby likvidace škody – včetně nákladů na odtahovou službu – byla bezproblémová.

Z havarijního, nebo povinného?
Pokud má poškozený sjednané oba druhy pojištění, musí se po nehodě rozhodnout, zda nahlásí škodu své pojišťovně v rámci havarijního pojištění, nebo ji uplatní u pojišťovny viníka z jeho povinného ručení (kdyby však stejnou škodu nárokoval dvakrát, šlo by o pojistný podvod). V tom prvním případě se následně vlastní pojišťovací ústav vyrovná s pojišťovnou, u které byl pojištěn viník. Výběr je opět nejlepší předem konzultovat, protože oba postupy mají své výhody a nevýhody.

Vlastní pojišťovna sice bývá vstřícnější a rychlejší, ale zase tam může hrozit spoluúčast a ztráta bonusů. Třetí možností je kombinace, kdy poškozený nejprve využije povinné ručení viníka a pak žádá vlastní pojišťovnu o kompenzaci až do limitů, které mu nabízí vlastní pojistka. Tento postup se uplatňuje zejména tehdy, má-li klient sjednaná různá připojištění, a tehdy, když se ukáže, že vinu na nehodě měli oba účastníci.
Pojišťovny nyní nabízí například takzvané GAP připojištění, které klientovi předem určenou dobu (obvykle maximálně do pěti let) garantuje úhradu až do výše původní ceny vozu. Stál-li například 400 tisíc a po roce byl zničen, dostane klient 400 tisíc, ačkoliv reálná hodnota rok starého auta na trhu by byla mnohem nižší. GAP připojištění si lze sjednat i při nákupu ojetých aut, ale obvykle jen do věku dvou či tří let.
Reklamovat u pojišťovny, pak k soudu

V případě havarijního pojištění dochází jen k minimu neshod. Lidé vědí, co mají pojištěné, a pojišťovny se k vlastním klientům obvykle chovají přátelsky. Důležité je hlavně nejezdit pod vlivem alkoholu či drog a udržovat auto v náležitém technickém stavu, nepoužívat v něm neschválené díly a úpravy. Odlišná je ale situace, kdy by škodu měla hradit pojišťovna viníka. V těchto případech jsou spory mnohem častější.

Ten, kdo má pocit křivdy, se s námitkami musí v první řadě obrátit na ústředí pojišťovny. Každá má vypracovaný postup pro vyřizování stížností, ne vždy to ale pomůže.
„Při komunikaci s pojišťovnou mi vždy odpovídal někdo jiný a stále zkoušeli mou trpělivost, snaží se zahltit člověka dopisy, aby věc vzdal,“ líčí Tomáš Slavata. Jeho vozidlo bylo po nehodě nepojízdné a ocitl se ve sporu s pojišťovnou, který se týkal hlavně proplacení nájemného za náhradní automobil.

„Nikoho nezajímá, co má dělat člověk, který nehodu nezavinil a auto potřebuje k práci; nejvíce to odnáší poškozený, který nemá šanci znovu zasednout do vozidla odpovídajícího původnímu,“ stěžuje si Slavata. Nakonec si najal advokátku a pojišťovnu viníka zažaloval. Což je (vedle stížnosti na Českou obchodní inspekci) jediná možná cesta obrany, protože Česká národní banka, která má nad pojišťovnami obecný dozor, nemůže vstupovat do konkrétních sporů.

Prezident ÚAMK Vaníček potvrzuje, že právě v případě náhradních vozidel nyní dochází k největším rozepřím. Pojišťovny zpochybňují jak počet dnů, tak výši půjčovného. ÚAMK proto doporučuje, aby si poškozený raději půjčil vozidlo nižší třídy, než je to, které nemůže používat. Nárok na úhradu půjčovného není přesně speciikován. Proplácí se obvykle v případě, kdy poškozený prokáže, že zapůjčením vozidla zabránil navyšování škody a náklady na zapůjčení byly vynaloženy účelně: například soukromý podnikatel si musí vypůjčit auto, protože jinak by ztratil zakázky. Někdy se pojišťovny chovají velice velkoryse a náhradní auto proplatí i důchodci, který s ním jezdí ryze soukromě. Jindy jsou však méně vstřícné, což platí zejména v případě podnikatelů, kteří potřebují velký vůz a jezdí s ním do ciziny.

Jak uvádí Milan Káňa, mluvčí společnosti Kooperativa pojišťovna, důležité je, aby doba zapůjčení byla přiměřená a zbytečně se neprodlužovala. Pokud si poškozený například zapůjčí náhradní vozidlo bezprostředně po nehodě, ale událost oznámí až s prodlením, riskuje, že mu pojišťovna tuto dobu „váhání“ počítat nebude. Nárok na zapůjčení náhradního vozidla končí poškozenému okamžikem, kdy je oprava ukončena a on si již může vozidlo vyzvednout. V případě totální škody si pak poškozený může pronajmout náhradní vozidlo na nezbytně nutnou dobu. „Což je zpravidla do okamžiku, než je zřejmé, že jde o totální škodu,“ tvrdí Káňa.

Rozpočtem, nebo fakturou?
Pokud se auto dá spravit, lze škodu likvidovat buď uhrazením faktury za opravu, nebo takzvaně rozpočtem. Na variantě se musí poškozený s pojišťovnou dohodnout. V případě rozpočtu jde o částku vypočítanou pomocí počítačového programu, jež odráží aktuální ceny práce a komponent. Rozpočet může být výhodný například pro toho, kdo si umí poškozený díl opravit sám nebo mu nevadí, že se některé estetické vady na vozidle neopraví vůbec.
Donedávna však propukaly četné spory, kdy likvidátor ocenil škodu rozpočtem na nějakou částku, ale pojišťovna ji dodatečně citelně snížila kvůli amortizaci. Dospěla totiž k názoru, že vůz byl starý a výměnou poškozeného dílu se vlastně vylepšil. Mechanické uplatňování amortizace však opakovaně zakázal Ústavní soud s tím, že poškozeným bylo toto „vylepšení“ pojišťovnami v podstatě vnuceno, přičemž je nelze nutit, aby riskovali svou bezpečnost tím, že si do auta namontují díly horší kvality či neznámého původu. Podle Jana Marka z pojišťovny Direct tak již řešení rozpočtem není žádným strašákem. „Je to regulérní způsob řešení, kteří mnozí klienti preferují,“ prohlašuje Marek.

Různé servisy i ceny
Neshody ovšem mohou vznikat i v případě faktur za opravy. Ceny v jednotlivých typech servisů se totiž výrazně liší. Nejdražší bývají značkové opravny automobilek, kde se používají originální náhradní díly. Kdesi uprostřed jsou servisy, které se pojišťovna viníka obvykle snaží poškozeným nabídnout; ty používají sice nové, ale často neznačkové komponenty. Třetí skupinu servisů najdeme obvykle na venkově, bývají zdaleka nejlevnější a hojně využívají součástky z vrakovišť.

"Je na volném uvážení poškozeného, kde nechá svoje vozidlo opravit,“ zdůrazňuje Vaníček z ÚAMK. „V zákoně nemá oporu požadavek, aby oprava proběhla ve smluvním servisu pojistitele. Vázání opravy na smluvní opravny pojišťoven může být podle našeho názoru diskriminací spotřebitele,“ dodává s tím, že by tak mohlo docházet k narušení hospodářské soutěže a zneužívání dominantního postavení.

Neshody se přitom mohou rozeběhnout oběma směry. Někdo má sice starší vůz, ale je jeho prvním majitelem a vždy s ním jezdil jen do značkového servisu. Trvá tedy na tom, že se tam opraví i následky nehody, a to s použitím originálních dílů, byť by mu likvidátor doporučoval jiný servis. „Pokud poškozený prokáže, že své vozidlo běžně opravuje ve značkovém servisu za použití originálních dílů, jedná se o náklady na opravu obvyklé, a proto je akceptujeme,“ říká k tomu Karel Žyla z pojišťovny Axa.
„Motorista by měl při opravě hrazené pojišťovnou postupovat tak, jako by hradil opravu ze svého; pokud se od tohoto postupu významně odchýlí, pak to pojišťovna zohlední v proplácené částce,“ upřesňuje Aleš Povr z České kanceláře pojistitelů.
Ivana Buriánková z České pojišťovny dodává, že ke každé události je třeba přistupovat jednotlivě. Musí se zvažovat stav vozidla, stáří, opotřebení, počet ujetých kilometrů, způsob provozu a obvyklé chování provozovatele. V každém případě se tedy vyplatí schovávat si doklady, které dokazují, do jakého servisu majitel normálně jezdil.
Finanční totální škoda

Opačný problém s výběrem opravny nastává tehdy, když by podle odhadu smluvního servisu pojišťovny cena opravy byla tak vysoká, až by převýšila hodnotu auta. V takovém případě pojistitelé věc řeší jako inanční totální škodu. Jenže majitel poškozeného auta může požadovat, aby bylo opraveno v takovém servisu, který to dokáže udělat natolik levně, že se to ještě vyplatí.

Podle České podnikatelské pojišťovny představují inanční totální škody asi devět procent z celkového počtu škod. Nastávají v případě, kdy náklady na opravu auta by převýšily jeho obvyklou cenu v okamžiku nehody. Jak popisuje Václav Bálek z Allianz, ceny nových aut dlouho klesaly, a tím se snížily i ceny ojetých. Náklady na opravy však rostou, neboť se zvyšuje cena práce i materiálu. Proto je stále více totálních škod. Podle Bálka přitom likvidace formou totální škody neznamená automaticky nespokojeného motoristu. Někteří lidé ji uvítají, protože nechtějí jezdit autem, o němž vědí, že je nabourané.
Někdo si však kupoval celý život nová auta. Teď je v důchodu a na nový vůz již nedosáhne. Ojetých aut se ovšem bojí. Proto trvá na opravě. Jiný by si i doplatil za nové auto, ale jeho model se už nevyrábí a v nabídce nenachází nic, co by mu vyhovovalo. Takoví lidé se totálním škodám snaží bránit. Jak ale uvádí Vaníček z ÚAMK, musí zvážit, zda má oprava ještě smysl, a pokud se k ní třeba po domluvě s mechaniky rozhodnou, měli by si připravit odhad nákladů a jejich úhradu projednat předem s pojišťovnou. Mohou si ovšem nechat proplatit totální havárii a pak si připlatit za opravu.

Na druhé straně je dobré zvláště starším lidem připomínat, že práva poškozených se oproti minulosti rozšířila. Poškozený je oprávněn požadovat například úhradu škody na přepravovaných věcech, náklady na ubytování, odtah, sešrotování. Má rovněž právo na úhradu ušlého zisku či výdělku. Výrazně se zvýšily náhrady vyvažující bolesti a další nemajetkové újmy, například ztížení společenského uplatnění. Dále lze z pojištění požadovat náklady spojené s péčí o zdraví, cestovné k návštěvě lékaře. V případě usmrcení rovněž náklady na výživu pozůstalým, pohřeb a pomník.
Zpravidla na 5 let lze uzavřít připojištění GAP, které garantuje úhradu do výše původní ceny vozu.

Jak uzavírat havarijní pojištění

Vyberte si pojišťovnu na základě vlastních zkušeností a referencí.

Rozmyslete si, jaká rizika má pojistka krýt.

Zvolte správnou spoluúčast.

Rozhodněte se, zda chcete mít takzvané GAP pojištění, které po dobu několika let garantuje úhradu do výše původní ceny vozu.
Správně stanovte pojistnou částku, tedy obecnou cenu vozidla.
Pojistku aktualizujte alespoň jednou za dva až tři roky.
Kdy volat policii

Povinností je oznámit policii nehodu, při které dojde:
– k usmrcení nebo zranění osoby.
– ke hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 tisíc korun.
– k poškození pozemní komunikace, ke škodě na obecně prospěšném zařízení, životním prostředí nebo k hmotné škodě na majetku třetí osoby.

Dále volejte policii:

Když vznikne podezření na požití alkoholických nápojů či jiné návykové látky.

Neshodují-li se účastníci na popisu nehody.
Vyžadují-li to firemní pravidla v případě služebních aut.
Co dělat při nehodě

Zastavte, zapněte výstražná světla, umístěte výstražný trojúhelník.

Došlo-li ke zranění, poskytněte první pomoc, zavolejte záchrannou službu a policii.

Odhadněte, jaká vznikla škoda a zjistěte, zda nedošlo ke škodě na silnici, majetku třetí osoby apod.

Pokud to situace vyžaduje, přivolejte policii.
Sepište společný záznam o dopravní nehodě.
Je-li vozidlo nepojízdné, kontaktujte asistenční službu, nejlépe tu, kterou zajišťuje vaše pojišťovna.

Konzultujte situaci se svou pojišťovnou.

Pořiďte si údaje o druhém účastníkovi (jméno a příjmení, adresa a telefonní číslo, registrační značka vozidla, VIN, typ vozidla, číslo pojistné smlouvy, číslo zelené karty a název pojistitele).

Zajistěte neprodlené předání sepsaného záznamu pojišťovně.