Mini - Velké malé auto

Už půl století uplynulo od zahájení výroby trpasličího vozítka Mini. I když ho někteří lidé odmítají nazývat autem, pro jiné je to ikona své doby. V každém případě patří mezi britské legendy - stejně jako Beatles, ti s ním ostatně také jezdili. Neoddělitelně je spojeno s Mr. Beanem, vlastnili ho Peter Sellers, Steve McQueen a další známé osobnosti. Navzdory rozměrům a nepřítomnosti prakticky jakékoliv výbavy má za sebou oslnivou kariéru: v letech 1959 až 2000 se ho vyrobilo 5,5 milionu kusů, v mezinárodní anketě Automobil 20. století získalo 2. místo (hned za slavným Fordem T) a svému konstruktérovi Alecu Issigonisovi vyneslo šlechtický titul.
V původní asketické podobě se toto nejlidovější ze všech lidových aut už nevyrábí. Dnes je vlastníkem značky německý koncern BMW. Jeho výrobky označené jako MINI se snaží ze slavného předchůdce převzít, co se ještě dá - především designové prvky. Uvnitř už je ale zbrusu nové auto.
Čtyři písmena odkazující na legendárního trpaslíka nese i revoluční elektromobil MINI E. Z ceny auta poháněného výkonnou lithiovou baterií by Issigonis asi radost neměl - dosahuje téměř ke 100 000 dolarů. Koncern ale vymyslel cestu, jak ho zpřístupnit také o něco méně movitým zájemcům se silným ekologickým cítěním. V nejbližších týdnech začnou v amerických státech Kalifornie, New York a New Jersey několik stovek kusů MINI E pronajímat za 850 dolarů měsíčně.
I když tento elektromobil není levný a jeho pronájem na měsíc víceméně odpovídá pořizovací ceně původního autíčka, stále vlastně navazuje na Issigonisův odkaz. Zadání pro konstrukci prvního mini totiž požadovalo vůz pro tehdejší energetickou krizi - a elektromobily jsou odpovědí na tu dnešní.
Když Alexander Arnold Issigonis začal na vývoji mini pracovat, doba automobilkám moc nepřála. Suezská krize způsobila nedostatek benzinu, dokonce se na čas vrátilo i přídělové hospodářství s pohonnými hmotami, jak jej v Británii znali za druhé světové války. Vedení British Motor Company (BMC) tedy chtělo po Issigonisovi vůz, který bude nejen levný, ale úsporný po všech stránkách. Roku 1959 se tak zrodila legenda: do prodeje přišel Mini Morris Minor s motorem uloženým vpředu napříč o obsahu 850 ccm. Dal se pořídit za pouhých 495 liber. "Méně znamená více" prý bylo konstruktérovým oblíbeným heslem.
Úspěch pidivozítka byl ohromující. První model se vyráběl osm let a z montážních linek za tu dobu sjel víc než milion kusů. Issigonis se stal technickým ředitelem a na úspěch prvního modelu navázala dlouhá řada dalších, mezi nimiž nechyběly ani závodní a terénní stroje. Mini se do mnoha zemí vyvážely, v jiných se vyráběly licenčně.
Nechyběla ale ani kritika. Zejména první série se vyznačovala mimořádně nízkou pasivní bezpečností. Issigonis sice tvrdil, že jeho vozy mají takové jízdní vlastnosti, aby se zručný řidič z každé situace dostal - ne všichni ale byli zruční. Havárie obvykle mívaly tragické konce a pozůstalé sotva utěšilo Issigonisovo prohlášení, že "tyhle vozy nejsou konstruované pro srážku". U pozdějších verzí se nejhorší nedostatky podařilo odstranit a lidé mini nadšeně kupovali dál.
Ani fenomenální úspěch vozů Mini ale British Motor Company mnoho štěstí nepřinesl. Zatímco jeho trpasličí automobily dobývaly svět, koncern prodělal kalvárii charakteristickou i pro mnohé další britské podniky za labouristické vlády: po zestátnění přišlo slučování a opětné rozdělování, přejmenovávání, četné reorganizace, a především pak plíživý úpadek. Privatizace v roce 1988 a prodej BMC společnosti British Aerospace přišly pozdě. Nový vlastník jej o šest let později prodal německému BMW a ten roku 2000 výrobu původních vozů Mini ukončil a pod tímto názvem nabídl nový stroj. A tak značka žije dál.