Michal Borský (motoristický novinář se zaměřením na testy nových a ojetých automobilů): "Vzhledem k tomu, že si s kolegy z "poroty" módní policie před zveřejněním jednotlivých hodnocení zpravidla nekoukáme "do karet", možná ostatní překvapím svým dnešním vysvědčením. Hyundai Athos je bezesporu jedním z nejošklivějších aut v dějinách vůbec a jakékoliv zvýrazňování existence takového jinak bezesporu praktického povozu by snadno mohlo být považováno za trestný čin hanobení kultury národa. Úhel pohledu se však poněkud mění, uvědomíme-li si, že hrdý majitel korejského přibližovala je nadšeným fanouškem brazilské trash-metalové skupiny Soulfly. K takovému žánru totiž po domácku dobastlený Athos pasuje jako ulitý a musí být velmi "cool" sledovat jeho výstředního majitele (který má mé sympatie) jak se při pomalé plavbě rodnou obcí oddává metalovému dunění, které dozajista zajišťuje patřičně hutný hi-fi systém instalovaný ve vozidle."
Radek Laube (šéfredaktor časopisu AutoDesign&Styling): "Hyundai Atos o svém majiteli vypovídá mnohé už v základním provedení, pokud však narazíte na kousek, který si majitel takto podomácku "vylepšil", tak se jedná už o opravdového extramagora. Mráz mi běhá po zádech zejména proto, že vše napovídá tomu, že majitel nemyslel tuto kreaci jen jako dost trapnou recesi, ale snažil se o seriózní úpravu.
Ochranný rám je docela dobře zapracován, ale jeho účel je mi záhadou.
Pokud někdo namítne, že se ve městě může hodit, tak u tohoto typu auta je potřeba chránít spíš rohy karoserie , než prahy a přední masku (pokud se ovšem nehodláte proslavit jako masový vrah chodců). Také splácání žluté a zelené rozechvívá můj žaludek. Polepy na bocích, vidlácký ornament doplněný nápisem s názvem metalové kapely, která je stejně mimo jako majitel auta... ano, vlastně všechno sedí dokonale. Až na to, že i mezi ostatními fanoušky metalu bude mimo. Metalisti by měli klátit hlavama, kalit, strašit malý děti a jezdit v zrezivělejch starejch dodávkách. Rozhodně by se, ale neměli pouštět do tuningu korejských aut.
Slavomír Stýblo (automobilový konstruktér): "British racing green v kombinaci se žlutou? To na nás tenhle prcek křičí něco ve smyslu: „Až vyrostu, bude ze mě Lotus!“ Jenže co ty pokémoni nebo co to je za samolepky? Jako kdyby to nebylo už tak dostatečně infantilní autíčko! Zmatenost Britsko – Japonského „designu“ podtrhují ochranné rámy pod nárazníky a pod prahy. No rámy, řekněme rámečky. Předpokládám, že původně patřily nějaké dálkově ovládané buryně. Ale může to mít své praktické opodstatnění, rámy poslouží jako madla, když neseme auto do kočárkárny.
Jako vykřičník se nad celým dílkem vyjímá nálepka na zadním skle: „Soulfly“. Myslím, že autorovi ani tak nepoletovala duše, jako spíš mysl. Žádám autora, ať už to nehulí. I když já bych musel být alespoň na heráku, abych s touhle věcí jezdil."
PS: skutečně tím jezdí příznivce Heavy Metalu?!
Jakmile na našich silnicích narazíte na podobný kousek, neváhejte a pošlete fotografii na e-mail: [email protected]