Opel Meriva: První jízdní dojmy

Opel Meriva byl v době svého uvedení na trh v roce 2003 v mnohém revolučním autem. V podstatě stvořil segment cenově přístupných malých vanů a systéme variabilních zadních sedadel FlexSpace po něm napodobilo mnoho dalších automobilek. Ale práce na nové generaci začaly už v roce 2005.
Po příznivě přijaté Insignii a Astře je Meriva třetím modelem ve zcela nové designové linii Opelu. Nejvíce pozornosti na sebe strhává inovativní systém zadních bočních dveří FlexDoors, které se otevírají proti směru jízdy, pojďme se na ně proto podívat hned na začátku. I když se domnívám, že jde především o marketingový tah, kterým chtěl Opel na svou novinku upozornit, své výhody tento systém má, především pro rodiny s malými dětmi. Dveře se otevírají v extrémním úhlu až 84 stupňů (běžných je průměrně 67), takže na zadní sedadla se velmi pohodlně dává dětská sedačka a do ní dítě. I dospělému se zezadu vystupuje velmi přirozeně a tak nějak snadněji. Kámen úrazu ale nastává, když chtějí najednou na stejné straně vystoupit cestující vpředu i vzadu – zákonitě se musejí uprostřed srazit. Ale ruku na srdce – kolikrát se to skutečně stane? Tohle je auto pro rodinu a ne pro zásahovou jednotku… Druhé nebezpečí hrozí, pokud by se ti vzadu při nastupování nebo vystupování chytili za středový sloupek – pak by jim snadno mohli ti vpředu přivřít prsty. To ale Opel vyřešil masivním madlem na zadní straně sloupku, takže se člověk automaticky chytá za něj. Pokud jde o celkovou bezpečnost – protisměrně otevírané dveře byly v Německu v minulém století zakázány, protože se občas za jízdy otevřely, několik lidí z nich vypadlo a zabilo se. V nové Merivě se automaticky zamknou, když rychlost překročí 4 km/h.
Na celkovém designu vozu, který mezigeneračně slušně narostl (z 4052 na 4288 mm) najdete mnoho společného s Insignií a Astrou – profil předních světel, motiv břitu v prolisu na bocích karoserie. K tomu přidává divokou vlnu ve spodní linii bočních oken, která není jen praktická, ale zlepšuje i výhled z interiéru. Tam je také mnoho prvků, které se objevily už ve zmíněných dvou modelech. Někdy je to dobře – například výborně do ruky padnoucí volant, někdy na závadu – přetlačítkovaný středový panel.
Jinak je Meriva celá taková nějaká… flex. Kromě zmíněných bočních dveří FlexDoors nabízí ještě systém zadních sedadel FlexDoors (dají se posouvat v podélném směru a dvě krajní sedadla lze posunout směrem ke středu vozu, jejich snadným sklopením se zavazadlový prostor zvětší až na 1500 litrů), některé z 32 odkládacích prostor v interiéru naleznete ve středové konzole FlexRail, k tomu si přijdete ještě nosič jízdních kol FlexFix ukrytý za registrační značkou.
Po uvedení na trh se počítá s širokou paletou motorů od 55 kW (75 k) do 103 kW (140 k). Pro první testy byly k dispozici pouze benzinová čtyřválce o objemu 1,4 l se 120 nebo 140 koňmi. Kromě nich bude v nabídce ještě slabší 1.4 o výkonu 100 koní. Turbodiesely budou dva, a to o výkonech 55 kW (objem 1,3) a 74 kW (1,7). Postupně se bude nabídka ještě rozšiřovat, příští rok je v plánu i pohon na LPG a systém Start/Stop.
Oba testované turbomotory se vydaly podobně jako u koncernu VW cestou downsizingu, nahrazují tedy dřívější objemnější agregáty za současného zvýšení výkonu. Jízda s nimi je velmi příjemná, i když motory TSI od Volkswagenu mají zátah už od nižších otáček. Ve vyšších se jim ty od Opelu ale přinejmenším vyrovnají, přitom neobtěžují cestující uvnitř přílišným hlukem. Při běžné městské jízdě a na okresních silnicích je rozdíl mezi oběma testovanými motory skoro neznatelný, i ten slabší odvede všechnu potřebnou práci. Rozdíl začíná být znát spíše až na dálnici, kdy silnější agregát disponuje jedním, šestým, stupněm navíc. Pak je znát i rozdíl ve zrychlení (10,3 vs 11,5 sekundy), i ve spotřebě (6,7 vs. 6,1 l/100 km). Na český trh se nová Meriva dostane v létě, ceny ale zatím nebyly zveřejněny.