Parkování v Evropě nemusí být vždy drahé

Z aparkujte na kraji města a do centra jeďte hromadnou dopravou - právě takový účel mají odstavná parkoviště typu Park and Ride. Využívají je nejen řidiči při pravidelných cestách do práce, ale i turisté, kteří nechtějí zažívat stres v kolonách neznámého města.
Jak ale ukázal test devatenácti evropských autoklubů, v řadě zemí čekají na potenciální zájemce o tuto službu nástrahy nejrůznějšího druhu. A téměř polovina evropských velkoměst záchytná parkoviště typu Park and Ride ani nemá. Například Brusel, Kodaň, Lisabon, Madrid nebo Záhřeb. Někde se nedokážou shodnout na jednotné podobě parkovišť, jinde chybí politická vůle k jejich zřízení.
Zmaten může být i turista, který chce svůj vůz odstavit třeba v Itálii a Finsku. Řada zemí totiž ignoruje obecně srozumitelné označení P+R. Levné parkovací místo pak najde pouze šťastlivec, který si před cestou do Itálie zapamatuje slovní spojení Parcheggio di scambio a před Helsinkami hledá směrovku s krkolomně vyhlížejícím nápisem Liityntäpysäköinti.
"Úroveň značení se v jednotlivých zemích bohužel velmi liší, stejně jako podoba parkovišť," říká šéf výzkumného týmu německého autoklubu ADAC Robert Sauter. Může za to absence jednotné evropské normy, která by podobu parkovišť a jejich označení určovala. "Jak může návštěvník Nizozemska například tušit, že má místo mezinárodně uznávané tabulky v Británii hledat nápis Transferio?" uvádí Sauter příklad evropského babylonu.

Procházka po Berlíně
Písmena P+R však ještě nemusí být zárukou, že na takto označeném místě řidič se svým autem skutečně zaparkuje. Kapacita odstavných ploch totiž v některých městech zdaleka nestačí poptávce. Například ve slovinské Lublani je v systému Park and Ride k dispozici pouze 217 míst, zatímco Řím disponuje sítí 31 parkovišť s kapacitou 13 tisíc vozů.
Obsazenost zařízení si lze v některých případech ověřit na internetu. Dobře spravované stránky má například pražský dopravní podnik, kde jsou průběžně aktualizována volná místa nejen na šestnácti parkovištích P+R, ale i na vybraných odstavných plochách u obchodních center.
Teoreticky tak lze vybrat vhodné parkovací místo ještě před odjezdem na dovolenou - po příjezdu na místo však mohou nastat komplikace. Nepříjemným překvapením může být třeba vzdálenost parkoviště k zastávce MHD. Evropský průměr je 300 metrů, průzkum autoklubů však ukázal, že to může být i mnohem více. Neslavným rekordmanem je v tomto ohledu Berlín, kde členové německého autoklubu ADAC ušli k nejbližší zastávce vzdálenost až 800 metrů.

Přes noc je Praha drahá
Velké rozdíly panují i v cenách, zdaleka nejdráž podle testu vyjde parkování v Ženevě. "Za dvanáct hodin jsme zaplatili 30 eur, další dvě eura stál lístek na veřejnou dopravu," uvádí Robert Sauter. Na opačném konci pomyslného žebříčku stojí Lucemburk, Berlín, Kolín nad Rýnem a Hamburk. Tady je parkování pod cedulí Park and Ride zásadně zdarma.
V evropských velkoměstech lze někde zaparkovat bezplatně, jinde vybírají peníze. V Helsinkách, Budapešti a Oslu jsou tři čtvrtiny všech parkovišť zdarma, zatímco v Mnichově a Římě se na 80 % z nich platí. Obvyklá cena se pohybuje mezi jedním až sedmi eury za 24 hodin.
Mezi šest sledovaných měst, kde bezplatné stání na parkovištích P+R vůbec nepřichází v úvahu, patří i Praha. Cena je tu ale symbolická - deset korun na den, k tomu má řidič odstaveného auta nárok na zakoupení zpáteční jízdenky MHD za zvýhodněnou cenu.
Atmosféra přátelské ceny se však dramaticky změní, pokud zde majitel auta svůj vůz nechá přes noc. Parkoviště si pak naúčtuje přirážku 100 korun, čímž se pražské P+R rázem vyšvihne mezi nejdražší místa v Evropě. V ostatních zemích bývá praxe opačná. Čím déle vůz na odstavném parkovišti stojí, tím nižší je pak konečný účet. Třeba Vídeň, která si v testu vysloužila pověst relativně drahého města, žádá za čtyřiadvacetihodinové parkování tři eura, zatímco týden stání zde vyjde na 14,80 eura.

P+R na internetu