Pokud si někdo koupí auto v zahraničí a chce s ním jezdit v Česku, může narazit na potíže. České doklady k vozu totiž mohou stát tolik, že původně výhodná nákupní cena výrazně ustoupí do pozadí a prim začnou hrát starosti. V přihlašování ojetin došlo k několika změnám.
Při dovozu nových a mírně ojetých automobilů ze zemí Evropské unie nebývá při schvalování v Česku většinou problém. Vozy mívají takzvanou evropskou typovou neboli globální homologaci, neplatí se za ně clo, prakticky stačí odečíst původní a přičíst naše DPH.
Pokud se však někdo rozhodne využít cenově výhodnějších nabídek automobilů třeba na ruském trhu, může tvrdě narazit. Například Chevrolet Niva je určen výhradně pro Rusko, takže nesplňuje bezpečnostní ani emisní normy, které platí v Česku a Evropské unii. Podobné to může být i s jinými značkami určenými pro Ukrajinu nebo motocykly vyrobenými pro další východní trhy. V drtivé většině případů je ani schválit nelze.
Individuální dovozy se řídí zákonem č. 56 z roku 2001, zejména § 34 a 35 v aktuálním znění. Ze zákona například vyplývá, že důležité je, zda automobil má, či nemá evropskou typovou homologaci a zda je, či není starší osmi let. Pokud vůz typovou homologaci má, je vyznačena na typovém štítku vozidla (podrobnosti na www.usmd.cz). Typový štítek lze poznat podle toho, že je na něm vyznačen sedmnáctimístný znak, který je vyražen do karosérie, takzvaný VIN. Pokud typovou homologaci vůz nemá, nesmí být starší osmi let (stáří vozidla se počítá od první registrace v zemi původu); v takovém případě se dovozový protokol vydává ve stanici technické kontroly pověřené dovozy automobilů. Tato auta musí splňovat emisní normu EURO 2.
Pokud typovou homologaci má, stačí opět zajet na STK pověřenou dovozy. V tomto případě nemusí vozidlo splňovat emisní normu EURO 2. Jestliže se ve druhém případě jedná o vůz starší osmi let, musí protokol vystavit pověřená zkušebna.
Nová auta z EU to mají nejjednodušší
Od loňského května platí, že pokud si někdo koupí nové auto v některé ze členských zemí Evropské unie, nemusí proceduru v STK podstupovat. Stačí vůz zaregistrovat. Znamená to, že pokud si někdo vybere nový vůz řekněme v Mnichově, dostane namísto technického průkazu doklad o technických parametrech auta (COC list), vyřídí si převozní značky a doma pak na patřičném dopravním úřadě dostane malý a velký technický průkaz, jako kdyby si vůz koupil kdekoliv v Česku.
Běžný postup při schvalování ojetého vozu v Česku tedy začíná návštěvou stanice technické kontroly, od které majitel auta žádá technický protokol o dovozu, pokračuje případnými opravami či úpravami dle v Česku platných norem a končí zaplacením zákonného pojištění a návštěvou dopravního úřadu, který vydá oba technické průkazy.
Mezi první a druhou instancí může nastat několik zádrhelů. "Při návštěvě STK je třeba zkontrolovat především konstrukční odlišnosti nebo závady," tvrdí Petr Říha, vedoucí zkušebny Chodovec Ústavu silniční a městské dopravy - Dekra. "U mimoevropských automobilů našim předpisům nejčastěji neodpovídají barva blinkrů, jejich zapojení nebo výšková regulace světel. Občas se stane, že některé potřebné údaje pro technický průkaz nejsou k dispozici. Pak STK vystaví takzvaný výpis z technických údajů a s ním je třeba navštívit akreditovaného dovozce značky, který vše doplní. V případě, že některý údaj dovozce nezná, musí náš ústav potřebné údaje změřit."