Sandero se v zemích Latinské Ameriky prodává jako Renault, Dacii tam prakticky neznají. Francouzká automobilka má zřejmě k španělsky a portugalsky mluvícím zemím větší sympatie než k domácímu evropskému trhu, jinak si to nedovedeme vysvětlit. Proč jinak by divize Renault Sport vyvinula speciálně pro tamní trhy Sandero RS s poctivým atmosférickým dvoulitrem, které za málo peněz nabídne opravdu hodně?
Možná za tím stojí přísné emisní limity, které zdejší automobilky nutí nasazovat miniaturní drahé turbomotory. V Brazílii však není žádný problém nabídnout v říši automobilů ohrožený motorový druh, jakým je atmosférický benzínový čtyřválec s výkonem 108 kW. K tomu přidejte šestistupňovou manuální převodovku s krátkými drahami a hmotnost lehce přes 1 100 kilo.
Výsledkem je schopnost Renaultu Sandero RS zrychlit z nuly na stovku za 8 sekund a maximální rychlost 202 km/h. Původně levné lidové auto se změnilo také vzhledem. Stojí na litých sedmnáctipalcových kolech a že se nejedná jen tak o něco obyčejného, prozrazují i výrazněji tvarované nárazníky, zadní difuzor, dvojitá chromovaná koncovka výfuku nebo křídlo na pátých dveřích. Auto vypadá dobře, má dobrý motor a mělo by i dobře jezdit – o to se prý stará tvrdší podvozek.
Renault Sandero RS je tedy jakousi vstupenkou mezi schopnější auta pro zákazníky s omezeným rozpočtem (v přepočtu stojí zhruba 358 tisíc korun). Škoda, že se jej u nás nedočkáme…