Se škodovkou kolem světa: 27 700 kilometrů za 97 dní

Mladoboleslavská Škoda na počátku třicátých let rozjížděla pásovou výrobu a Bohuslav Procházka se stal v zahraničí jejím neoficiálním, ale významným propagátorem. S lidovým čtyřválcem zvítězil v americkém Roosevelt Cupu, v roli polykače kilometrů křižoval Evropu i Ameriku.
S tehdy nejlevnějším modelem například vyrazil v roce 1934 do Říma, kde Československo hrálo finále mistrovství světa ve fotbale. Vykoupal se v moři a po pár hodinách už jel zpátky domů: Praha - Řím - Praha za 50 hodin čistého času.
V pětatřicátém roce zase jižní pěší stezkou vyšplhal s autem na Sněžku.
To však měl být teprve začátek. Bohuslav Procházka plánoval verneovskou cestu kolem světa za sto dní, kterou chtěl spojit s trasou legendární dálkové jízdy z roku 1908 Peking - Paříž, ale v opačném směru. Pro přípravu cesty zmobilizoval ministerstvo zahraničí, sovětské a čínské vyslanectví, americké autokluby a četné zahraniční organizace, jejichž byl členem. Postupně musel své plány korigovat - do Číny, Mongolska, na Sibiř ani do Kazachstánu jej nakonec nepustili.
Za spolujezdce si přibral Jindřicha Kubiase, pocházejícího z rodiny vambereckých velkouzenářů. Kromě zapůjčeného vozu si totiž celou cestu musel hradit sám, takže se mu bohatý partner náramně hodil.

Nic než bláto
Po půlročních přípravách 24. dubna 1936 oba muži vyjíždějí. Na autě mají jen minimální úpravy - sklopná sedadla a zvětšenou nádrž, která pojala sto litrů benzínu. S sebou si vezou rozhlasový přijímač, gumovou vanu a lehký kulomet - pro všechny případy.
Cesta vede přes Polsko, Východní Prusko a nezávislé pobaltské státy do SSSR. Tam je podle vzpomínek uvítalo bezedné bahno, arogance všemožných funkcionářů a policejní mašinérie. Cestovatelé byli například úřady přinuceni vzít na palubu průvodce místní turistické organizace, který o trase Moskva - Tula - Charkov - Rostov - Baku věděl ještě méně než oni. Protože neměli k dispozici žádnou mapu, k očekávaným třem tisícům kilometrů přibyla další problouděná tisícovka. Mužici se jim prý klaněli až k zemi, ale většinou je poslali na druhou stranu. Bohuslav Procházka žasnul nad ruskými "dorogami": cesta vedla tam, kde ji poslední kolchozník projel.
Rapid tonul v blátě, několikrát najel na skryté balvany tak, že přišel o listová pera. Přitom auto stále drželo vysoké tempo. Za sedm dní v takových podmínkách zvládlo 3260 kilometrů, průměrně tedy 460 kilometrů denně. A nejkrásnější zážitek z cesty po Sovětském svazu? Podle Procházky to byl kousek příhraniční asfaltky, u které byla jistota, že je konečně vyvede pryč ze země.

Země plná opia
V civilizovanějším Íránu chtěla posádka nahnat čas, který ztratila v Rusku. Dokoupila zásoby a vůz naplněný čokoládou, zavařeninami, galonem whisky a plechovkami s benzínem se prodíral pouštěmi i subtropickou krajinou. Kritické úseky ovládané loupeživými bandami posádka projížděla maximálním tempem, přikrčena a s kulometem na klíně. V Afghánistánu cestovatelé ztratili přední registrační značku, pak urazili výfuk, ale stále byli spokojeni. "Dokud nás bubínky brní, je to prima, jen aby nám to neztichlo!" pokřikovali na sebe.
Přes indickou Bombaj a čajový ráj Cejlon se dostali do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Unaveni zašli do opiového doupěte. "Nedivím se, že ačkoli v Šanghaji jest i trest smrti za druhé přistižení při kouření opia, přece se holdování této vášni rozrůstá," vzpomínal na své zážitky Bohuslav Procházka.
Japonskem projeli rychle a konstatovali, že motorismus je zde v plenkách. Nalodili se a zamířili k San Francisku. Před přístavem míjeli ostrov Alcatraz, kde si tehdy odpykával trest Al Capone.
Na kvalitních silnicích se Češi rozhodli překonat rychlostní rekord přesunu ze západního na východní pobřeží USA. Čtyřválec s objemem 1400 cm3 a výkonem 31 koní ujel 5300 kilometrů z Friska do New Yorku za necelých 105 hodin. Automobile Club of America na Procházkovu počest uspořádal recepci a Škoda měla reklamu, o jaké se jí nesnilo.
Prvního srpna 1936 se Bohuslav Procházka s Jindřichem Kubiasem vracejí do Prahy. Po 97 dnech a 27 700 kilometrech. Na objetí zeměkoule spotřebovali 2820 litrů benzínu a 66 litrů oleje.
Takový výkon se vinou železné opony nepodařilo po válce zopakovat ani mnohem slavnější cestovatelské dvojici Hanzelka - Zikmund.

Bohuslav Jan Procházka (1898 - 1973)
Za svým jménem rád uváděl přídomek "z Dubé", ale na slavný šlechtický rod se odvolával neoprávněně. Přesto to byl podle pamětníků velmi schopný, vytrvalý a noblesní muž činu.
Zkušenosti získával v jinonické waltrovce, dále na praxi ve francouzských a amerických automobilkách. Ve Spojených státech se i oženil. Stal se dopisovatelem tamního prestižního magazínu The Motor a jako manažer koncernu Penn Commercial Corporation se po šesti letech putování po světě vrátil do Československa. Doma zajišťoval prodej maziv, servisní a garážové techniky. Záhy investoval do "amerikánského autosanatoria" Autoclub Garage sídlícího v Praze na Smíchově. Ještě před vypuknutím války emigroval do USA, kde zůstal až do své smrti.
Zahynul v New Yorku za volantem, když jej smetl nákladní automobil... (ZDV)
S litrovým mladoboleslavským vozem Popular získal Bohuslav Procházka v roce 1935 v New Yorku cenný Rooseveltův pohár.