Škoda Auto - včera, dnes a zítra - díl II.

V roce 1954, vznikla komise, která měla stanovit parametry tzv. lidového vozu. Roku 1955 byla na světě představa, jež stanovila, že se musí jednat o minimálně čtyřmístný vůz s pohotovostní hmotností kolem 700 kg a spotřebou 6 až 7l/100km.

Charakteristiku „lidového vozu“ vydalo ministerstvo a stranické orgány schválily investice, jak to dopadlo?

Vše začalo v prosinci roku 1954, kdy na podkladě usnesení vlády vznikla komise, která měla stanovit parametry tzv. lidového vozu (LV). Základní charakteristika vozu přišla v době, kdy Škoda 440 teprve nabíhala do série. Tento model by byl jistě schopen dalšího vývoje, ale ideologicky to bylo pro vedení komunistické strany nepřijatelné. Stranické orgány schválili velké investice do výrobního závodu a požadovaly za to zcela nový typ automobilu, nikoli jen modernizaci dosavadního.

Roku 1955 byla tedy na světě představa, jež stanovila že se musí jednat o minimálně čtyřmístný automobil (zajímalo by mne, o kolik míst měli soudruzi zájem maximálně) s pohotovostní hmotností kolem 700 kg a spotřebou 6 až 7l/100km.

O koupi vozů byl velký zájem, ale kdesi byla chyba….

Přestože koupěchtivých zájemců byly statisíce, prodej vozů byl dosti mizerný. V roce 1952 si v Československu koupilo os. automobil pouze 53 soukromých zákazníků. Tato čísla byla alarmující. Napadá mě, že by se daly srovnat snad jen s prodejem komiksu s názvem Padoucnice. Později se prodeje pohybovaly ve stovkách i tisících, ale o uspokojení poptávky nemohla být řeč. To byl také důvod, proč schválily stranické orgány investice do výr. závodu. Slibovaly si tím možnost jít vstříc požadavkům v zahraničí a získat tak důležité devizy.

U hledání nejlepší varianty se muselo přihlížet k dodržení stanovené nízké hmotnosti vozu…

V roce 1956 vznikly v AZNP Mladá Boleslav první prototypy LV. Zkoušely se různé varianty karosérií, motorů i jejich uložení vpředu a vzadu. Nejpřijatelnější variantou se zdála samonosná čtyřdveřová karoserie sedan s uložením motoru vzadu a pohonem zadních kol. Dodávám, že nevýhodou tohoto řešení byla omezená možnost práce s designem karoserie. Prototyp Škoda 990 (r.1959) se stal definitivním výtvorem, v cestě hledání. Začal se označovat zkratkou NOV – Nový osobní vůz.

Vznikly i prototypy roadsteru a kombi…..

Uplynulo dlouhých pět let, než vůz naběhl do výroby. Během této doby se upravila karoserie do podoby, kterou dnes známe (bohužel na vozovkách je méně a méně k vidění) a zároveň se zkoušely další varianty. Roadster neuspěl z důvodu příliš měkké karoserie po odstranění střechy a kombi bylo neúspěšné díky motoru, který zůstal v zadní části vozu.

990 T…tedy tudor

Dokumentace karoserie tudor pro chystanou škodovku byla zpracována v Kvasinách r.1962. Po dlouhém a náročném zkoušení byl vůz schválen k sériové výrobě. Hrozilo však reálné riziko vzniku technologických potíží, a proto byla výroba tudoru přesunuta do Ml. Boleslavi.

Dalším upraveným vozem měl být typ Aerable. Šlo o sedan se silnějším dvoukarburátorovým motorem a plátěnou shrnovací střechou. Prototyp karoserie vznikl v Kvasinách r. 1963. Ani ten se však do sériové výroby vůbec nedostal.

Nová Škoda 1000 MB v prodeji za 44 000 Kčs….

V druhé polovině r. 1964 se konečně dostala do prodeje. Průměrná mzda se tehdy pohybovala okolo 1456 Kč, což opravdu nebylo mnoho. Kvasiny dostaly nelehký úkol spočívající v dodávání náhradních karoserií pro všechny vyráběné škodovky. Vzhledem k tomu, že se na nový automobil čekalo dle pořadníku několik let, vozy se neustále opravovaly a to až za horizont jejich teoretické životnosti. Někteří to dělají i dnes. J

Prototyp agromobilu zkoušen od r. 1962 na třinácti prototypech….

Továrnou nazývaný vůz „hajaja“ se také nedostal dál než do stadia prototypu. Kombi vycházelo z karoserie Škody 1000 MB, motor byl umístěn vzadu a skloněn do vodorovné polohy. Hlavním nedostatkem bylo přílišné zatížení zadní nápravy při plně naloženém voze.

Dalším neúspěšným prototypem byl vůz určený pro zemědělství (Škoda 998). Vycházel ze Škody 1203 a měl se nabízet až v šesti variantách. Nejsem asi jediná, koho zajímá, jak si konstruktéři představovali jejich využití.