Skutečně těžký terén zvládne pouze offroad

Ještě nedávno sledoval Miloslav Vandrovec každý den pečlivě předpověď počasí. "Když hlásili déšť nebo sníh, musel jsem svůj kombík postavit na kopec. Jinak jsem neměl šanci nikam vyjet," říká majitel bývalého mlýna na Táborsku, ke kterému nevede žádná zpevněná cesta. Klouzavou trávu přemohl až letos - s nově zakoupenou čtyřkolkou. "Ani jsem nedoufal, že to bude taková změna. Tam, kde dřív pomohly jen traktor a vlečné lano, nemám teď sebemenší problém," pochvaluje si spokojený majitel vozu Hyundai Santa Fe, který patří k nejtypičtějším autům SUV.
Pražský architekt Petr Benedikt zase věří jen "čistokrevným" offroadům: "Podle mých zkušeností se jim nekroutí karosérie a vydrží mnohem tvrdší zacházení." S vozem typu SUV by se prý do terénu raději nepouštěl. "Udělal jsem to jen jednou. Prasknul mi přední spoiler a odtrhl se kryt pod motorem," vzpomíná Petr Benedikt.
Dlouholetý šéfredaktor časopisu o terénních autech Jindřich Lasík říká, že spokojenost s konkrétním typem vozu úzce souvisí s jeho využitím: "Auta SUV jsou výborná na sněhu nebo blátě, v terénu mají ale omezené možnosti. Při jízdě po asfaltu však disponují lepšími jízdními vlastnosti než offroady, proto jsou mezi motoristy tak populární." Každodenní jízdu v terénu by s nimi ovšem ani Jindřich Lasík nezkoušel. "Nejsou na to stavěná. Nezvládnou tak velké nájezdové úhly, mají také mnohem křehčí konstrukci." Právě ta se mnohdy příliš neliší od běžných osobních aut. Typické SUV má samonosnou karosérii i nezávislé zavěšení kol. Jedinou zásadní odlišností tak bývá vyšší stavba karosérie a ve většině případů i pohon všech kol.

Toyota vyvolala nadšení
Popularita kategorie SUV začala stoupat poté, co před dvanácti lety přivedla Toyota na svět svůj vůz RAV4. Model, ve kterém seděla posádka vysoko nad silnicí jako v offroadu, ale řídil se lehce jako běžný silniční automobil, zákazníky nadchl. Myšlenka křížence mezi osobním a terénním autem vycházela z průzkumu automobilky mezi majiteli offroadů v USA a Japonsku. Ten ukázal, že devadesát procent těchto terénních vozů nikdy neopustilo asfaltovou cestu.
"Na tomto přístupu se dodnes nic nezměnilo. Výrobci SUV vždy budou spíš hledět na to, jak se auto chová na normální silnici," říká Jindřich Lasík. Připouští však, že rozdíly mezi terénními schopnostmi jsou v této kategorii obrovské. "Některá SUV si vystačí s jednou poháněnou nápravou. Jiná mají nejen pohon všech kol, ale i elektronickou uzávěrku diferenciálu, jako například Volkswagen Touareg." Hranice, od které lze auto nazývat offroadem, je ale podle Jindřicha Lasíka zřejmá: "Offroad má žebřinový rám, na něm je posazena karosérie, nezávislé zavěšení kol nahrazují tuhé nápravy."

Tradičními terénními specialisty jsou značky Land Rover a Jeep, úspěchy slaví i Mitsubishi s modelem Pajero nebo Suzuki Grand Vitara. Skutečných klasiků v tomto segmentu ale spíše ubývá. Příkladem může být druhá generace Mercedesu G, která nedávno vystřídala typ vyráběný od roku 1979. Žebřinový rám původního modelu nahradila u novinky samonosná karosérie. Útěchou zastáncům klasické koncepce může být jen fakt, že se původní hranaté "géčko" bude ještě nějaký čas souběžně vyrábět. Pro mnohé z jeho fandů se totiž stalo symbolem nezničitelného auta.
Například německý cestovatel Günther Holtorf projel se svým patnáctiletým exemplářem napříč kontinenty celkem 416 000 kilometrů. "Často jsem projížděl místy, kde nebyly vůbec žádné cesty," píše cestovatel ve své vzpomínkové knize. Jednou se mu připletla do cesty antilopa, jindy se propadl i s dřevěnou lávkou do řeky. "Přežil jsem to bez úhony a moje auto také," chválí svůj odolný mercedes.

Ručně, nebo s elektronikou?
Současný trend se však ubírá jiným směrem, než bývalo u offroadů zvykem. Jednoduchost konstrukce nahrazují elektronické systémy a odolné materiály jsou vytlačovány prvky okázalé elegance. Elektronika v autě sama pozná, které kolo právě prokluzuje, a pošle veškerý výkon do takového, které má právě nejlepší možnost záběru. Páčky, s nimiž řidič sám ovládal redukční převodovku a uzávěrku diferenciálu, se stávají vzácností. Místo nich jsou v kabině pouhá tlačítka. "Skalní majitelé offroadů nemají elektronické uzávěrky moc rádi. Podle mých zkušeností ale tyto technické vymoženosti fungují v mnoha případech lépe než řidič," tvrdí Jindřich Lasík. "Ruční ovládání redukcí zvládne efektivně jen šofér, který se v terénu pohybuje často. Kdo sem vyrazí pouze občas a chybí mu praxe, měl by dát přednost elektronice."
Užitečným doplňkem, který pomůže ve zdánlivě neřešitelných situacích, je také vzduchové pérování. To lze nalézt zvláště u luxusních zástupců obou kategorií. Má je například SUV Audi Q7, ale i klasický offroad Range Rover. Vzduch dokáže nejen lépe uhladit nerovnosti silnice, ale umí - jestliže řidič stiskne tlačítko - o několik centimetrů přizvednout podvozek. Taková funkce se hodí na cestách s vyjetými kolejemi nebo tehdy, když auto uvízne na terénní vlně.



Offroadovské mimikry
Úspěch SUV dává postupně vzniknout dalším kategoriím aut využívajícím offroadovské ingredience. Pozoruhodný úspěch mají kombíky Audi Allroad a Volvo XC 70. Své terénní vlohy redukují na zvýšený podvozek, větší porci plastových chráničů a v případě audi ještě vzduchové pérování. Tímto typem aut se nyní inspirovala i Škoda při stavbě modelu Octavia Scout.
Auta typu Allroad však stále ještě nepředstavují konečnou fázi na cestě neutralizace původní offroadovské myšlenky, protože jim zůstává alespoň pohon 4x4. To poslední hit Volkswagenu nabízený pod označením Cross už využívá běžné modely s předním pohonem. Proměnu v oplastovaného drsňáka prodělalo Polo a Golf Plus, teď čeká stejný osud i nepříliš nápadité rodinné MPV Touran.
A protože od Volkswagenu není daleko ani ke Škodě, vydali se stejnou cestou i v Mladé Boleslavi. Nejnovější přírůstek v rodině roomsterů dostal stejně jako octavia název Scout. Podobně jako volkswageny si musí vystačit s pohonem dvou kol.

I takový typ "offroadů" však bude mít nepochybně úspěch. Když nic jiného, crossy a scouty dokázaly v efektním balení vrátit na silnice plastové nárazníky a široké boční ochranné lišty. Ty jsou pro každodenní užívání mnohem praktičtější než kolem dokola lakovaná karosérie.
A že toho v terénu moc neumějí? "Většinu zákazníků to stejně nezajímá," míní Jindřich Lasík. Stále více lidí podle něj používá i na offroadech nízkoprofilové pneumatiky, které jsou mimo asfalt nepoužitelné: "Nejhorším terénem, který tato auta ve svém životě potkají, je pražská dlažba."