Terénní legendy - co koupíte v Česku?

Ještě nikdy ve své dlouhé historii neprošel defender od britského Land Roveru tak rozsáhlou technickou modernizací: nový motor, převodovka, přístrojová deska a k tomu ještě jiné uspořádání sedadel. Třebaže opticky vypadá stále stejně, je to dobrý důvod pro nikdy nekončící diskusi jeho skalních příznivců. Ti hlídají, zda se výrobce nedopouští na jejich oblíbenci nějakého barbarství.
Ostatně příčinou oslav i rozepří může být i tak zdánlivá banalita, jakou je přechod od kliček k elektrickému ovládání oken. Protože - defender je něco jako kulturní památka! První sjel z výrobních pásů v britském Solihullu už v roce 1948. Ale velkosériovou výrobu defender nikdy nezažil. Stejně jako před šedesáti lety, i dnes mají při montáži britské offroadové legendy hlavní slovo šikovné ruce dělníků. "Defender je neopakovatelný fenomén, jehož důležitou hodnotou je dlouhá historie," míní šéf Land Roveru Phil Popham.
"Výrazné optické změny by znamenaly konec této vazby a jsem přesvědčen, že většina stálých zákazníků si je ani nepřeje."
Neutuchající přízeň by ostatní automobilky mohly defenderu jen závidět. Ročně jich v Solihullu vyrobí kolem 25 tisíc a tohle číslo se už desítky let příliš nemění.
Land Rover má ve světě terénních vozů obzvlášť výjimečné postavení. Jeho model Range Rover se svou typicky rozložitou hranatou karosérií a výraznými obdélníkovými světlomety, brázdí silnice všech kontinentů už od roku 1970. Jako čistokrevné terénní auto nabízel už ve své době nebývalou porci komfortu, a stal se tak předobrazem pro dnešní vozy typu SUV. K této kategorii se nakonec sám přihlásil, koncem roku 2001 vyměnil při střídání generací žebřinový rám za samonosnou karosérii.

Všichni chtějí "jeep"
Když v roce 1940 vypsala americká armáda výběrové řízení na "lehký terénní vůz", zkoušely štěstí hned tři firmy: Ford, Willys-Overland a American Bantam. Podmínky zadavatele byly zdánlivě nesplnitelné: do 49 dní postavit prototyp, během jedenácti týdnů pak sérii sedmdesáti aut. A k tomu přesně definované parametry - minimální nosnost vozu musí být 300 kilogramů, prázdný nesmí vážit víc než 700 kilogramů.
Jako jediná dodržela časové zadání firma American Bantam. A přesto, že s výsledkem byla armáda údajně spokojena, výběrové řízení vyhrál Willys s modelem Quad. Nakonec armádě nevadilo ani to, že prázdný quad vážil o čtyři metráky víc, než si původně přála.
Z dnešního pohledu jsou to maličkosti - vítězný vůz, v sériovém provedení pojmenovaný Willys, se po válce stal bezpochyby nejzářivější terénní legendou. Jeho nové označení Jeep se dodnes vžilo jako synonymum pro všechna terénní auta, navzdory tomu, že válečné willysy měly spoustu neduhů. Zlí jazykové o nich s nadsázkou tvrdí, že se s nimi dá jet pouze rovně - při pokusu o zatáčku už tuhé nápravy protestují.
Jenže jeep není jen obyčejný teréňák, kterému by se dala vytknout vysoká spotřeba a mizerné jízdní vlastnosti. Je to auto, na němž přijela americká armáda osvobodit Evropu od Hitlera. "Jakýsi nezávislý duch je z něj cítit dodnes," míní designér automobilky Ralph Gilles. "Kromě toho jsem přesvědčen, že za dlouholetým úspěchem stojí i jeho tvary. Jednoduché, výrazné a zároveň sympatické."
To je také důvod, proč se značka Jeep nemíní vzdát klasické masky se svislým žebrováním doplněné o kulatá světla. Vedle třícípé hvězdy mercedesu a sošky Emily na chladiči rollsů patří tahle kombinace k nejznámějším automobilovým symbolům.



Přísně tajný mercedes
"Prototypu Mercedesu třídy G jsme říkali ponorka, protože podléhal přísnému utajení," říká jeden z jeho prvních zkušebních jezdců Josef Schantl. "Ve skutečnosti to bylo od samého začátku výjimečné auto, které dostalo do vínku perfektní průchodnost terénem." Josef Schantl auto trápil pět neděl v tuniské poušti, čtrnáct tisíc kilometrů najezdil na terénním polygonu. "Dodnes si vzpomínám, jak mi při jízdě do kopce s takřka kolmým stoupáním bušilo srdce. Na tomto kameny zasypaném úseku jsme si já i auto sáhli na hranice svých sil."
Vůz, ve kterém u nás jezdíval houslista Josef Suk a oblíbil si jej i papež Jan Pavel II., se bez viditelných změn vyrábí už 28 let. Kdo chce poznat rozdíl, musí si sednout za volant. Spartánský interiér původního modelu nahradil luxus s dřevěnými výplněmi dveří, barevnou obrazovkou navigace a klimatizací, kterou si může nastavit každý z cestujících podle svého gusta.
Přes všechny civilizační změny však zůstává géčko syrovým offroadem opředeným legendami o své nezničitelnosti. "Chtěli jsme postavit auto, které v terénu nezná kompromisy. Proto jsme se například rozhodli pro uzávěrku diferenciálu se stoprocentní účinností, namísto jednoduchého samosvorného difenciálu, který byl u terénních aut běžně používán," říká Günter Tangemann, bývalý vedoucí výroby G-třídy v rakouském Grazu. Totiž - správný offroad se nepozná jen podle podvozku tvořeného žebřinovým rámem a na něm připevněnou karosérií (vozy typu SUV mají karosérii samonosnou), ale i podle počtu uzávěrek (mezinápravový diferenciál, zadní diferenciál a někdy i přední diferenciál), které umějí účinně zablokovat kola. Tahle vlastnost se v terénu může dobře hodit. V extrémním případě dokáže jediné kolo, které neuvízlo v blátě, vyprostit z pasti celý vůz. Zbylá tři kola však musí zůstat v klidu, aby svým protáčením auto ještě více nezahrabala.

Nezmar z Togliatti
I bývalý východní blok má své terénní legendy. A většina z nich zůstává ve výrobě, i když už nepatří mezi objekty největšího zájmu. Tím ale byla ve své době "úzkoprofilová" Lada Niva z továrny v Togliatti - ve druhé polovině 70. let oblíbený terénní vůz i v západní Evropě, kde bodoval hlavně cenou.
Lácí ostatně vyniká i po jedenatřiceti letech výroby. V Česku se prodává s benzínovou sedmnáctistovkou za "lidových" 315 900 korun, a je tak nejlevnějším autem do terénu. K nákupu však za první čtyři měsíce letošního roku nalákala jen třicet nostalgiků. Ruská automobilka neprošla očistnou kúrou zahraničních investic a její technologie vychází ze 60. let minulého století. A když se k nízké antikorozní ochraně přičte nevalná kvalita zpracování, není ani supervýhodná cena žádnou výhrou.
Lada Niva si však dodnes drží okruh svých obdivovatelů. Díky robustní konstrukci zvládne bez problémů i středně těžký terén, byť není skutečným offroadem. Samonosná karosérie má vpředu trojúhelníkové příčné rameno a vzadu tuhou nápravu. Pohonu všech kol pomáhá v terénu dvoustupňová redukční převodovka a mezinápravový diferenciál. Nivu využívá i Jan Vaculík z Prahy, aby se v zimě dostal na svou chalupu ležící v kopci pod Ještědem: "Na rozdíl od dnešních konkurentů je lehká a technicky jednoduchá. První je výhodné při jízdě v terénu, to druhé v případě poruchy. Lada je jedno z posledních aut, které si člověk může opravit sám."

Pro zvláštní gusto
Milovníci bizarních kousků se musí tetelit blahem při pohledu do katalogu královéhradecké firmy AMC, která do Česka dováží rumunské offroady značky ARO a ruské UAZ. Od éry diktátora Nicolae Ceaušeska se na arech mnoho nezměnilo. Aby směly i nyní jezdit po českých silnicích, vybavil je importér polskými motory Andoria, vyráběnými v licenci britské firmy Leyland. Stejně postupoval také v případě ruských UAZ, které by jinak od rozpuštění Varšavské smlouvy mohly na našich cestách leckomu chybět.

Offroady na českém trhu

Značka, typ	Cena v Kč
ARO 4x4	459 000 - 499 000
Ford Ranger	629 990 - 864 990
Hummer H3	839 000 - 1 099 000
Hummer H2	1 700 000 - 1 850 000
Hummer H1 Alpha	4 499 000 - 4 829 000
Jeep Wrangler	779 000 - 999 000
Land Rover Defender	775 000 - 928 000
Mercedes-Benz G-třída	1 974 000 - 3 535 490
Nissan Navara	767 000 - 950 000
Nissan Patrol	1 162 800 - 1 333 800
Suzuki Jimny	449 900 - 599 900
Suzuki Grand Vitara	579 900 - 809 900
Toyota Land Cruiser	970 000 - 1 570 000
Toyota FJ Cruiser	1 032 000 - 1 050 000
UAZ Patriot	569 000 - 649 000

Terénní doplňky
Fandové terénní jízdy si stýskají, že automobilky nejsou zábavě mimo silnice příliš nakloněny. V příplatkové výbavě totiž kolikrát chybí i tak samozřejmé věci, jako je rám před nárazníkem nebo navijáky, které mohou auto pomoci vytáhnout třeba ze sněhové závěje.
To všechno lze ovšem získat u specializovaných firem, a co víc - kromě vyprošťovacích sad, rýče nebo úchytů na přídavné kanystry je možné k řadě aut dokoupit uzávěrku diferenciálu. A to i v případě, že výrobce konkrétního auta s takovou možností vůbec nepočítal.

Outdoorová výbava

Vyprošťovací naviják	54 000 - 61 000
Montážní sada navijáku	24 500
Rýč	1700
Držák rýče	1550
Držák rezervy	1340
Skládací žebřík	5000
Sprchový stan	6650
Nádrž na vodu (57 l)	7750
Spodní kryt motoru	27 300

Ceny jsou uvedeny v Kč a platí pro VW Touareg.

Legálně do terénu? To je problém
I když podle průzkumu automobilek devět z deseti majitelů offroadů se svým vozem nikdy nevyrazí do terénu, výjimky lačné dobrodružství to nemají vůbec jednoduché. Alespoň v Česku. Internetové diskuse, kam si vyjet s offroadem za zábavou, jsou plné zaručených tipů. Obvykle však končí varováním, že majitelé "vhodných" pozemků občas volají policii.
Nekorunovaným králem offroadových drah v Česku je Hummer Centrum, sídlící na začátku dálnice D11 vedoucí z Prahy do Hradce Králové. Sem si majitelé čtyřkolek mohou během pracovního týdne zajet, aniž by je z dráhy někdo vyhodil. "Sjíždějí se k nám hlavně majitelé hummerů, ale vítán je prakticky každý," říká Jan Tichý z Hummer centra. Hodinová projížďka tu vyjde zhruba na dvě stovky, po předběžné domluvě je možné zajistit také instruktora, který začátečníkovi ze sedadla spolujezdce poradí, jak projet terénem bez úhony. Zajezdit si mohou i ti, kteří doma žádný offroad nemají. Na místě si mohou terénní auto půjčit. Denní sazby se pohybují od 13 000 korun (Toyota Land Cruiser) až po 22 500 za Hummer H2. Kdo si chce zamluvit celou dráhu jen pro sebe, zaplatí za den 25 000 korun.

Dráhy v Česku

Hummer centrum

Uměle vytvořená offroadová dráha se nachází na třetím kilometru dálnice D11 ve směru od Prahy na Hradec Králové v areálu motorestu. Otevřeno je od pondělí do pátku mezi 9. až 22. hodinou.

Milovice u Lysé nad Labem

Areál bývalého vojenského prostoru je přístupný po předchozí dohodě s majitelem. Jeho výhodou je nebývale rozlehlá plocha.

Pohořelice u Brna

Přírodní terénní dráha, na které se v roce 2002 konal největší závod terénních vozů - Red Bull 24hours Maraton. Nachází se přibližně dvacet kilometrů od Brna a je přístupná po předchozí domluvě s majitelem.

Šternberk u Olomouce

V bývalém vojenském prostoru se celoročně konají maratony terénních vozů. Dráha leží zhruba třicet kilometrů od Olomouce směrem na Ostravu. Přístupná je po dohodě s majitelem.