Ve Škodě Auto začíná stávka

Podle Ivana Fišery, který se jako zprostředkovatel mezi odboráři a vedením firmy podílel na mzdových jednáních v roce 2003, je však stávka až krajním řešením: "Mělo by mu předcházet jednání se zprostředkovatelem, popřípadě přes rozhodce." V tomto případě se však žádná jednání nekonala. Že to není zcela podle regulí, si zřejmě uvědomili i odboráři. Šéf odborového svazu Kovo Josef Středula už nemluví o stávce, ale o "přerušení práce kvůli výhrůžkám vedení při jednáních". A odvolává se na ústavu, jež takový spontánní protest dovoluje.
"Vedení tvrdilo, že němečtí a evropští členové podnikových rad koncernu Volkswagen podporují zvýšení mezd požadované odbory ve Škodě Auto jen proto, že by pak existovala šance, aby se například motory v budoucnu vyráběly v jiných evropských zemích. To však označila rada koncernu za výmysl a za pokus o nátlak, který v koncernu ještě nikdy nezaznamenali," říká Středula.
Příklady ukazují, že taktika odborářů může být úspěšná, i když firmy žalovaly odboráře o náhradu milionových škod. V únoru roku 1997 došlo k pětidenní stávce železničářů. Vedení Českých drah uspělo s žalobou u soudu, že jde v rámci kolektivního vyjednávání o nezákonnou stávku - jedině po vyčerpání všech prostředků je v Česku jasným zákonným důvodem stávky. Odboráři však ve stávce pokračovali a soudní spor se pak táhl zhruba dva roky. Nejprve městský soud rozhodl ve prospěch drah, Vrchní soud ale rozsudek zrušil s tím, že právo na stávku dává ústava a věc je nutné posuzovat podle konkrétního případu, a vrátil spor městskému soudu. K jednání však nedošlo, protože nové vedení ČD žalobu stáhlo.