Osud s vůní benzinu. Znáte první dámu československého motorsportu? Zkuste kvíz

Narodila se jako Alžběta Pospíšilová na sklonku roku 1900 v Olomouci. V šestnácti letech nastoupila do Pražské úvěrní banky a právě zde se začal psát její osud spojený s vůní benzinu. Ředitel pobočky a občasný závodník Čeněk Junek se v roce 1922 stal jejím manželem. 

Ještě před svatbou, při které si budoucí první dáma československého motorsportu změnila příjmení i jméno, se Čeněk Junek zúčastnil závodu Zbraslav–Jíloviště. Ve své kategorii zvítězil. V té době Eliška studovala konzervatoř u Leoše Janáčka.

„Závodní bitva mě okouzlila. Ale že se stanu její přímou účastnicí, jsem tehdy netušila,“ vzpomínala Eliška Junková v knize Má vzpomínka je Bugatti. O rok později udělal na stejném podniku Čeněk Junek z Elišky spolujezdce a na své konto si připsal další zlatou medaili.

Svatební cestu strávili přípravami na závod Karlovy Vary – Mariánské Lázně. Při tréninku ale Junek havaroval a zničil svůj Mercedes-Benz. Proto se manželé vydali na pařížský autosalon, kde si pořídili automobil Bugatti T30. A bugatky se pak staly celoživotní Eliščinou vášní.

První závod odjela v roce 1924, kdy opanovala pořadí podniku Lochotín–Třemošná. Právě tyto vavříny rozhodly o tom, že chce dál závodit. Za volantem absolvovala celkem pětadvaceti klání, dvacetkrát zvítězila a dvakrát nedojela.



Nejtěžšího silničního závodu evropského kontinentu Targa Florio na Sicílii se zúčastnila v roce 1927. Vše však zmařila porucha na řízení a náraz do skály. Vítězství ve své kategorii coby první žena, která náročný závod dokončila, vybojovala o rok později. Ovšem mezitím si ještě dopřála absolutní vítězství na Nürburgringu. Ten se v roce 1928 stal osudným pro jejího manžela, který zde při závodu přišel o život.

Eliška skončila se závoděním, ale autům vale nedala. Ettore Bugatti, v jehož vozech dosáhla největších úspěchů, ji pověřil, aby na cestách po Indii a Cejlonu prozkoumala možnosti exportu jeho vozů, pro firmu Baťa vedla prodejní úsek, a dokonce vymyslela název pneumatik Barum. „Při znárodňování gumárenského průmyslu se spojovaly značky Baťa, Rubena Náchod a Matador. Barum je složenina z jejich počátečních písmen,“ píše ve svých vzpomínkách.

V roce 1940 adoptovala osiřelého pětiletého synovce Vladimíra Pospíšila (1935-2022). Ten na ni před lety pro Deník zavzpomínal při akci Novobydžovský čtverec - Memoriál Elišky Junkové. „Řidička byla výborná a učil jsem se od ní. Ale bylo to kruté učení, protože nechtěla, abych jí v autoškole dělal ostudu. Takže ráno se vstávalo tak, abychom v šest hodin byli nahoře na Strahově a tam jsem dostával první lekce i první facky,“ řekl Vladimír, kterému Eliška celý život říkala láskyplně Vla.

Zajímavostí také je, že aby mohla drobná dáma, vážící něco málo přes padesát kil, ovládat závodní automobil, musela mít pod sebou speciální polštář a pedály nastavené prkénky.