Tohle nám nedělejte. 10 věcí, které spolehlivě naštvou každého nadšence do aut

Právě proto jsme sestavili 10 věcí, které každého správného autového nadšence spolehlivě vytočí až do běla. Rád bych ještě podotknul, že při vymýšlení následující desítky jsme o sobě zjistili, že už si občas - co se vnímání našich aut týče - připadáme "trošku nemocní“.

Ale ruku na srdce, není každý z nás občas trochu přehnaný, co se aut týče?

1. Ohmatávání cizího auta

Majitelé zajímavých aut to mají těžké. Každou chvíli si musí z bočních oken utírat ohmatané fleky, způsobené zvědavcem, který naplácnutý na skle studoval detaily v interiéru. Naprostým vrcholem potom je, když se o auto někdo opře, aby se s ním vyfotil. Na cizí auta se kouká, ale nesahá!

2. Špatná výslovnost názvů aut

Pokaždé když někde slyšíme „Lambordžíny Galárdo“ pokouší se o nás mdloby. Spousta zahraničních značek má svou specifickou výslovnost, danou jazykem, jakým se v dané zemi mluví. Tak se to alespoň pokusme respektovat.

3. Parkování příliš blízko

Místo abychom se rvali do malého místa přímo u vchodu, zaparkujeme na druhém konci parkoviště, kde nikdo nestojí. Pojistíme si tak, že nám naše milované auto nikdo neodře, nebo že ze svého nízkého kupé s dlouhými dveřmi v pohodě vystoupíme. A když se vrátíme? Vedle našeho auta uprostřed hromady volných míst zaparkoval někdo tak natěsno, že se sotva dostaneme dovnitř. A vrcholem je, když si kvůli tomu odřeme hranu dveří třeba o rezavou Felicii, na níž majitel evidentně kašle. Proboha, proč?

4. Dotazy na spotřebu

Majitelé aut pro zábavu to mají trochu jinak. V autě je benzín, a když tam najednou není, doplní se nový benzín. To je asi tak vše, co potřebujete ke spotřebě víkendového auta vědět. A přebytečné dotazy na spotřebu majitele akorát naštvou. Prostě to něco žere… tečka.

5. „Je to jen auto“

Každého baví něco jiného a nikdy není hezké shazovat koníčka toho druhého. Stejně jako pro vás není fotbal „jenom fotbal“, tak pro autaře není auto „jenom auto“. Když si někdo piplá svého víkendového veterána, má k němu asi trochu jiný vztah než vy ke svému autu na dojíždění do práce.

6. „U nás je to k ničemu“

Ano, velká spousta aut má potenciál, který je na běžných silnicích za hranicí využitelnosti. A co s tím jako nadělám? Mám se odstěhovat do Německa, abych se svezl na dálnici bez rychlostních limitů? Kdepak, chci jezdit tady a rozhodně nechci poslouchat, že mám auto k ničemu. To auto mám, protože chci a protože mě baví. Dělá mi radost jeho vzhled či zvuk. A kromě toho tu jsou třeba i jízdy pro veřejnost na závodních okruzích.

7. Báje o síle turbodieselů

Od chvíle, co se do osobních aut začaly ve velké míře montovat turbodieselové motory, objevilo se nové, dosud nepoznané šílenství. Prudký nástup turbodmychadla v nízkých otáčkách vyvolal v některých lidech dojem, že diesely „jedou jako kráva“. Co k tomu říct? Svezte se někdy v nějakém silném benzínovém autě.

8. Nechávání bordelu v autě

Pokud má někdo v autě uklizeno, snažte se i jako spolujezdec, aby to tak i zůstalo. Je-li to potřeba, oklepejte si před nastoupením boty, když jíte, tak nedrobte a když vystupujete, odneste si všechen nepořádek s sebou. Ne každý dobře snáší, když to v interiéru vypadá jako v chlívku. A když už jsme u vystupování, netřískejte prosím dveřmi...

9. Kouření v autě

Pokud má někdo svoje auto rád, samozřejmě v něm on sám ani nikdo jiný nekouří. Přesto ale každému nadšenci do aut zvedne tep, když vidí někoho v autě s cigaretou. Samozřejmě, ať si každý dělá ve svém autě, co se mu zlíbí, ale pokud někdo v autě kouří, bývá prostě u autařů tak trochu čuně.

10. Drbnutí kolem o obrubník při parkování

Ten zvuk, kdy se setká ráfek s obrubníkem, způsobuje mnohým lidem noční můry. Už když se někdo dotýtká při parkování obrubníku gumou, vyskakuje nejednomu nadšenci husí kůže. A pokud si někdo při parkování odře nějaký pěkný disk, jdou na petrolheada mdloby.