Překvapivá historie slavných veteránů: Vybuchující granát i taška na kolečkách

Jawa proslula zejména coby motocyklová značka, ale logo se stylizovaným vybuchujícím granátem, zdobí i masky aut. Je to dáno tím, že zakladatel firmy František Janeček měl zkušenosti i se zbrojovkou. Samotné slovo Jawa je složeninou vzniklou ze jména českého majitele Janečka a německého slova wander znamenající cestovat. Jawa Minor se po stroji Jawa 700 stala druhým vozem vyráběným pod touto značkou. Vývoj tohoto elegána začal roku 1935 a trvalo dva roky, než se dostal do sériové výroby.



Jakmile skončila válka a začalo socialistické plánování, stala se Jawa výhradně výrobcem motorek. Minor ze světa nezmizel, ale se přejmenoval na Aero. Dnes už se nechce věřit, že ocelový plech tvořící karoserii byl usazen na dřevěné kostře. Stroj z roku 1938 ve verzi roadster, který dojel ve své kategorii jako vítěz, řídil Miroslav Mácha.



 

Mezi běžnými silničními veterány na sebe strhával pozornost těžkým kulometem vyzbrojený Dodge VC57. Vojenská olivová zeleň napovídala původní určení. Američané chtěli mít spolehlivý a univerzální vůz. Jeden z nich se stal i velitelským vozem generála Pattona. Jelikož patřil do terénu, musel být vybaven pohonem všech čtyř kol. 



Díky velmi spolehlivému zážehovému šestiválci projel Evropou od samotného vylodění v Normandii až do Československa, ale disponovala jím i sovětská armáda. Do jejích řad doputoval díky pomoci v rámci Zákona o půjčce a pronájmu. Vojenské Dodge trochu neoprávněně převálcoval mediálně známější Jeep Willys.

Dodge VC27 sloužil často jako důstojnický nebo zásobovací vůz. Pár jich tady zůstalo po americké armádě. Tento konkrétní kus řízený Jaroslavem Liškou dojel jako třetí v kategorii vozů do roku výroby 1950.

 

Vůz z produkce mladoboleslavské Škodovky měl technické označené Škoda 1102 a mírně modernizovaná verze 1102. Vyráběl se v poválečných létech 1646 – 1952 a na trh jich bylo dodáno 71 591 kusů. Zájem o dovoz projevila celá řada zemí, například Polsko, Nizozemí či Belgie. Vyráběl se v celé řadě variant, od vojenské po sanitářskou, ale civilní naprosto převažovala.



Přední sedadla se sklápěla dopředu, aby bylo možno nastoupit i dozadu, neboť vůz byl jen dvoudveřový. Vůz řízený Ladislavem Tomsou se stal vítězem v kategorii aut vyrobených do roku 1950.

 

Když 3. července 1938 deník New York Times popsal v článku o německé automobilové produkci představu „tisíců a tisíců malých lesklých brouků, kteří brzy osídlí německé dálnice,“ nikoho nenapadlo, že se pojmenování „brouk“ stane oficiálním. Lidový vůz, což je doslovný překlad slov „volks wagen“, měl být levný rodinný vůz ze spotřebou menší než 7 litrů a zakázku na něj přijal proslulý Ferdinand Porsche.



Původně mělo jít o politickou zakázku, pomocí které se Hitler snažil ukázat světu efektivitu Třetí říše. Se začátkem války šla produkce automobilů na válečné účely, objevily se nejen v Evropě, ale i u jednotek Africa Corps. Jedním z „vojenských“ požadavků bylo, aby brouk na první převodový stupeň jel rychlostí 2,5 km v hodině, což byla standardní rychlost pěší chůze německého vojáka s batohem. Za volantem vozu, který skončil jako vítěz v kategorii vozů vyrobených od roku 1950, seděl Vladimír Kalandra.

 

Názory na Isettu se liší. Zatímco jedni jej považují za zázrak úspornosti, jiní mu vyčítají malou eleganci. Mikroautíčko, které slouží jako nákupní taška na kolečkách, má sice italský původ, ale licenčně ho vyrábělo hned několik továren. To, který se ukázalo v Ústí nad Labem, sjelo z výrobní linky německé firmy BMW. Krom loga firmy se to dá poznat podle uchycení světlometů. Minivozů BMW celkem vyrobilo kolem 10 tisíc kusů.



Motor o obsahu 250 cm krychlových byl převzat z populárního motocyklu stejné značky. V Německu k jeho řízení stačil „motocyklový“ řidičský průkaz a jeho nejvyšší rychlost byla pouhých 85 km, což na nákupy bohatě stačilo.



 

„To je hadrák, pane. Ten neublíží, ten leští,“ říká falešný číšník ve filmu Vrchní prchni. Velorex je skutečně nezaměnitelné vozítko. František Stránský a jeho bratr Mojmír stáli za prototypem vozítka, které se původně mělo nést název Os-Kar, tedy auto na ose. Motorová tříkolka měla být určena zejména pro ty, kteří potřebují vozidlo, ale nemají peníze na auto. Málo se ví, že bylo vyrobeno zhruba 1 500 kusů čtyřkolové verze.



Zatímco první vůz sloužil čalouníkovi, proto měl potah z koženky, další byl určen postiženému holiči. „Aby se mu lépe nastupovalo, neměl ani dveře,“ informuje čtenáře Radim Pecák na serveru Autorevue. Tento jediný plátěný, ale plně homologovaný vůz se objevil nejen v českých filmech, ale zaujal i tvůrce britského Top Gear. I když není zrovna elegán, patří právem do kategorie veteránů. Vyráběl se totiž v letech 1951 až 1971.

 

Vůz, který závodil v Ústí nad Labem, pochází z roku 1966, první představení tohoto modelu proběhlo už v roce 1961 na italském Turino Motor Show. Auto se stalo nejen miláčkem italských řidičů, ale dobylo i Hollywood. „Je to velmi shovívavý vůz. A také velmi krásný,“ prohlásil americký herec Steve McQueen v létě roku 1966. Populární americký herec byl sběratelem aut a motorek, takže jeho názor lze brát s jistou důvěrou. Jednalo se o poslední motel italského automobilového designéra Battisty Pininfariny, který krátce po dokončení finálního projektu zemřel.



Dvousedadlový sporťák má výrazně aerodynamický tvar. Název Duetto byl později změněn na Alfa Romeo Spider 1600, neboť se ukázalo, že krom elegantního auta název Duetto používá i čokoládová sušenka. Duetto je v několika modifikacích nejdéle vyráběným vozem značka Alfa Romeo.