Jo Bonnier přežil kuriózní havárii, osudným se mu stalo odstavené hořící Ferrari

• Při havárii se jezdci dotkli přilbami

• Havárie při Kanonloppet

• První a poslední Grand Prix v F1

• Se sportovními  vozy zažil bohatou kariéru

• Osudný závod 24 hodin Le Mans 1972
Letos v lednu jsme si připomněli jeho nedožité 94. narozeniny a v červnu si připomeneme 52 let od jeho tragické nehody při závodě 24 hodin Le Mans.

Ne své konto si Jo Bonnier podle portálu wikipedie připsal celkem 109 startů v seriálu mistrovství světa Formule 1 a jediné vítězství v Grand Prix, kterého dosáhl při Velké ceně Holandska 31. května 1959, kdy si dojel pro prvenství s vozem BRM (British Racing Motors). Na stupních vítězů tak stál s druhým Jackem Brabhamem a třetím Stirlingem Mossem.

Před 66 lety měl zažít kuriozní havárii v Itálii. Na wikipedii se lze dočíst, že Bonnier vstoupil do Formule 1 v roce 1956 s Maserati. Jeho závodní kariéra málem skončila v září 1958 v závodě na okruhu v Imole.

Debutoval s Maserati o objemu 1 500 ccm a po špatném startu se posouval nahoru, předjel Luigiho Mussa a získával na vedoucího Eugenia Castellottiho rychlostí přibližně dvě sekundy na kolo, když ztratil kontrolu poté, co mu do cesty vjelo další auto a on se mu snažil vyhnout. Jeho Maserati narazilo na velký kámen na okraji silnice a katapultovalo se.

Druhý řidič šel pod něj, když se ve vzduchu převracel a převracel, a když byl hlavou dolů, přilba jeho konkurenta se dotkla té jeho. Bonnierovo Maserati přistálo na boku, uklouzlo 75 stop a zamířilo do příkopu, kde se zastavilo o sloup. „Bonnier byl vyhozen z auta a utrpěl otřes mozku, měl několik prasklých žeber a zlomený obratel,“ píše se na wikipedii. Jeho auto podle tohoto příběhu bylo úplně na odpis.

Při procházení různých statistik kolem seriálu F1 se ale dá vysledovat, že při podání této historky některá fakta zrovna nesedí. Takže buď  k události došlo jinak nebo se stala tak, jak je popsáno, ale jindy a jinde.

První, co nesedí je dějiště havárie. Píše se v září 1958 v Imole. Jenže v září 1958 se jela Velká cena Itálie na okruhu v Monze, a to 7. září. Druhá neshoda je v typu vozu, který měl Jo řídit. Udává se, že to bylo Maserati, jenže v září 1958 Bonnier už jezdil s BRM. Další rozpor je v tom, že v průběhu závodu měl předjet Luigiho Mussa, jenže ten zahynul při tragické havárii v červnu 1958 při Velké ceně Francie.

A poslední věc, která moc nesedí je, že se píše o tom, jaké následky pro něj měla havárie mít. Tedy otřes mozku, několik prasklých žeber a zlomený obratel. Z důvodu těchto zranění by asi dost těžko usedl do auta už 19. října při Velké cena Maroka na okruhu Ain Dhiab Cirquit v Casablance.

K podobné havárii ale došlo a jejím účastníkem Jo Bonnier určitě byl. Podle statistického portálu racingsportscars.com Bonnier havaroval s Maserati při závodě Kanonloppet (Závod děl), což byl každoroční motoristický podnik, který se koná na předměstí Karlskogy ve Švédsku.

Ve výsledkové listině figuruje jeho jméno s poznámkou accident – nehoda. Existuje i několik fotografií z havárie, ovšem na jedné z nich je vidět sám Bonnier s dalšími lidmi jak kouká na své pochroumané Maserati. Je možné, že právě tato havárie byla ta, při níž se stalo, to co je popsáno výše. Pouze s tím rozdílem, že jezdec z nehody vyvázl nejspíše zcela bez zranění.

V dalších statistických podkladech, které lze najít na internetu má Bonnier v roce 1958 zaznamenány celkem tři havárie. Jedním z podkladů je portál statsf1.com, druhým přehledem mže být třeba tabulka na wikipedii.

Jo Bonnier, celým jménem Karl Jockum Jonas „Joakim“ Bonnier, se narodil 31. ledna 1930 ve Stockholmu, do bohaté rodiny Bonnierů. Jeho otec Gert, byl profesorem genetiky na univerzitě ve Stockholmu. Mnoho členů jeho rozsáhlé rodiny bylo zapojeno do práce v rodinném vydavatelství. Mluvil šesti jazyky. Rodiče doufali, že se stane lékařem, ale mladému Joakimovi učarovaly silné závodní motory a rychlost. Rok navštěvoval Oxfordskou univerzitu, studoval jazyky, pak odjel do Paříže, kde původně plánoval že se naučí něco o nakladatelské činnosti.

Závodit začal už ve Švédsku ve svých 17 letech na starém motocyklu Harley-Davidson. Po obytu v Paříži se v roce 1951 vrátil domů do Švédska a následně usedl za volant a zúčastnil se několika závodů rallye, jako hrdý majitel vozu Simca.

Do seriálu Formule 1 vstoupil v roce 1956 s Maserati. Debutoval ve Velké ceně Itálie na okruhu v Monze. Absolvoval však jen sedm kol, než jej ze závodu vyřadil problém s motorem. Svého prvního a zároveň jediného vítězství dosáhl, jak už bylo zmíněno při Grand Prix Holandska 1959.

Havárie Jo Bonniera při závodu sportovních vozů v Oulton Park 1968 s vozem Lola T70:

Poslední Velkou cenu ve Formuli 1 podle wikipedie absolvoval 3. října 1971, kdy ve Watkins Glen při Grand Prix USA hájil barvy McLarenu a v 54. kole mu došel benzín. V seriálu Formule 1 prošel celou řadou týmů, včetně vlastního Joakim Bonnier Racing.

Bohatá byla kariéra Jo Bonniera v kategorii sportovní vozů. Jezdil například Targu Florio, dvanáctihodinovku v Sebringu, závod 1 000 kilometrů na Nürburgringu nebo 1 000 kilometrů v Barceloně. Startoval také v americké sérii Can-Am a japonské Mt Fuji 200-mile. Chybět samozřejmě nemohl mezi účastníky prestižního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans.



V roce 1964 si dojel v závodech sportovních vozů se spolujezdcem Grahamem Hillem s Ferrari 330P pro druhé místo ve 24h Le Mans, vyhrál v Montlhéry, a vyhrál dvanáctihodinový závod v Remeši.

A právě účast v závodě 24 hodin Le Mans 11. června roku 1972 se mu stala osudnou. Tehdy se na rovince mezi Mulsanne Corner a Indianapolis jeho otevřená Lola T280-Cosworth srazila s Ferrari Daytona, které řídil švýcarský amatérský jezdec Florian Vetsch. Bonnierův vůz byl katapultován přes bariéry Armco do stromů vedle trati. Podle svědectví Vica Elforda, který řídil tovární Alfu Romeo Tipo 33 a který zastavil, aby pomohl Vetschovi uniknout z jeho hořícího Ferrari, bylo poslední, co viděl, jak se Bonnierova Lola „točila mezi stromy jako helikoptéra“. Bonnier byl na místě mrtev. Bylo mu 42 let.

Joakim Bonnier byl prvním Švédem, který vstoupil do seriálu Velkých cen Formule 1 a byl také prvním Švédem, který Grand Prix F1 vyhrál. Byl také jedním z jezdců, kteří bojovali za větší bezpečnost na závodních tratích.