Nadčasový Lotus 72 proslavil Fittipaldi. Byl to nejlepší vůz v historii F1

• Klasické těžké začátky

• Tragédie mistra světa

• Fittipaldiho titul a nový kabát

• Po experimentu návrat k jistotě

• S úctyhodnou bilancí
„Řízení jeho předchůdce, Lotusu 49, bylo dobré, ale připadal mi jako těžké auto. Lotus 72 byl mnohem agilnější, byl lehčí, jakoby nervóznější. Měl sice mnohem tužší odpružení, přesto se snadno řídil. V mnoha věcech byl velmi odlišný od 49 a samozřejmě, byl lepší,“ nechal se po desetiletích slyšet v rozhovoru pro portál motorsportmagazine.com Emerson Fittipaldi.



Tvarem Lotus 72 připomínal klín na kolech. Inspirací pro něj byl projekt dřívějšího vozu Lotus 56 s plynovou turbínou, který však nedopadl. Při testování byl rychlejší než do té doby stájí Lotus využívaný monopost 49, a to se stejným motorem Ford Cosworth. To ještě Colin Chapman ani Maurice Phillippe netušili, že jejich úsilí přinese jeden z nejpozoruhodnějších a nejúspěšnějších návrhů v historii F1.

Převzetí techniky namáhaného uspořádání motoru z Lotusu 49 pro závod 500 mil Indianapolis a přidání pokročilé aerodynamiky vytvořilo vůz, který měl doslova roky náskok před svými soupeři.

Podle portálu F1sport.auto.cz byl chladič přesunut z nosu do dvou laminátových schránek po obou stranách od kokpitu. Změna přinesla zlepšení aerodynamiky a větší zatížení zadní části, při použití výkonného motoru s velkým točivým momentem, pomohlo k lepší trakci.

„Nos získal tvar dláta. Došlo i ke zvětšení zadního křídla, které bylo rozděleno na tři samostatné části. Monokok ve tvaru vany byl z hliníku a hořčíku, přední zavěšení bylo připojeno k pomocnému rámu, zatímco motor Ford Cosworth, pětistupňová manuální převodovka Hewland DG 300 a zadní zavěšení tvořily společný blok. Řízení bylo hřebenové. Šasi vážilo 540 kilogramů, bylo dlouhé 4 191 milimetrů, široké 1 880 milimetrů a vysoké 1 168 milimetrů.

Jak se ukázalo, nejskvělejší vůz seriálu Formule 1 všech dob zpočátku neměl zrovna na růžích ustláno. Nejprve musely být odstraněny problémy s ovladatelností vozu, způsobené geometrií odpružení, která byla navržena tak, aby zabránila výraznému ponoření přídě vozu při brzdění a anti-squat nastavení vzadu, které zase mělo zabránit zbytečnému „podřepu“ dolů při akceleraci. Jakmile bylo zavěšení upraveno, nenastaly žádné další velké problémy, kromě selhání předních vnitřních brzdových hřídelí.

Vůz vyvolal v médii a fanoušky senzaci a mnoho lidí chtělo podle webu sportocarsdigest.com vidět tento pozoruhodný vůz v akci. Celkem bylo postaveno devět podvozků.

Vůz byl podle portálu wikipedie představen při Velké ceně Španělska v dubnu, při druhém závodě sezony roku 1970, kdy nesl v té době ještě marking britské stáje, tedy červeno – krémové zbarvení a zlatý lak cigaret Gold Leaf, poprvé představené právě na Lotusu 49. Vozy tehdy řídili Jochen Rindt a John Miles. Nicméně 72 byla stažena ze seriálu po Velké ceně Španělska. Důvodem bylo zavěšení kol a slabší výkon motoru.

Znovu se Lotus 72 objevil na scéně při Velké ceně Holandska a pro Rindta to byl návrat více než úspěšný. Kromě Velké ceny Nizozemska vyhrál ještě další tři závody, a to Grand Prix Francie, Velké Británie a Německa. Předtím ještě vyhrál Velkou cenu Monaka a tak měl Jochen Rindt titul mistra světa doslova na dosah ruky a před nacházející Velkou cenou Itálie měl velký bodový náskok. Jenže…

Přišla kvalifikace na Grand Prix Itálie v Monze a velká tragédie. Rakouský pilot chtěl být nejrychlejší, proto si ze svého Lotusu 72 nechal odstranit přítlačná křídla. Při samotné jízdě pak Rindt havaroval v pravotočivé zatáčce, když jeho vůz nedokázal zatočit doprava, ale narazil do mantinelu po levé straně dráhy. Při nárazu jeho monopostu uletěla přední kola, vůz se roztočil a zahalil se do oblaku prachu. Když prach opadl, byly vidět pilotovy nohy a on se nehýbal. Byl okamžitě vyproštěn z vozu a naložen do sanitky. V ulicích Monzy byla podle portálu wikipedia v té době velká dopravní zácpa, v níž uvízla i sanitka s těžce raněným jezdcem. Řidič sanitky se rozhodl, že pojede do jiné nemocnice. Přijel ale pozdě a Jochenu Rindtovi už nedokázal nikdo pomoci. Důvodem havárie měla být závada na brzdové hřídeli. První rakouský mistr světa Formule 1 zemřel ve věku 28 let.Jediný, kdo mohl Rindtův náskok teoreticky smazat, byl Jacky Ickx, ten však do konce sezony Rakušanův bodový náskok smazat nedokázal a jak se vyjádřil později, vlastně ani nechtěl. Jochen Rindt se tak stal jediným pilotem F1, který získal titul mistra světa in memoriam.

Jako náhradník naskočil do seriálu Formule 1 po tragicky zemřelém Jochenu Rindtovi talentovaný Brazilec Emerson Fittipaldi. Ten dokázal vyhrát Velkou cenu Spojených států a pomohl Rindtovi nejen stát se jediným posmrtným mistrem světa F1, ale součet získaných bodů Rindtem a Fittipaldim za sezonu pomohl stáji Lotus ke čtvrtému místu v Poháru konstruktérů.



Pro nadcházející sezonu 1971 se pracovalo na dalším vývoji vozu. Práce se ujal Tony Rudd, který dříve pracoval pro stáj BRM. Přepracoval zejména zadní zavěšení kol a upravil zadní křídlo pro větší přítlak.

Fittipaldi se ale během sezony trápil. Několikrát sice dosáhl dobrých výsledků, ale na víc jak šesté místo to prostě nestačilo. Vše se změnilo až při říjnovém závodě v Brands Hatch. Fittipaldi skonči druhý, jen pár desetin za BRM Petera Gethina. Podle jeho slov na portálu motorsportmagazine.com nyní měla 72 dobrou přilnavost i na hrbolaté trati a u Lotusu si řekli: „Dobře, teď máme dobré auto pro rok 1972.“

A skutečně tomu tak bylo. Následující sezona 1972 byla o mnoho lepší.

„Auto bylo fantastické. Maurice Philippe odvedl dobrou práci. Vůz výborně reagoval na změny v nastavení. Colin Chapman byl šťastný, všichni byli šťastní, tým byl velmi solidní, pracoval skvěle. Poprvé jsem si myslel, že bych se mohl vyhrát šampionát, když jsme na začátku května vyhráli Velkou cenu Španělska v Jaramě. To ukázalo, že vůz byl dobrý na různých tratích. Řekl jsem Colinovi: Máme šanci jít na titul,‘“ vzpomínal po desetiletích Emerson Fittipaldi.



Vývojová práce v zákulisí Fittipaldimu pomohla stát se nejmladším mistrem světa v historii F1. Brazilec proslavil Lotus 72, když s ním vyhrál pět závodů, stal se světovým šampionem a stáj Lotus znovu vyhrála Pohár konstruktérů. Auto v této velice úspěšné sezoně dostalo nový kabát, a to nápadné barevné schéma v černé a zlaté, protože Lotus začal být sponzorován cigaretovým koncernem John Player Special.

Sezoně 1973 přinesla nová pravidla pro zvýšení bezpečnosti ve Formuli 1. To zahrnovalo povinnou deformovatelnou konstrukci, která měla být zabudována do boků vozů, takže 72 byla aktualizována integrovanými bočnicemi, větší karoserií a novými úchyty na křídlech. K Fittipaldimu se jako druhý pilot Lotusu připojil Švéd Ronnie Peterson . Ten se do 72 doslova zamiloval.

Ve své první sezoně u Lotusu vyhrál Peterson čtyři závody, zatímco Fittipaldi vyhrál jen tři. Řada odstoupení z dalších závodů pomohla Jackie Stewartovi vyhrát šampionát jezdců. Velký počet bodů nasbíraným oběma jezdci Lotusu pomohlo udržet prvenství v Poháru konstruktérů. Pro nadcházející sezonu však Fittipaldi odešel do McLarenu, aby zde řídil vůz založený na základech 72, a to McLaren M23.

Pro rok 1974 se šéf týmu Colin Chapman rozhodl jít dál a posunout vývoj. U Lotusu zůstal Peterson, jako jednička týmu, a přišel Jacky Ickx, aby mu dělal parťáka. Lotus 72 měl být nahrazen Lotusem 76. Ten měl být lehčí a štíhlejší verzí 72, jenže nová technologie auta, kterou navrhl nově najatý konstruktér Ralf Bellamy se nakonec ukázala jako příliš ambiciózní a projekt selhal.

Tým se proto pro sezonu 1974 vrátil k jistotě Lotusu 72. Další aktualizace totiž udržely vůz i nadále konkurenceschopný.



Peterson s ním vyhrál další tři závody a bojoval o titul mistra světa ve velmi vyrovnané sezoně, v které ho zdatně podporoval Ickx, který také předváděl velice solidní výkony a několikrát stál na stupních vítězů. Stárnoucí Lotus 72 si vedl na čtyři roky starý design pozoruhodně dobře a skončil čtvrtý v Poháru konstruktérů.

ok 1975 znamenal konec. Lotus 72 opět ve startovním poli, ale už bylo, že i přes několik dalších úprav už se nemůže vyrovnat novému Ferrari 312T, které tomto roce získalo titul, nebo dokonce nejnovějšímu Brabhamu BT44. Stáj Lotus skončila šestá v Poháru konstruktérů.

Po dvaceti vítězstvích, dvou titulech mistra světa jezdců a třech vítězstvích v Poháru konstruktérů byl model 72 pro sezonu 1976 vyřazen a nahrazen modelem Lotus 77. Dlouhá životnost z něj dělá jeden z nejúspěšnějších vozů Formule 1 všech dob. Lotus 72 závodil úctyhodných šest sezon. Vůz Lotus 72 dokonce vyhrál i v historickém šampionátu Formule 1 v roce 1996.

V roce 2019 vyšla v britském nakladatelství Evro Publishing kniha s názvem Lotus 72 1970 – 1975. Autorem publikace o 304 stranách s 364 fotografiemi je Peter Lyons. Kniha vyšla s podtitulem Formula 1 Greats. O knize se v anotaci píše, že je první z nové série a představuje kariéru jednoho z nejuznávanějších vozů Formule 1, jaký kdy byl vyroben.

Brazilský zpěvák a skladatel Zé Roberto vydal v roce 1973 píseň s názvem Lotus 72D. Stalo se tak na počest Fittipaldiho vítězství na Velké ceně Brazílie v roce 1973.