Pamatujete si na ni? Legendární linková Karosa sklízela v Mostě velký obdiv

V sobotu i v neděli mohli fanoušci autobusové dopravy obdivovat 45letého veterána vždy od 10 do 15 hodin. „Jedná se o vůz, který jsme zakoupili od soukromého vlastníka ze Znojma,“ prozradil Petr Jelínek z Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, který s autobusem na přehlídku vždycky přijel.

Historický autobus Karosa ŠL11.1310 v současnosti zrenovován pouze částečně. „Předchozí majitel na něm udělal několik změn, které by na něm být neměly, takže se teď snažíme upravit jej do původního stavu,“ doplnil Jelínek s tím, že práce na renovaci vozidla probíhají asi půl roku. „Už jsme opravili několik drobností, nejpodstatnější renovací prošla sedadla,“ řekl Jelínek.

Podle něj, než bude autobus v takovém stavu, jak má být, ještě nějakou dobu potrvá. Řada dílů je totiž už jen těžko k sehnání. Jelínek k tomu doplnil, že je to takzvaný běh na dlouhou trať, který ale určitě bude stát za to.

Výstava autobusu Karosa ŠL11 byla zároveň pozvánkou na Den otevřených dveří Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, který se letos bude konat po dvou letech nejdříve v sobotu 14. září v Mostě u příležitosti Mostecké slavnosti a poté i v Litvínově opět v sobotu 28. září v rámci Svatomichaelské slavností.

Linkový autobus. Rok výroby: 1979. Motor: LIAZ ML634. Palivo: nafta. Převod: manuální. Počet míst k sezení 45. Počet míst k stání 30. Rozměry: 11,095 m x 2,500 m x 2,985m. Provozní hmotnost: 9 200 kilogramů. Celková hmotnost:15 280 kilogramů. Maximální rychlost: 100 kilometrů v hodině.Karosa ŠL 11 je model linkového autobusu vyráběného národním podnikem Karosa v letech 1970 až 1981. Vůz byl podle portálu wikipedia nástupcem linkové meziměstské verze autobusu 706 RTO – Škoda 706 RTO CAR, ve výrobě pak byl později nahrazen typem Karosa C 734.

Název ŠL 11 znamená Škoda Linkový. Označení Škoda pochází od výrobce motorů pro celou řadu Š od Karosy. Číslice 11 označuje délku vozidla.

Vůz ŠL 11 pouze dvoudveřový. První dveře se nacházejí ještě před přední nápravou, zadní dveře jsou pak umístěny uprostřed bočnice, oboje jsou trojkřídlé, skládací, ovládané pneumaticky řidičem a mechanickou převodovkou. Sedadla pro cestující jsou umístěna v rozmístění 2+2 po celé délce vozu.

Od roku 1972 byla vyráběna i varianta s ručně ovládanými dveřmi, která byla označena jako ŠL 11 Turist. Tyto vozy měly druhé dveře umístěné až za zadní nápravou, stejně jako dálková verze Karosa ŠD 11, a byly spíše než pro linkový provoz určeny pro zájezdy.



První autobus ŠL 11 byl vyroben již roku 1963, jednalo se ale pouze o funkční vzorek. Prototyp vznikl v roce 1966, pro různé závady ale nevyhověl zkouškám. O rok později byla vyrobena ověřovací série tří autobusů ŠL 11 s bočnicemi z vlnitého hliníkového plechu. Sériové vozy pak měly bočnice hladké.

Sériová výroba byla zahájena až roku 1970, tedy sedm let po vzniku prvního autobusu tohoto typu. Produkce byla, jak uvádí autoři Tomáš Jelen a Dušan Kuchař v publikaci Autobusy Karosa – 8. díl - ŠL 11, ŠD 11 typ 2040 (T) a přestavby Š 11 (Československý dopravák. 2008), zastavena v roce 1981 po vyrobení přibližně 14 100 vozů ŠL 11.

Autobusy ŠL 11 byly primárně určeny pro podniky ČSAD, které je provozovaly na meziměstských a regionálních linkách po celém tehdejším  Československu. Menší počty vozů ale zakoupily i různé dopravní podniky, takže jezdily i na linkách MHD. Karosa ŠL 11 se tak objevila např. v Praze, Brně, Děčíně, Olomouci nebo Mariánských Lázních. Vozy tohoto typu byly většinou vyřazovány v 80. letech.