Černé skříňky v automobilech? Možná už brzy

Název modulu EDR znamená Event Data Recorder, což lze s ohledem na určení a funkci tohoto zařízení do češtiny nejlépe přeložit jako záznamník údajů o nehodě. Účelem tohoto zařízení je zaznamenávat přesně specifikovanou plejádu informací těsně předcházejících a těsně následujících případné dopravní nehodě, jež pomohou přesněji rekonstruovat její průběh. Moduly EDR svůj největší rozmach zažívají v USA, kde se v posledních měsících stále intenzivněji hovoří o zákonném opatření, jež by zajistilo jejich povinnou instalaci do všech nových automobilů.

Co je EDR?

Takzvaná černá skříňka pro automobily je záznamníkem provozních údajů vozidla z období těsně předcházejícího dopravní nehodě a po nehodě těsně následujícího. Co do času jde řádově o minuty. Shromážděné údaje mají vyšetřovatelům poskytnout co možná nejpřesnější obraz okolností nehody. Většina jednotek EDR je přímo vestavěna v modulu řízení airbagů, ovšem sleduje nejen čas jejich naplnění a přitažení předpínačů bezpečnostních pásů, ale také další hodnoty z elektronických prvků výstroje vozidla.

V USA se záznamníky údajů o nehodě používají již od sedmdesátých let, a to zejména v užitkových vozech. Povinně musí být všechna nová vozidla registrovaná v USA vybavována EDR od 1. září letošního roku. Jde ovšem více méně pouze o administrativní opatření, neboť dle posledních statistik je modulem EDR již z výroby vybavováno 96 % nových automobilů prodaných ve státech USA.

Povinné zavádění EDR do výroby brzdí především nejasně vymezený právní rámec, takže se řada provozovatelů obává, že jde jen o další z moderních zařízení, jež je budou sledovat a omezovat jejich soukromí. Dle aktuální právní úpravy náleží modul EDR včetně uložených dat pouze majiteli vozidla, takže policisté, výzkumníci či zástupci pojišťoven nebo automobilek k nim mohou mít přístup pouze s jeho svolením. Například na Floridě však k těmto údajům mohou mít přístup policisté z rozhodnutí soudu i bez svolení a podobných výjimek je jen v USA celá řada. Nejasný právní rámec tak jen nahrává těm, kteří se obávají dalšího útoku na soukromí.

Co se zavádění černých skříněk alias EDR záznamníků údajů o nehodě týče, stojí také Evropská unie zřejmě na prahu jejich povinného zavedení do všech kategorií automobilů. Evropská komise pověřila britský institut TRL vypracováním studie, jež by prověřila potenciál pro snížení nehodovosti a škod na zdraví a majetku v rámci dopravních nehod. Zkoumání EDR jako potenciálního prvku zvyšování bezpečnosti dopravního provozu stanovil Evropský parlament již dříve jako jeden z bodů bezpečnostní strategie v horizontu 2010 – 2020. Klíčovými prvky zadání bylo ověření nutnosti aplikace v konkrétních kategoriích vozidel, vymezení druhů shromažďovaných dat a přesné stanovení vlastníka shromážděných údajů a institucí, jež by k nim mohly mít přístup.

Co EDR sledují?

Aby záznamník údajů o nehodě mohl být považován za relevantní a zákonem stanovený prvek, musí shromažďovat široké spektrum informací. Jde zejména o hodnoty podélného a příčného zrychlení vozidla, rychlost vozu ve chvíli střetu, otáčky motoru, polohu plynového pedálu, stav brzdové soustavy a případnou aktivaci systémů ABS a ESP, úhel natočení volantu, aplikaci bezpečnostních pásů a obsazenost předních sedadel, počet aktivovaných airbagů (čelní, boční, všechny) včetně případných hlášení o jejich dysfunkci a celkový počet střetů v rámci kolize. Zásadním prvkem datového výstupu je pak diagnostika správní funkce EDR.

Paralelně s tímto zadáním proběhl 5. června tohoto roku v Bruselu kongres podílníků v projektu pod patronací TRL. Podle jeho závěrů odpovídá požadavkům směrnice 563 pro EDR naprostá většina modulů, jež jsou standardně dodávány zejména do užitkových automobilů všech kategorií (s výjimkou těch, jež nejsou osazeny ani jedním airbagem, na jehož řídicí jednotku je modul EDR vázán). Na rozdíl od USA kongres překvapivě nenavrhuje plošné zavedení EDR do všech kategorií automobilů. Implementace prvků EDR totiž může přinášet přesněji nespecifikované dodatečné výrobní náklady. Kongres zároveň vyloučil nutnost propojení s dalšími palubními sestavami, např. systémem eCall či tachografy v užitkových vozidlech.

Záměrem studie, která ze zmiňovaného kongresu vzešla, bylo ověřit, zda by povinná zástavba modulů EDR do vozidel provozovaných v Evropské unii měla skutečně pozitivní vliv na bezpečnost provozu do té míry, že by odpovídala nákladům spojeným s úpravou legislativy. Má jít o dokument, který pomůže orgánům Evropské komise v rozhodování. Z dosavadních poznatků plyne, že většina osobních (M1) a lehkých užitkových vozů (N1) již moduly EDR vybavena je, takže náklady na povinné zavedení by byly pro výrobce a zákazníky minimální. Zároveň se ukázalo, že u větších užitkových vozů (N2/N3) a autobusů (M2/M3) je situace složitější a zatím napříč praxí nevykazuje potřebné znaky standardizace používaných systémů. Jejich sjednocení by s sebou neslo zvýšené náklady. Bruselský kongres poukázal na to, že největším problémem v povinné aplikaci EDR je legislativní základ, nepanuje totiž zatím shoda v tom, kdo a za jakých okolností by měl mít k shromažďovaným datům přístup.

Status údajů shromážděných EDR nemá odpovídat povaze zákony chráněných osobních údajů, nicméně mají být výhradním vlastnictvím majitele konkrétního automobilu. Kongres zároveň stanovil důvody pro propojení dat EDR s kódem VIN konkrétního vozu, nicméně ustanovení centralizované evropské databáze údajů černých skříněk bylo zamítnuto s tím, že by šlo v rámci stanoveného záměru o zbytečnou záležitost spojenou s dodatečnými finančními náklady. Pro srovnávání a analýzu dat údajně postačí stávající statistická infrastruktura.