Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Chevrolet Malibu dostal docela těžký úkol. Jako takzvaný globální model se musí líbit všude na světě. Sází při tom na zajímavý vzhled a velice příznivou cenu.
Označení „Malibu" má u General Motors bohatou historii, poprvé se objevilo už v roce 1964. Nešlo však o svébytný model, Chevrolet tak pojmenoval nejvyšší stupeň výbavy vozu Chevelle. Samostatný Chevrolet Malibu se objevil v roce 1978 a od té doby byl čtyřikrát generačně obměněn.
Od každého něco
Ale až současná generace vznikla s vidinou globálního modelu. V současnosti Chevrolet prodává Malibu v téměř stovce zemí na šesti kontinentech. Zajímavé je, že i když tento sedan střední třídy na některé trhy dorazil v podstatě nedávno, výrobce už přichystal jeho facelift. Na podzim by se tak minimálně ve Spojených státech (v Evropě to bude jistě se zpožděním) mělo objevit Malibu s pozměněnou přídí a modernizovaným interiérem.
Ale zpět do přítomnosti. Označení „globální model" má u Malibu kromě dostupnosti na stovce trhů ještě jeden význam – sedan byl totiž sestaven z ingrediencí z různých koutů světa. Podvozek vychází z platformy GM Epsilon II, kterou využívá třeba i Opel Insignia. Oba modely využívají na přední nápravě vzpěry McPherson, vzadu víceprvek a mají i na chlup stejný rozvor.
Naftový motor, který se staral o pohon testované varianty, má zase svůj původ v Itálii. A aby toho nebylo málo, Malibu se kromě Spojených států vyrábí ještě v Jižní Koreji, Číně a Uzbekistánu.
Trochu jako Camaro
První, co si při pohledu na Malibu uvědomíte, je jeho robustnost. Téměř pět metrů dlouhý sedan svými rozměry překračuje střední třídu a rozhodně to netají. Svalnatou statnost podtrhují úzká, vysoko posazená boční okna a mohutná záď. Tam mimochodem najdeme zajímavě tvarovaná světla, která odkazují na sportovní model Camaro. Musím říct, že v mých očích design Malibu rozhodně funguje, líbí se mi. Moc.
Horší je to ale s interiérem. Kabina je sice hodně prostorná a už ve standardu bohatě vybavená, ale materiály, ani jejich zpracování nepatří k nejlepšímu. Výhrady mám především k provedení středového panelu. Líbí se mi pohodlná sedadla, kaplička s budíky v hranatých rámečcích (opět inspirace u Camara) a šikovná přihrádka ukrytá za displejem multimediálního systému. Zajímavě vypadá také lišta, která se táhne po celé šířce palubní desky a plynule přitom navazuje na mřížky ventilace. Bohužel je to také magnet na prach a nečistoty. A kvůli své členitosti nebude její čištění úplně snadné.
Na předních sedadlech najdou cestující opravdu dostatek prostoru, stěžovat si nebudou ani pasažéři vzadu. Přesto na zadních sedadlech není tolik místa, kolik by se dalo při pohledu zvenčí očekávat. Zato kufr je opravdu velký, objem 545 litrů patří ve střední třídě na špičku. Prostor na zavazadla je navíc i díky širokému víku snadno přístupný a využitelný.
No jo, amerika...
Při čtení řádků o způsobu, jakým v General Motors globální Malibu stvořili, by se mohlo zdát, že Chevrolet u něj docela „zabil" jeho americký charakter. I já jsem si to před usednutím do kabiny myslel.
Ale pletl jsem se. Malibu se totiž na silnici chová tak, jak byste od poměrně velkého amerického sedanu čekali. Podvozek je spíše měkký, pohodlný a s většinou nerovností si hravě poradí – prostě je ladně přepluje. Zato do rychlých zatáček se mu moc nechce, karoserie se znatelně naklání a je znát, že se do prudkých změn směru musí auto hodně nutit.
V takových chvílích nepomáhá ani přeposilované řízení, které navíc neprozrazuje nic z toho, co se pod předními koly zrovna děje.
To však není výtka, pouze projev charakteru. Malibu totiž není sportovní vůz, ale pohodlný sedan určený zejména pro klidné, pohodlné a houpavé přesuny z bodu A do bodu B. Na nic víc si nehraje. Prostě „amerika"... A nevadí ani, že pod kapotou nebublá velký osmiválec (tak dobře, trochu vadí, ale osmiválce dnes už nebublají ve většině amerických sedanů), ale pouze dvoulitrový turbodiesel s výkonem 160 koní a točivým momentem 350 N.m.
K Malibu se totiž docela hodí. Zvlášť za studena se sice projevuje zřetelným „nýtováním" i drobnými vibracemi, ale dynamikou i pružností zcela dostačuje. Navíc nespotřebuje mnoho paliva, spotřeba se dá dlouhodobě držet pod hranicí 7 litrů na sto kilometrů.
Poslední dobrou zprávou, možná tou nejlepší, je cena. Chevrolet Malibu si můžete koupit za 584 590 korun, dostanete přitom právě testovanou motorizaci a poměrně bohatou výbavu LT+, která zahrnuje například přední mlhovky, elektricky nastavitelná přední sedadla s bederní opěrkou, 17´´ litá kola, automatickou klimatizaci, rádio s přehrávačem CD a MP3 + AUX-in a USB nebo třeba zadní parkovací senzory.
Podle mě se ale vyplatí připlatit si vyšší provedení LTZ, které s naftovým motorem vyjde na 629 490 korun a ve výbavě najdete snad vše, co vás napadne – například vyhřívaná kožená sedadla, xenonové světlomety či dvouzónovou klimatizaci. Připlatit si tak můžete vlastně jen za elektrické střešní okno (13 600 Kč), bezklíčový vstup (5 000 Kč), navigační systém (23 200 Kč) a metalízu (12 600 Kč). To mi připadá jako dobrá nabídka.
| Chevrolet Malibu 2.0 CRDi: Hodnocení a technické údaje |
| + | zajímavý vzhled |
| + | komfortní jízda |
| + | slušná cena |
| - | přeposilované řízení |
| - | materiály a zpracování interiéru |
|
| motor | vznětový čtyřválec, přeplňovaný |
| objem | 1 956 ccm |
| max. výkon | 117 kW (160 k) |
| max. točivý moment | 350 N.m |
| max. rychlost | 213 km/h |
| 0-100 km/h | 9,7 s |
| komb. spotřeba | 5,1 l/100 km |
| cena test. vozu | 670 290 Kč |
Jestli vás Chevrolet Malibu zaujal, nebo prostě máte rádi auta, navštivte autorův nový facebookový blog, kde najdete spoustu zajímavých informací, fotografií, videí a třeba také praktických rad. Ale hlavně ocením, když se svými názory budete podílet i na obsahu této rubriky.
