Míša & Tom testují: Citroën C4 X třikrát jinak!

Kokpit cé-čtyřky nás docela baví… Volant je zkosený „racingově“ nahoře i dole, ale na digi přístrojový štít (oproti třeba Peugeotu) vidíte perfektně. Dále je zde stále zachována i „tlačítková svoboda“ k ovládání klimatizace, za což dáváme obecně vždy palec nahoru. I když by se určo hodila i tlačítka pro deaktivaci start/stopu či fyzický vypínač asistenta v jízdních pruzích. Ale buďme rádi alespoň za ten základ. I ten je dnes již spíše výjimkou.

Míša & Tom testují., zdroj: Deník

Obecně je citrón, co do designu, vždy trochu jiný. Což je ale vlastně dobře. Rukopis Stellantisu je, v poslední době, stále více znát napříč spektrem značek. Ale i tak musím uznat, že je mi zde spousta prvků sympatických. Infotainment, vč. bezdrátového CarPlay, je fajn. Procák stíhá, rozlišení dobré. Volič převodovky není ideální, to řeším u novějších vozidel tohoto koncernu stále. Klasická páka či alespoň joystick by byly vhodnější. Ale po čase si zvyknete. Míša tuhle „štěrbinovou“ řadičku určo vidí jinak. :)

Benzíňák. Taková klasika. Je super na jednoduchý provoz. Umí i zabrat. Na delší cesty však doporučuji spíše naftovou verzi. Ta nejezdila vůbec zle. Spotřebou jsme byli v průměru na hodnotě okolo 5,5 l / 100 km. Tedy níže než u tříválcového benzínu.

Pro hnidopichy co si myslí, že jsem spadl z višně – v  BEV jsem najezdil tisíce km, ve městech i mimo ně. Z důvodu testů dojezdu často vytahujeme elektromobily na cestu dlouhou cca 1.000 km napříč republikou. Takže pokud něco „plácám“, tak jenom na základě toho, co reálně odjezdíme.

Osobně se mi auto líbí hlavně zepředu. Zezadu to taky není špatné. Z profilu si na něj ale musím ještě trochu zvykat.

P.S.: Nedávno jsem koukal na Fantomase a ty legendární kusy - od dodávek až po kachnu - mě vždy dostanou.

C4 X jsem si užila ve všech motorových variantách. Elektro verzi jsem si po Praze nemohla vynachválit. Na opakované starty a rychlé rozjezdy je to ideální auto.  Pokud si ale představujete existenci i za hranicí Prahy, jako já, spalovák samozřejmě preferuji. Interiér mi maximálně vyhovoval - stará dobrá tlačítka v kombinaci s displayem, mnoho odkládacích gumových ploch, prostor na pití pro dva, bezdrátový CarPlay.

Volič převodovky mi v tomto provedení taky vyhovuje. S autem jsem se rychle sžila a na běžný každodenní provoz v této cenové kategorii je naprosto vyhovující. Abych jen nechválila, našla by se drobná chybička v horším výhledu kvůli A sloupku. No a design exteriéru není také zrovna můj šálek kávy. Ale jak se říká, sto lidí, sto chutí. 



S BEV verzí jsme paradoxně najezdili nejvíce mimo Prahu. Elektrická verze je fajn, trochu problém může být její cenovka… Občas sebereme odvahu a jedeme otestit nějakou tu elektriku i mimo město. Většinou jedeme z Prahy na Severní Moravu a zpět. Velkou část cesty i po dálnicích.

Dojezd u nového Citroënu ë-C4 X je docela OK. Výchozí stav kapacity baterky míváme obecně, před startem cest, na cca 80%. Tentokrát jsme na cestě dlouhé 242 km nabíjeli dvakrát. Cca po 12 až 20 minutách (vždy zhruba po 100 km).

Stačilo by nakonec zřejmě dobíjet pouze jednou (cesta na Moravskou Třebovou a přes Litomyšl se táhla za kamiony a jelo se úsporně – max rychlostí 70 a 80km/h). Z důvodu zmírnění stresu je ale vždy lepší zastavit a těch cca 10 až 15 minut dobití věnovat.

Co je ale důležité také zmínit, auto jsme co do rychlosti na dálnici zrovna nešetřili. Jeli jsme určitě rychleji než většina Tesel v pravém pruhu mezi kamači. První zastávka byla v Havířově, potom jsme pokračovali dalších 70 km (50% dálnice rychlostí cca 130 až 155 km/h, 35% okresky rychlostí cca 90km/h a 15% město rychlostí cca 30 až 50 km/h).

Když pomineme klasické prodejní argumenty a vezmeme v potaz, že provoz elektromobilů není ani více eko ani levnější (než v případě spalováků), je i tento citrón (jako obecně každý elektromobil), fajn alternativou pro městský a příměstský přesun z bodu A do bodu B. Standardně tato naše cesta trvá cca 2,5 až 2 a 3/4 hoďky. My jeli přesně, i se zastávkami, 3 a půl hoďky.

Citroën C4 X nemáme problém doporučit. V segmentu nižší střední třídy je to fajn volba. Na nic si nehraje. I tento citrónový výtvor je samozřejmě komfortní na podvozku. Ten by však mohl být trochu pevnější a více jistý.

Auto je sympatické a ve městě v něm dojezd padá velmi pomalu. Což je super. A co cenovka? Přes milion korun. Dát či nedat za čtyřkového citróna přes mega? To necháme na každém z vás.

• André Citroën, zakladatel značky, byl původně majitelem muniční továrny. Od roku 1919 se rozhodl vyrábět i silná a hospodárná auta. Do konce roku se mu podařilo vyrobit téměř 3 tisíce kusů prvního modelu – Type A.
• V roce 1922 vznikl model Autochenille B2, který se stal prvním automobilem překonávajícím poušť Saharu. Od roku 1935 převzal automobilku Michelin.
• Aktuálně je Citroën součástí nizozemského koncernu Stellantis, do kterého patří i Peugeot, Opel, DS, Chevrolet, Maserati, Alfa Romeo a další značky. V Evropě se vozidla Citroën vyrábějí celkem v 9 zemích, přičemž jednou z nich je i Slovensko (Trnava).
 

Míša a Tom testují auta pro Deník a TipCars Magazín., zdroj: se svolením Daddy’s Garage

• Nejsme žádní teoretici. Testujeme vše, co jezdí. Bez obalu a PR řečiček.
• Neřešíme až tak velikost kufru a místo na zadních sedačkách.
• Zajímá nás především to, jak se auta chovají reálně „tam venku“.