Co bylo před Favoritem? Tohle jsou škodovácké prototypy s koncepcí "vše vpředu"

Redakce - 09. 07. 2017
Prototyp Škoda 781 FV 2.
Prototyp Škoda 781 FV 2.
V AZNP se pokoušeli vyvinout nový modernější auto s koncepcí vše vpředu už dříve. Například Škodu 760 s karoserií od Giugiara připravovanou na počátku 70. let ve spolupráci s východoněmeckými automobilkami Sachsenring Zwickau a AWE Eisenach.
+ 22
Právě v NDR byl vybudován závod na licenční výrobu potřebných homokinetických kloubů Citroën. Vzniklo několik prototypů, projekt však vinou špatné logistiky, nedostatku investic a častých změn v klíčových oblastech ze strany německého partnera ztroskotal.
Lidé v mladoboleslavské automobilce tušili, že v tom zůstali sami a dále pracovali s tím, co měli k dispozici. V červnu 1979 postavili prototyp Š 762 P1, sedan se stupňovitou zádí a v prosinci dokončili hatchback Š 762 P2 s výklopnou zadní stěnou.
Paradoxně obě auta měla opět klasickou koncepci, tedy motor vpředu a pohon zadních kol. Přestože kvůli nedostatku finančních prostředků nemohli v AZNP auta (patřící do série Š 761 až 765) dokončit sami, nenápadný model P2 našel jiné využití.
Konstruktéři na počátku 80. let na jeho základech stvořili typ 780, což bylo označení pro nový projekt vozu s motorem napříč a pohonem předních kol. První prototypy nesly číselný kód 781 s dovětky SV 1 a SV 2, což byla zkratka pro studijní vzorek.
Větší část karoserie zůstala z modelu Š 762 P2, byla však prodloužena její příď. Pod delší přední kapotou přepracovaného vozu se objevily dva motory. První prototyp SV 1 byl dokončen na přelomu března a dubna 1980.
SV 1 s délkou 3,99 m, šířkou 1,64 m, výškou 1,39 m a rozvorem 2,45 m využíval řadu dílů z NDR (spojku, převodovku či nápravy). Čtyřválec Š 762.11 o objememu 1092 cm3 a výkonu 55 koní rozjel auto až na 139 km/h.
SV 2, dostavěný v lednu 1981, byl poháněn větším čtyřválcem s objemem 1276 cm3 a výkonem 62 koní z originálu Š 762 P2. Kromě jiného motoru dostal také novou zadní nápravu tuzemského původu s vlečenými rameny spojenými torzně pružnou příčkou.
Vůz v kombinaci s východoněmeckou čtyřstupňovou manuální převodovkou jezdil 144 kilometrů v hodině a při konstantní rychlosti 90 km/h spotřeboval 7,4 litru benzínu na 100 km.
První bezprostřední předchůdci Favoritu byli na světě, tím ale seznam prototypů „vše vpředu“ nekončí. V první polovině roku 1980 jiná skupina konstruktérů pracovala na projektu Š 781, jehož tvary navrhl Jaroslav Kindl.
Jeho práce vzdáleně připomínala Volkswagen Golf. Maketu v měřítku 1:1 se podařilo postavit v září 1980, pak byla odeslána do aerodynamického tunelu v anglickém centru MIRA. Provozuschopný kus Š 781 s přídomkem FV 1 (funkční vzorek) byl hotov v říjnu 1981.
Dostal plastové nárazníky, podvozek domácí konstrukce a starší čtyřválec OHV ze Škody 105. Motor o objemu 1046 cm3 dával 46 koní a jeho síla se přenášela na nový pětistupňový manuál z produkce AZNP. Z NDR pocházely hnací hřídele vyráběné v licenci Citroën
FV 1 bylo poněkud kratší než SV 1, na délku mělo 3,75 m, šířka činila 1,63 m, výška 1,39 m, zůstal však zachován rozvor s délkou 2,45 metru. Detailní dynamické parametry neznáme, víme ale, že auto při hmotnosti 788 kg dosahovalo maximálky 130 km/h.
O tři měsíce později představený druhý prototyp Š 781 FV 2 naznačoval, jak by auto vypadalo s lepší výbavou De Luxe. Karoserie dostala tmavě modrý lak a nárazníky byly šedivé. Všimněte si předních světel z Lady 2105 vyvinutých novojičínským Autopalem.
Zajímavěji vypadal také interiér s dvoubarevnou palubní deskou se světlejší horní částí, což byl tou dobou u nás nevídaný detail. Za zmínku také stojí fakt, že FV 2 měl vnější panely z tenčích plechů, aby tvůrci snížili jeho hmotnost.
Mezi předními koly byl motor OHV ze Škody 120 o objemu 1174 cm3 s maximálním výkonem 52 koní, který ve spojení s mladoboleslavským pětistupňovým manuálem sliboval lepší dynamiku. Auto však dostalo delší stálý převod, takže zásadní rozdíl tady nebyl.
K zajímavým detailům FV 1 a FV 2 patřilo náhradní kolo umístěné v motorovém prostoru, vlevo u dělící stěny za akumulátorem, každopádně konstruktéři měli ke spokojenosti daleko.
U aut se objevovaly problémy s převodovkou, ale také životností závěsů kol, kterým chyběl pomocný rám či nápravnice, protože ramena byla uchycena přímo do karoserie. Vznikl i FV 3, olivově zelený stroj sloužil jen k testování v dynamometrické zkušebně.
V první polovině roku 1982 prošel projekt Š 781 řadou změn. Diktovala je snaha snížit hmotnost auta na 780 kg, takže karoserie byla opět podle návrhu Jaroslava Kindla zúžena z 1,63 na 1,60 metru, zatímco délka 3,75 m a výška 1,39 m zůstaly.
Přepracovaná Š 781 pod označením P1 dostala zvýšenou zadní hranu střechy a menší nárazníky, přičemž hotové auto vyjelo počátkem října 1982. Krátce na to, v listopadu a prosinci, byly dokončeny další prototypy P2 a P3 a čtyřka byla hotova hned v lednu 1983
Vozy měly podvozek shodný s předchozími modely FV, jen náhradní kolo již nebylo v motorovém prostoru, ale v prohlubni podlahy zavazadlového prostoru. S hmotností (a jistě i rozpočtem) se šetřilo natolik, že auta přišla o plynové vzpěry víka kufru.
Váhu se nicméně podařilo srazit k hranici 770 kg a užitečné zatížení poskočilo ze 400 na 425 kg. Modely P1 a P3 měly pod kapotou čtyřválec OHV o objemu 1046 cm3 s výkonem 42 koní a verze P2 a P4 větší agregát s objemem 1174 cm3 a 46 k.
Ani tyto vozy se nedokázaly vyhnout problémům se spolehlivostí. Na počátku roku 1983 byl do čela vývojového oddělení povolán Petr Hrdlička a společně s ním přišel také Jan Nepomucký, který převzal odpovědnost za všechny mechanické skupiny.
Ukázalo se, že vozy P1 až P4 potřebují kompletní transformaci od předního zavěšení, přes pohon, až po zadní nápravu. V květnu 1983 se rozjela stavba tzv. „opakovaných prototypů“ s označením OP, přičemž tým postupně zaváděl konstrukční změny.
Třeba OP 3 dostal nový motor s osmikanálovou hliníkovou hlavou a výkonem 63 k. OP 5 a OP 8 byly odeslány k Porsche, kde byly po testech upraveny ve snaze potlačit zaznamenané vibrace, hluk a vyladit jejich jízdní vlastnosti.
Rychlost, s níž se podařilo postavit přelomovou Škodu Favorit, není zásluha pouze jeho duchovního otce Petra Hrdličky, ale také spousty méně známých lidí z vývoje mladoboleslavské automobilky, kteří se pokoušeli vyvinout novou škodovku s motorem vpředu a pohonem předních kol už několik let předtím.
Favorit (vůz s typovým označením 781) letos slaví třicetiny, a i když se o něm někdy s despektem mluví jako o posledním pohrobku komunistického systému, pravda je taková, že ve své době to byl moderní a svým způsobem i díky relativně příznivé ceně konkurenceschopný stroj, který se podařilo díky šikovnosti a předvídavosti mladoboleslavských zaměstnanců vyvinout v extrémně krátké době.

Byl to pak právě Favorit, který západním výrobcům ukázal, jak talentovaní lidé v AZNP (Automobilové závody, národní podnik; tehdejší jméno automobilky Škoda) pracují a že stojí za to rozjet s nimi námluvy.

Pokud si myslíte, že období moderní koncepce vše vpředu začalo představením Škody Favorit, jste trochu na omylu. Favorit byl svým způsobem pouze vyvrcholením známého usnesení předsednictva vlády č. 228 z listopadu 1982, v němž se pravilo, že z rozhodnutí Ústředního výboru KSČ potřebuje socialistické Československo nový pokrokový automobil. Nutně a co nejdříve.

Jeho vývoj měl být dokončen v šibeničním termínu do června 1985 a výroba spuštěna už v roce 1987.

Dodržet tyto lhůty bylo v podstatě nemožné. Vývoj aut trval tou dobou zhruba pět let, navíc v Mladé Boleslavi se věci daly pořádně do pohybu až v březnu 1983, když nový šéf vývoje Petr Hrdlička, čerstvě naverbovaný z Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV), vyrazil na ženevský autosalon hledat stylistické centrum, které by Favorit navrhlo a postavilo pro AZNP také předprodukční prototypy.

Nemusíte to počítat. V tu dobu neměl k dispozici na vývoj už ani dva a půl roku.

V automobilce naštěstí existoval projekt malého kompaktního vozu s předním pohonem pod označením Š 780/781 a od poloviny roku 1979 do léta 1984 vznikly až tři desítky prototypů, přičemž zejména ty poslední sloužily již jako testovací platformy pro Favorit, přestože ještě neměly karoserii od Bertoneho. V galerii najdete jejich příběh…