Dacia Dokker 1,2 TCe: Všestranný pracant za bezkonkurenční cenu

V základní výbavě a s benzinovým motorem 1,6 (82 koní) pořídíte Dokkera už za 199 900 korun. Přesto to podle mě ale není výhodná koupě, dostanete totiž posuvné dveře jen na jedné straně, čtyři airbagy a posilovač řízení. A navíc se připravíte o možnost pořízení některých příplatkových prvků, například rádia, klimatizace nebo parkovacích senzorů.

Proto doporučuji přemýšlet rovnou o nejvyšší výbavě Arctica, která zahrnuje palubní počítač, klimatizaci, mlhovky, elektrické stahování oken či posuvné dveře na obou stranách. Cena v tom případě startuje na 244 900 Kč a opět dostanete základní šestnáctistovku. Za diesel je potřeba připlatit minimálně 45 tisíc – jde o slabší variantu 1,5 dCi (75 koní).

Dokker je napůl osobní, napůl užitkové auto, což samozřejmě významně ovlivňuje jeho vzhled - nová Dacia tak působí důsledně hranatě. Přední část vozu připomíná rodinné MPV Lodgy, zadní partie zase první generaci kombi Loganu MCV. Mně se účelné tvary Dokkeru líbí.

Bližší pohled pak odhalí, proč je vůz tak levný. Narazíte na odhalené plechy, šrouby, můžete zkoumat práci svařovacích robotů. To samé platí i v hodně strohém, byť poměrně moderně vyhlížejícím interiéru. A třeba kolejnice výškového nastavování předních pásů nejsou ničím schovány, zvuk doprovázející zabouchnutí dveří zní dost plechově a materiálům v kabině samozřejmě dominuje tvrdý plast.




Sedačky jsou sice docela pohodlné, ale spíš než křesla připomínají židle a zcela postrádají boční vedení. U testovaného vozu navíc sedadlo pod řidičem výrazně provrzávalo, ale to by snad spravil klíč a dotažení všech šroubů.

V nejvyšší výbavě se dají sedadla výškově nastavit, i když zvláštním způsobem – musíte pod sebou nahmatat „drátěnou" páčku, zatáhnout za ni a přitom se zapřít nohama o zem a zvednout se ze sedačky – ta pak povyjede nahoru.

Hlavní předností nového Dokkeru ale pochopitelně není elegance v interiéru. Dacia sází spíš na účelnost, prostornost, praktičnost.

Místa je uvnitř opravdu dostatek, i na zadních sedadlech. Potěší také spousta přihrádek a odkládacích ploch. Zavazadlový prostor pojme v základním uspořádání 800 litrů. Tomu nelze nic vytknout.

Praktičnost, která se liší u jednotlivých výbav, však mohla být ještě lepší. Například pár bočních posuvných dveří nabídne jen nejvyšší stupeň Arctica, stejně jako dělenou zadní sedačku.



Posuvné dveře přitom fungují dobře, manipulace s nimi je jednoduchá a díky šíři vstupu 703 mm je přístup k zadním sedadlům opravdu snadný. Šikovné jsou i zadní dvoudílné křídlové dveře s možností rozevření do úhlu 180 stupňů.

Proto zamrzí, že se Dacia ještě nezaměřila na zadní sedadla – z vozu totiž nejdou vyndat. Tedy pokud se je nerozhodnete „natvrdo" vyšroubovat. Když potřebujete co nejdelší ložnou plochu, musíte se spokojit s jejich překlopením k opěradlům předních sedadel. Vznikne tak plochá podlaha o délce 1,57 m a prostor s objemem 3000 litrů.

Testovanou Dacii Dokker poháněl moderní, turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,2 litru, který se 115 koňskými silami (85 kW) a 190 N.m točivého momentu (při 2000 otáčkách) současně představuje nejvýkonnější motorizaci v nabídce. Můžete ho také mít pouze s nejvyšší výbavou.

Jeho projev je docela sympatický. Potěší pružností, to znamená, že se nedusí v nízkých otáčkách, ale taky se rád nechá vytočit až k hranici 5000 otáček. Nárůst výkonu je čitelný a plynulý. Turbo se do práce pouští už před dvěma tisíci otáčkami, nejlépe se ale motor cítí mezi čtyřmi a pěti tisíci otáčkami. Čtyřválec přitom neobtěžuje hlukem. Ve všech verzích modelu Dokker najdeme pětistupňovou manuální převodovku. Řazení nepatří k nejpřesnějším, ale dá se s ním v pohodě žít.



Stejně jako se spotřebou. Dacia uvádí v kombinovaném cyklu hodnotu 6,1 l/100 km, ale s trochou vůle a snahy se dá jezdit i za méně. Ale počítejte spíš s vyšší spotřebou, kolem 7 až 8 litry, zvlášť když budete pokoušet schopnosti přeplňovaného motoru. Nebo když budete mít Dokkera pořádně naloženého – mimochodem, užitečná hmotnost činí 618 kilogramů. I proto auto dostalo robustní zadní nápravu.

Majitel Dacie Dokker asi nikdy nebude řezat zatáčky a hledat limity podvozku, proto bude s jeho nastavením spokojený. Vůz je totiž docela pohodlný a až překvapivě dobře si poradí i s většími nerovnostmi. U auta podobné konstrukce nepřekvapí občasné poskočení zádi, zvlášť pokud není zatížená. Jinak se ale Dokker chová čitelně a stabilně. Řízení není úplně přesné, ale ani to asi nebude potenciálnímu majiteli vadit.

Závěr? Novinka od Dacie ve mně zanechala spíš pozitivní dojem, především s přihlédnutím k její bezkonkurenční ceně. Dokker je jednoduché, prostorné a na provozní náklady nenáročné auto - byť spolehlivost prověří až čas. Osobně bych ale dlouho zvažoval výběr pohonné jednotky a asi se nakonec přiklonil ke slabšímu z dvojice turbodieselů – oproti testovanému motoru 1,2 TCe je výrazně úspornější, jen o 10 tisíc dražší a přitom dynamicky dostačující.

Kompletní ceník najdete zde. 

Dacia Dokker 1,2 TCe: Hodnocení a technické údaje
+	nízká cena
+	prostorný interiér
+	úsporný a přiměřeně výkonný motor
-	laciné zpracování
-	zadní sedadla nejdou vyjmout
-	příliš ploché sedačky
motor	zážehový čtyřválec
objem	1 198 ccm
max. výkon	85 kW (115 k)
max. točivý moment	190 N.m
max. rychlost	175 km/h
0-100 km/h	10,7 s
komb. spotřeba	6,1 l/100 km
cena test. vozu	332 900 Kč