TOP 12 nejdrsnějších závodů světa: od mexického šílenství po brutální džungli

Nepokoušeli jsme se nejnáročnější motoristické podniky světa seřadit do nějakého TOP žebříčku, protože srovnat je od těch „jednodušších“ po ty nejnáročnější asi opravdu dost dobře nejde. Každý totiž má něco do sebe. Na závodních okruzích patří mezi ty hodně náročné vytrvalostní závody automobilů nebo motocyklů.

Bez nadsázky lze vytrvalostní závod 24 hodin Nürburgring označit za asi nejtěžší na světě. Dráha se obvykle používá jako testovací, protože vlastně neexistuje okruh s vyššími nároky na auto a řidiče. Jedná se o závod cestovních vozů a vytrvalostních závodů GT.



Podnik s názvem 24 hodin Nürburgring se koná od roku 1970 na trati dlouhé více než 25 kilometrů. Každoročně se jej zúčastní 210 vozidel. Závod patří mezi obzvláště vyčerpávající. V závodě startují profesionální i amatérští jezdci. Výjimkou není účast hvězd F1 nebo Le Mans. Pokud jde o vozy, jsou povoleny pouze určité modifikace.

Letošní ročník, který se jel ve dnech 1. - 2. června, zrovna nedopadl. Závod byl po 7 hodinách 24 minutách přerušen kvůli husté mlze. Obnoven byl na 5 formálních kol za safety carem, aby byl nakonec stejně zrušen. Jednalo se o nejkratší závod v historii. Vyhrál vůz číslo 16 Audi R8 LMS GT3 EVO II stáje Scherer Sport PHX, čímž vyrovnal rekord týmu Manthey Racing s celkovým počtem sedmi vítězství. Bylo to, jak uvádí portál Daily Sport Car, první vítězství pro Ricarda Fellera a třetí pro Franka Stipplera a Christophera Miese.

Věhlasný vytrvalostní závod automobilů se každoročně jezdí na trati Cirquit da le Sarthe ve Francii a 24hodin Le Mans je asi nejznámějším podnikem. Díky vysoké náročnosti tratě je často odborníky v závodním světě označován za „Velkou cenu vytrvalosti a efektivity“. Jezdí se už od roku 1923 a je znám jako jedna část trojkoruny motosportu. Další dvě části jsou 500 mil Indianapolis a Grand Prix Monaka. Trať tvoří stálé části okruhu a uzavřené veřejné komunikace.



Zúčastněné týmy musí velmi dobře sladit rychlost a vytrvalost vozu tak, aby nedošlo k mechanické poruše během jízdy trvající 24 hodin.

V průběhu let došlo během závodu k mnoha nehodám, mnohdy i smrtelným. V roce 1955 došlo dokonce k tragické nehodě, při níž kromě řidiče Pierra Levegha zahynulo 83 diváků, dalších 100 diváků bylo zraněno. Letošní ročník se jel ve dnech 15. až 16. června a z vítězství se podruhé za sebou radovalo Ferrari.

Motocyklový závod se koná každý rok v červnu na ostrově Man, a to od roku 1907. Isle of Man Tourist Trophy bývá řazen mezi nejnebezpečnější závody světa. V průběhu let při něm zahynulo téměř 240 jezdců. Navzdory nebezpečí zde motocykloví závodníci v některých úsecích dosahují skoro 290 kilometrů v hodině. S vysokou rychlostí přicházejí časté pády, které vedou k vážným zraněním nebo i smrtelným úrazům.

Tento časový závod vede kolem ostrova a odehrává se na běžných okresních silnicích a bez nadsázky bývá označován za závod o život. Má i celou řadu odpůrců, kteří jej odsuzují a označují jako pozůstatek minulých časů, kdy byl motosport surový a vysoce smrtelný. Přesto se sem každý rok hrnou stovky závodníků a desetitisíce návštěvníků.



Ostrov Man byl původně zvolen jako místo závodu proto, že zde neplatily britské rychlostní limity a v Anglii nebylo možné uzavřít silnice kvůli závodům. Dnes jsou závody velkým magnetem pro turisty. Pro britské výrobce motocyklů bývá závod často i testovací trasou, kde zkouší inovace a sledují špičkové technologie rivalů.

Dosud nejvyššího počtu vítězství v závodě dosáhl legendární Mike Hailwood, přezdívaný Mike the Bike, a to dvanáct, ve čtyřech kubaturách, a to 125, 250, 350 a 500 ccm. Na druhém místě je další motocyklová legenda, a to Giacomo Agostini. Populární Ago si připsal deset vítězství v TT.

Mezi velice náročné lze zařadit také některé rallye podniky, které mají pro posádky nachystány opravdu extrémní podmínky.

Tato rallye byla známa od roku 1973 jako nejtvrdší závod v kalendáři mistrovství světa. Od roku 2003 do něj nepatřila, aby se v roce 2021 po osmnáctileté přestávce do WRC vrátila, jako Safari Rally.

Samotná East African Safari Rally pokračuje jako závod historických vozidel vyrobených před rokem 1985, každé dva roky. Od roku 2003 se jede jako devítidenní akce, přes 5 000 kilometrů dlouhá. Teploty v průběhu závodu dosahují až 50° Celsia, což vede k přehřátí motorů a vysoké únavě řidičů.

Závod se odehrává zejména na území státu Keňa, přičemž centrem závodu je hlavní město Nairobi. Poprvé se konala v roce 1953 jako oslava korunovace královny Alžběty II. Původní trasa sice vedla přes území Keni, Ugandy a Tanzanie, ale od roku 1969 se změnila. V roce 1960 byla přejmenována na East African Safari Rally a tento název si udržela až do roku 1974, kdy se z ní stala Safari Rally.

Historicky je, jak uvádí portál Wikipedia, považována za jednu z nejtěžších a zároveň jednu z nejpopulárnějších rally v Africe.

Ve výčtu nejnáročnějších motoristických podniků světa nesmí rozhodně chybět proslulá Rallye Dakar, dříve známá jako Rallye Paříž-Dakar, která vedla z Paříže do hlavního města Senegalu. Vysoká nebezpečnost závodu donutila pořadatele k přemístění do Jižní Ameriky, kde trasy vedly na území Peru a Argentiny. Od roku 2020 se Dakar jezdí na území Saúdské Arábie.

Tento nejznámější off-road závod vede extrémně náročným a drsným terénem, kdy závodníci musí překonávat písečné duny, bahno, kameny, skalnatý terén a také více než 8 000 kilometrů. Trasa závodu je rozdělena do 14 etap. U nás je závod známý díky soutěži kamionů, v níž mívá Česko své zastoupení a želízka v ohni. Českou legendou Dakaru je Karel Loprais.



Zúčastní se jej také motocykly, automobily a od roku 2009 i čtyřkolky. Na startu bývá více než 500 účastníků z několika desítek zemí. Také tento extrémní závod má na svém kontě několik lidských životů.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel tohoto závodu Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Stejně, jako rallye závody jsou pro jezdce, spolujezdce a celé týmy hodně extra náročné také závody v poušti.

Jde o off-road pouštní závod, který se koná každoročně v únoru v Means Dry Lake v Johnson Valley v Kalifornii. Pravidelně se jej účastní okolo 400 týmů, a to již od roku 2007. Závod bývá živě vysílán na webových stránkách Ultra 4 Racing.



Vozy při King of The Hammers projíždí náročným terénem, kdy pouštní trasa je kombinována se skalnatými cestami - necestami, přičemž trať o délce 265 kilometrů je nutné zdolat za méně než 14 hodin. Takzvaně „o kejhák“ v něm jde takřka na každém metru.

Vozy označované Ultra 4 využívají modifikované V8 motory a běžně se pohybují rychlostí kolem 160 kilometrů v hodině. Prakticky nutností jsou zde 40palcové pneumatiky typu beadlock, které mohou být téměř bez tlaku a přesto se nevyzují. „Uvnitř je totiž prstenec, který drží pneumatiku u ráfku,“ píše se na portálu wikipedia.

Není divu, že velká část vozidel skončí se zničenými pneumatikami a nápravami. Navíc opravy aut na trati mohou provádět pouze samotní závodníci, služby mechaniků mohou využít jen na stanovištích pro občerstvení. Jinak jsou pravidla závodu minimální.

Tento podnik je považován za jeden z největších a nejnáročnějších off-road závodů světa. Napříkladu v roce 2015 dokončilo závod v limitu pouhých 17 závodníků z původních 129 účastníků.

Extrémní vytrvalostní závod Baja 1000, který vede více než 1 000 kilometrů přes mexickou poušť, si vysloužil mnoho přídomků, jako zlověstný, nebezpečný, nespoutaný a krutý.

Závod se odehrává na poloostrově Baja California.  V soutěži je umožněno závodit různým typům vozidel na stejné trase, a to včetně motocyklů i nákladních vozů. Start závodu se nachází v Ensende a cílová čára je v La Paz. Vozy vyráží na trať v minutových intervalech od startu.

Atraktivitu závodu zvyšují skryté pasti, které na druhou stranu vedou k nevyzpytatelnosti a velkému riziku celé akce. Jezdci jsou sice před podobnými nástrahami varování, ale přesto je zapotřebí dávat si pozor na neočekávané jámy, nebezpečné překážky či rampy.

Upozornit na podobné nebezpečí mohou velké davy diváků, které čekají na reakci závodníků. Dle organizátorů závodu podobné pasti zvyšují kouzlo tohoto podniku. Baja 1000 je zkrátka směsicí dobrodružství a zajímavé automobilové akce.

Za extrémním v závoděním se vydávají další motorističtí odvážlivci například do džungle.i

Asi jen málo závodů je tak vyčerpávajících jako Challenge Rainforest. Jedná se o šestidenní závod v džunglích Malajsie, které ho se účastní vozy kategorie 4x4 Jeep a terénní vozidla.

Cestou účastníky čeká nejen hustá džungle, ale také bahno, monzunové deště, zuřivé řeky, hadi a divoká zvířata. Závod se totiž koná každoročně během monzunové sezony a je určen je pro opravdu duševně silné a otrlé jezdce.

Za léta konání závodu pravidelně alespoň jednou během akce dojde k sesuvu půdy, kterou odnese některý ze soutěžících. Za vítězství se zkrátka považuje už samotné dokončení závodu. Podnik se jezdí od roku 1997 a z Malajsie se rozšířil i do jiných zemí, takže vlastní verzi tohoto závodu má třeba i Srí Lanka, Vietnam či Austrálie.

Co dodat k dalšímu extrému, při němž se závodníci doslova a do písmene šplhají až na vrcholky hor.

Vysokorychlostní závod Pikes Peak International Hill Climb vede přes Skalnaté hory Colorada na nejvyšší vrchol. Poměrně právem je nazýván také „závodem k mrakům“. Jedná se o druhý nejstarší americký motoristický závod. Jezdí se každoročně již od roku 1916 na trati dlouhé 20 kilometrů. Ta má ale 156 zatáček a stoupání více než 1 500 metrů.

Až do roku 2011 byla cesta převážně štěrkovaná, v současnosti je i dlážděná, což částečně zvýšilo bezpečnost jízdy. Na druhou stranu dlažba svádí k rychlejší jízdě. Běžný jede řidič tuto trasu hodinu až tři. Profesionální jezdci to zvládnou asi za 10 minut, rekord je dokonce ještě o minutu a půl nižší.

Závodu se zúčastňují vozy se všemi typy pohonu a také motocykly nebo sidecary, což jej činí divácky ještě atraktivnějším.

Podnik Erzberg Rodeo je motocyklový závod, odehrávající se v rakouských Alpách, a to do roku 1995. Je to největší motocyklová enduro akce svého druhu v Evropě. Závod je součástí seriálu Red Bull Hard Enduro a je znám tím, že zde dochází k velmi vysokým ztrátám ve startovním poli.



Kupříkladu v roce 2011 z původních 1 500 jezdců závod dokončilo pouhopouhých devět. O čtyři roky později, v roce 2015, dokončili závod dokonce jen čtyři jezdci. Důvodem jsou extrémně strmé cesty, které jsou jen obtížně zdolatelné vysokou rychlostí.

Přes velkou nebezpečnost závodu jeho popularita roste a běžně se jej účastní závodníci z více než 40 zemí. Svět extrémních endurových závodů totiž patří k nejrychleji se rozvíjejících disciplínám motoristického sportu.

Pozadu, co se týká drsného závodění, samozřejmě nemůže zůstat ani soupeření klasických amerických dragsterů.

Závod ve sprintu na čtvrt míle, tedy 400 metrů, Dragster Top Fuel, není ničím novým. Ve Spojených státech se tak závodí už od konce 40. let minulého století.



Postupně vznikala stále silnější a silnější monstra, až se dospělo ke kategorii Top Fuel. Dragster z nejvyšší kategorie připomíná spíše raketu na kolech – k pohonu totiž používá přeplňovaný osmiválec na ethanol. Dragster z kategorie Top Fuel má dokonce tak obrovskou spotřebu kyslíku, že nejen pilot, ale i mechanici musí používat kyslíkové masky, aby se neudusili.

Samotný závod, při němž soupeří dvojice dragsterů vyřazovacím způsobem, trvá jen chvíli. Auto, pokud se to tak dá říct, vypálí tak rychle, že někteří závodníci na zlomek sekundy přestanou vidět, protože přetížení je až 7G!

Cíl dragster Top Fuel protne po necelých pěti sekundách rychlostí kolem 500 kilometrů v hodině a pak brzdí pomocí padáků. Zajímavostí bezesporu je, že kliková hřídel ohromného motoru se během závodu otočí přibližně pouze 600krát. Přesto se pak musí vyměnit.

Samostatnou kapitolou asi jsou nejdrsnější severské závody, které se zrodily na Islandu.

Island stojí tak trochu stranou a stejně na tom je i zdejší motoristický sport. Protože tu nejsou žádné silnice ani závodní okruhy s pevným povrchem, rozhodli se Islanďané pořádat závody speciálních offroadů v terénu. Jednotlivé vozy Formula Off-road (https://foiceland.com/) jsou prakticky křížencem mezi monopostem F1, speciálem NASCAR a dragsterem s obřím osmiválcem na ethanol. Jsou obuté do pneumatik s lopatkami, které dotváří asi to nejdivočejší auto, která kdy svět spatřil.

Při dostatečné rychlosti a otáčkách vzniká pod autem vlivem otáčení se kol vzduchový polštář, takže umí jezdit i po vodě! A některé monoposty se dokážou vyškrábat po 300 metrovém svahu pod úhlem 70 stupňů. Jezdí se ve třech kategoriích, a to Street Legal Class, Modified Class a královské Unlimited Class.