David Huf: Vyjezdil jsem se jako pošťák

V kolika letech jste si udělal řidičský průkaz?

Brzo. Dostal jsem totiž v osmnácti od dědy auto, takže jsem měl možnost začít hned řídit. Řidičák jsem udělal hned napoprvé a asi před deseti lety jsem si udělal i papíry na velkou motorku. Ty jsem ale nikdy nevyužil. Přišla rodina a já jsem dostal strach. Motorky se mi ale hrozně líbí a jednou si jednu určitě pořídím.

Jaké byly vaše začátky v autě?

Měl jsem úžasnou průpravu na auto. Než jsem se dostal na vysokou školu, tak jsem rok pracoval na poště a vozil telegramy, to bylo ještě v minulém století. Dostal jsem k dispozici svoje vlastní auto a dělal jsem pošťáka. Denně jsem měl nájezd asi 100 km po městě a to mi bylo osmnáct. Mělo to spoustu výhod. Např. nejen že jsem si něco vydělal, ale za cizí peníze jsem se naučil pořádně řídit.

Jaký jste řidič?

Doufám, že uklidněný a mírný. Snažím se být velmi opatrný, obzvláště, když vozím rodinu. Pár nehod jsem měl, ale nikdy žádnou vážnou. Byly to jen plechy z nepozornosti. Třeba jsem nedobrzdil nebo jsem v Praze nedal přednost tramvaji. To byly moje největší přešlapy a občas i rychlost.

Kolik aut jste za svůj život vystřídal?

Měl jsme jich poměrně dost, asi 12. Vždy jsem je ale střídal z různých důvodů. Občas se mi vyskytla možnost partnerské spolupráce s nějakou značkou, tak jsem nechtěl mít v garáži své auto a zbavil se ho. Teď mám pro rodinu nového Passata Combi, ale předtím jsem jezdil v Audi. Mám rád sportovní a konzervativní auta. Passata jsem zvolil z čistě praktických důvod – poměr cena a výkon. Má největší výbavu (automat) za rozumné peníze. Měnil jsem z A6 (limuzína), protože se narodilo další miminko a do auta se už nevešel kočárek, takže musely být rychlé a praktické změny.

Muselo mít auto nějakou výbavu, abyste s ním byl spokojen?

Nepotrpím si na detaily. Potřebuji auto, na které se mohu spolehnout. Jezdím docela dost, mám nájezd asi 35 000 km za rok, takže jsem chtěl auto bezpečné, spolehlivé s dostatečným výkonem. Výkon totiž považuji za bezpečnost, ve smyslu rychle předjet. Chci, aby auto mělo nějakou akceleraci. Mám výbavu jako čtyřkolku, asistenty jako tempomat, který se mi na dlouhé cesty vždycky osvědčil. K rodičům to mám skoro 400 km a potřebuji auto naprosto na pohodu. Teď dávám důraz na bezpečnostní prvky, ale to je možná spojené s věkem. Dříve jsem měl priority jiné.

Kam jste se s autem nejdál podíval?

Do jižní Itálie na hory, to bylo nějakých 1 500 km a naposledy jsem jel na sever Polska, což bylo 2 000 km. Jedu vždy na jeden zátah a při přestávkách využívám cviků, které mi uvolní záda, oblast šíje a udrží mne v pozornosti. Velmi často vidím nešvary řidičů, které ale dělám i já sám. Opřený loket, zvlášť při používání klimatizace, vede velmi často k různým spazmům, staženým šíjovým svalům a k zablokování krční páteře. Vždy si proto dávám pozor na to, jak mám nastavenou klimatizaci. Držím si limit pěti stupňů oproti venkovní teplotě, to se mi velmi osvědčilo. Dále dodržuji pauzy, které mě učili jak můj děda, tak můj táta. Radši si udělám pauzu 20 km před cílovou destinací, než abych tam třeba nedojel.

Vizitka:

- Narodil se 10. srpna 1972 v Opavě.

- Působí jako mentální kouč a fitness trenér.

- Je bývalým mistrem světa a Evropy ve sportovním aerobiku v kategorii párů.

- Působil např. ve „Snídani s Novou“ a podílel se na pořadu televize Prima „Jste to, co jíte“ a seriálu na ČT Sport „Tempo“.

- Více na www.davidhuf.cz