Ekologické odstraňování autovraků – ještě je co řešit

Proč došlo k zavedení ekologické likvidace autovraků
Hlavním důvodem byl nejspíše nárůst volně odstavených autovraků na ulicích, za městy pak u polních cest, lesů a na dalších místech. Autovrak je automobil s ukončenou životností a stejně tak, jako do odpadu vyhazujete prošlé potraviny, či rozbité věci, i autovrak je potřeba někam „vyhodit“ či „odložit“. Takovýto vůz se stává odpadem a dělí se na dvě kategorie.

1) autovrak stále obsahuje provozní náplně (benzín, naftu, olej…) – jedná se o odpad „N“- nebezpečný odpad;

2) autovrak již neobsahuje uvedené náplně – jedná se o odpad – „O“.

Likvidace autovraku s označením „N“ je spojena s technicky i finančně náročným procesem.

Čím je upraven postup při likvidaci autovraků
Zákonem 185/2001 Sb. ze dne 15. května 2001 o odpadech. Podle tohoto zákona již musíte mít doklad o tom, že vaše vozidlo bylo ekologicky zlikvidováno v ruce dříve, než přijdete na úřad s požadavkem o odhlášení vozu z evidence!

Jak se zbavit autovraku?
Podle novely zákona o odpadech je osoba vlastnící autovrak povinna ho odevzdat pouze takové osobě, která je oprávněna k provozu zařízení ke sběru, zpracování, výkupu a dalšího využívání nebo odstraňování autovraků. Pokud je vlastník automobilu znám, náleží tato povinnost jemu, pokud znám není, připadá povinnost na obec či město, ve kterém se vrak nachází nebo pod které spadá. Jak již bylo zmíněno výše, při odhlášení vozidla z provozu již musíte mít doklad o ekologické likvidaci vozu od autorizovaného subjektu sebou.

Jste-li pražští, získáte kontakt na tato autorizovaná zařízení buďto na:

- OŽP MHMP - Oddělení odpadů, tel.: 236 004 333;
- na pracovištích odboru dopravně správních agend MHMP;
- nebo na webových stránkách MŽP (www.env.cz).

Mimopražští pak nejpravděpodobněji získají kontakt na tato pracoviště na svém obecním či městském úřadě.
Leží-li vám na srdci vrak ve vašem okolí, který se zde již hodnou dobu rozpadá bez povšimnutí majitele či ostatních, můžete ho nahlásit městské policii, anebo příslušnému úřadu městské části. Dávejte však pozor na to, abyste hlásili jen takový vrak, který již zároveň nemá SPZ (registrační značku). Jinak by se mohlo stát, že někomu nahlásíte jen velmi starého a možná ještě sloužícího (i když na to již nevypadá) pomocníka.

Odkdy platí povinnost o likvidaci autovraků?
S účinností od 1. května 2004 platí povinnost v případě trvalého vyřazení vozidla na vlastní žádost vlastníka vozidla předložit doklad o likvidaci vozidla subjektem pověřeným sběrem a likvidací vozidel a autovraků. Čestné prohlášení o tom, že se vozidlo nachází mimo veřejnou komunikaci atp. již není dostačující. Díly a součásti takto zlikvidovaného vozidla lze použít k opravám ostatních vozidel shodného typu.

Kdy je doklad vyžadován a kdy nikoli?
Doklad o likvidaci není úřadu předkládán a ani není úřadem vyžadován

- v případě trvalého vyřazení z důvodu zániku vozidla;
- při nesplnění povinnosti do stanovené lhůty po zániku pojištění odpovědnosti sjednat nové pojištění odpovědnosti;
- nebo uložit osvědčení o registraci vozidla a registrační značku příslušnému úřadu do takzvaného depozitu.

Z vozidla se stává skupina náhradních dílů, nebo se vozidlu musí znovu schválit jeho technická způsobilost. Odcizená vozidla rovněž nelze trvale vyřadit z registru.

Většina vozů umístěných do depozitu neexistuje
Maximální doba pro umístění vozu do depozita je dvanáct měsíců s možností prodloužení o 6 měsíců. Této možnosti využili desítky tisíc majitelů, kteří si z vozy nevěděli rady. Postupem času se jim je však podařilo např. prodat na náhradní díly a s „papírováním“ si již nedělali starosti. V depozitech jsou tak umístěny registrační značky vozů, které již dávno neexistují.

Kolik stojí likvidace autovraku
Někteří z vás se určitě setkali s informací, že za ekologickou likvidaci autovraků se platí, někteří naopak slyšeli, že si mohou nechat autovrak sešrotovat zdarma. Pojďme se tedy podívat, jak to s těmi poplatky za likvidace vraků vlastně je.
Oficiální zpracovatelská zařízení autovraků podmiňovala převzetí vraku ke zpracování a vydání příslušného dokladu zaplacením poplatku v řádu tisíců korun. Jedinou výjimku tvořili až do konce roku 2006 automobily (autovraky) vyrobené po 1. červenci 2002. Pro tyto automobily byli výrobci a dovozci, kteří u nás automobil uvedli na trh, povinni zajistit také sběr, zpracování, využití a odstranění z nich vzniklého autovraku bezplatně.
Od 1. ledna 2007 se však povinnost výrobců a dovozců automobilů zajistit bezplatně sběr, zpracování, využití a odstranění automobilu, který dodali na trh, rozšířila na všechny kompletní autovraky, kterým nechybí tzv. nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karoserie, katalyzátor atd., nebo na nich nebyly provedeny nepovolené úpravy. Odevzdá-li majitel takto kompletní autovrak do určeného zařízení, není nucen platit poplatek za jeho ekologickou likvidaci.

Jaká je praxe?
Především je nutné říci, že likvidace autovraků není zadarmo všude. Někde sice ano, jinde si však musíte za likvidaci zaplatit přibližně od jednoho do tří až pěti tisíc korun. Automaticky byste měli poté obdržet osvědčení o likvidaci. Záleží pak na vás, čemu dáte přednost. Máte-li v okolí autovrakoviště, na kterém sice za likvidaci zaplatíte (nepatříte-li do výše uvedené kategorie – „kompletního autovraku“), pravděpodobně vás to přijde levněji, než si domluvit odvoz na vzdálenější autovrakoviště, které vrak zlikviduje zdarma, za to vás něco bude stát doprava.
Proč tedy některá autovrakoviště přesto tuto službu vykonávají zdarma a druzí si nechávají platit? Záleží na několika faktorech. V prvé řadě, kde se autovrakoviště nachází a zda je v jeho blízkosti nějaká konkurence. Kde je vrakovišť více, snaží se majitelé vydělat alespoň v malém a tak provádí likvidaci zdarma a věří, že z běžně likvidovaných vozů se jim podaří nějaký ten náhradní díl prodat. Samotný kovový odpad má svou hodnotu, něco lze utržit i za olovo z autobaterie, za hliník z částí motoru atd. Tyto suroviny mnohdy dokáží pokrýt náklady s likvidací vraku. V oblastech, kde je konkurence malá, si nechá vrakoviště za službu zaplatit, protože ví, že když se rozhodnete vrak zlikvidovat jinde, zaplatíte to samé na dopravě. Je to prostě obchod.
Na druhou stranu by mnohdy některé firmy nemohli bez poplatků fungovat. Musí se jim totiž vrátit investice, kterou vložili do vybavení provozovny, musí si nějak zajistit finance, které použijí na pronájem či splácení zakoupených prostor a na mzdy pracovníků včetně odvodů. Určitě by také rádi dostali zpět peníze vložené do zabezpečení z hlediska požadavků ochrany živ. prostředí, bezpečnosti a za náklady spojené s uskladněním nepoužitelných a nerecyklovatelných materiálů na skládkách atd. A hlavně, chtějí si také samozřejmě vydělat.

Legislativa
Podnikáte-li v jakémkoli oboru, musí se vaše činnost shodovat se zákony a vyhláškami, které se k ní vztahují. Stejně tak tomu je i u subjektů, kteří mimo jiné zajišťují ekologickou likvidaci autovraků. I ta je podřízena zákonům a vyhláškám, které stanoví jejich práva a povinnosti.
Jak se k této legislativě staví a co říkají samotní zpracovatelé, je věc druhá. Zákon jim sice poskytuje „určitou volnost“ při plnění této povinnosti, ale ani tak není úkol jednoduchý. Zákon obsahuje paragraf, který ukládá akreditovaným dovozcům, potažmo výrobcům povinnost uzavřít smlouvy se zpracovateli vraků a zároveň ukládá povinnost zpracovatelům uzavřít smlouvy s výrobci a dovozci. Je však nutné uvést, že zároveň neexistuje žádný veřejný orgán, který by dodržování tohoto paragrafu kontroloval. Navíc toto opatření není v EU požadováno a je nad rámec požadavků.
Jak již bylo uvedeno výše, zákon říká, cituji: „bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel poprvé uvedených na trh po dni 1. července 2002, pokud obsahují nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karosérii, katalyzátor dle homologace, nárazníky a pokud neobsahují části neschválené výrobcem a odpad nemající původ ve vybraném vozidle; pro vybrané autovraky z vozidel uvedených na trh před dnem 1. července 2002 platí tato povinnost ode dne 1. ledna 2007“.
Stálo by se zamyslet nad otázkou, proč se také za automobil, který se časem stane vrakem a bude nutné ho ekologicky zlikvidovat, neplatí tzv. „recyklační poplatek“, stejně jako tomu je např. u spotřebičů – ledniček, praček atd. Likvidace těchto spotřebičů je oproti likvidaci autovraků mnohem méně finančně i technicky náročnější.
Místo toho zákon ukládá akreditovanému dovozci či individuálnímu dovozci povinnost zaplatit za dovážená použitá vybraná vozidla poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši 5 000 Kč.
Prokáže-li takovýto dovozce, že použité vybrané vozidlo splňuje technické podmínky pro emisní limity ve výfukových plynech, které jsou vyžadovány pro výrobu stejné kategorie nového vozidla, je od placení tohoto poplatku osvobozen.

Zákon upravuje i „hustotu“ sběren autovraků, nikoli však jejich financování
Při zakládání zařízení pro sběr a likvidaci autovraků jsou vyhláškou (č. 383/2001 Sb.) vyžadovány přísné technické i bezpečnostní požadavky, které v počáteční fázi výstavby znamenají vysoké investiční náklady pro majitele takovýchto zařízení.
Zákon těmto subjektům ukládá také povinnost, vybudovat sběr vybraných autovraků a jejich částí s „přiměřenou“ hustotou sběrných míst. Způsob financování těchto sběrných míst, však zákon ani vyhláška již neřeší a tak se tato místa stávají vzhledem k nákladům na vznik i provoz neufinancovatelná.

Vozy určené k přestavbě jiných vozů nebo vozy dovezené na náhradní díly, nikoho nezajímají…
Neregistrovaný automobil který bývá dovezen na náhradní díly, nebo na přestavbu vozu, není zaveden v registru silničních vozidel. S jednotlivými kusy autovraků pak obchodují i výkupny kovového odpadu, tudíž se nedostávají do zařízení určených k jejich ekologické likvidaci.
Protože takovéto vozidlo nebylo nikdy registrováno k provozu, není ani potřeba, aby jeho majitel dokázal jeho ekologickou likvidaci kvůli vyřazení z registru. Můžete si tedy sami domyslet, kde např. mohou skončit kapaliny z těchto vozů, vyměněné díly, nebo zbytek původního vozu.

Chystá se změna k lepšímu, či nikoli?
Jak již bylo výše popsáno, je více než jasné, že legální zpracovatelé autovraků jsou oproti těm nelegálním v nevýhodě. Zatímco ti nelegální s nimi slušně kšeftují a autovraky mizí ve sběrnách kovového odpadu bez jakéhokoli náznaku ekologické likvidace, ti druzí jsou nuceni dodržovat přísné předpisy a splňovat technické požadavky, týkající se jak sběru tak i samotného zpracování autovraků.
Ze zákona si nesmí říci o žádný poplatek za likvidaci a tak se spoléhají jen na to, že tržní cena železa, za kterou prodají kovové části příliš neklesne a budou mít likvidaci z čeho investovat.
Doufejme, že chystaná novela zákona o odpadech vyřeší alespoň některá úskalí, která dopadají na legální zpracovatele autovraků a zákonodárci se zamyslí nad celým systémem poněkud kompletněji.