Kdybyste na konci 80. let minulého století, tedy ještě za „totáče“, prohlásili, že Škoda za několik let bude vyrábět žlutý pick-up pro volný čas, který bude vypadat jako ideální auto pro surfaře Steva z Kalifornie, nejspíše by vás zavřeli do blázince. Úplně neprávem, nutno podotknout.
Co se mohlo zdát jako šílený nápad, dostalo na začátku 90. let jasné obrysy reality. Škoda Felicia Fun je dodnes jedno z nejpraštěnějších aut, jaké česká značka kdy vyrobila a nabídla zákazníkům.
Po boku klasického hatchbacku, kombi a užitkového pick-upu vypadala „fanka“ spíše jako koncept, a právě díky tomu si ji mnoho lidí oblíbilo. Něco podobného totiž nebylo na našich silnicích k vidění – a zvlášť s logem mladoboleslavské značky.
Nechybělo ale málo a výrazný pick-up zvláštní konstrukce se ani na českých silnicích neobjevil. Škoda totiž zprvu neplánovala Felicii Fun prodávat na českém trhu, protože její potrhlé zaměření se tehdy zcela vymykalo směřování mladoboleslavské automobilky.
Původní myšlenka zábavné Felicie pro volný čas měla fungovat hlavně jako nástroj k propagaci značky na trzích jižní Evropy – v Itálii, Řecku, Španělsku, Portugalsku, jednoduše tam, kde je často slunečno a k moři to není daleko.
Jak už samozřejmě víme, tento plán škodovka naštěstí nedodržela a nakonec se vedení v Mladé Boleslavi rozhodlo, že porevoluční uvolněná doba devadesátek vlastně nahrává uvedení modelu pro volný čas i v Česku. Felicia Fun se tak začala prodávat rovněž u nás. A ochuzeny nebyly ani další země, například Německo či Velká Británie.
Začalo se již u Favoritu
Nápad uvést pestrobarevný pick-up, který doslova vybízí k nahození surfového prkna na jeho korbu, se však objevil už mnohem dřív. V roce 1993 předvedla Škoda dvojici prototypů Favorit Fun (žluto-bílý a fialovo-zelený), přičemž jeden z nich se dokonce ukázal na autosalonu ve Frankfurtu. Jelikož zbrusu nový model Felicia přišel rok poté, tohle zábavné „fáčko“ můžeme chápat jako předzvěst sériově vyráběné Felicie Fun.
Favorit Fun měl zvýšený podvozek, dostal nástavce prahů a lemů blatníků, trubkový nárazník na přídi, ochranný rám na korbě, a stejně jak to později uvedla i Felicia Fun, už tenkrát se ukázalo i „simply clever“ řešení posuvné zadní stěny, díky níž jste z původně dvoumístného pick-upu udělali čtyřmístný.
Designéři se pak vyřádili jak na exteriéru, tak v interiéru. Auto zaplavily kontrastní barvy, čistě devadesátkové polepy karoserie a uvnitř jste našli modrou kůži na volantu, řadicí páce i madlu ruční brzdy, zatímco budíky měly žluté pozadí. Žlutobílý prototyp Favoritu Fun dostal na střechu přirozeně surfovací prkno, nechybělo střešní okno nebo dokonce lednička umístěná na ložné ploše.
Žlutá je dobrá
Jakmile se Škodě nápad rozležel v hlavě, rozhodla se úpravy provedené na Favoritu aplikovat na Felicii, jejíž produkce už byla v roce 1996 naplno rozjetá. Tehdy vznikly první prototypy „fanky“ a sériová výroba mohla směle začít o rok později. Opět byl základem normální dvoumístný užitkový pick-up, který dostal řadu originálních dílů a řešení.
Felicia Fun je samozřejmě nepřehlédnutelná díky své žluté karoserii a unikátnímu bodykitu, který byl svým plastovým nárazníkem mnohem bezpečnější pro chodce (s nadsázkou samozřejmě) a celkově lépe padl do designu zaoblenější Felicie, na rozdíl od trubkového nárazníku u Favoritu Fun.
V takzvaném „oplastování“ se pokračovalo dále u blatníků, prahů, zadního nárazníku, ochranného rámu za kabinou a hran korby. A na zádi se objevil i maličký plastový „spoiler“. Zatímco žlutá barva karoserie byla jediným možným odstínem Felicie Fun, plastový bodykit si mohli zájemci vybrat ve trojici barev. K mání byla žlutá, oranžová a zelená.
Dominantním odstínem v interiéru však byla opět žlutá. Žluté byly částečně potahy sedaček, výplně dveří, věnec volantu, řadička, madlo ruční brzdy a pozadí budíků přístrojové desky. Žlutá byla všude, a to v kontrastu s tradičně šedivými plasty uvnitř. Ve Felicii Fun jste se neschovali v davu, i standardní 13palcová kola byla žlutá, jak jinak.
Dvě, nebo čtyři místa?
„Party trikem" škodovácké novinky byla ona výklopná stěna dvoumístné kabiny. Jejím posunutím dále na korbu jste automaticky vyklopily další pár sedaček, který byl poskládán za posádkou vepředu. Dvojice pasažérů vzadu si navíc užila volné nebe nad hlavou, střechu nad sebou neměli.
Jako příslušenství se ovšem prodávaly například laminátové zastřešující nástavby s okny i bez nebo krátká látková střecha, jež chránila právě dvojici pasažérů vzadu proti dešti. Zajímavé typy nástaveb se dále objevily rovněž od externích firem, jakou byla třeba tuningová společnost Air Design.
Technicky se Felicia Fun moc nelišila od standardních verzí modelu včetně užitkového pick-upu. Výběr motorizací začínal u klasického čtyřválce 1.3 MPI o výkonu 68 koní (50 kW), pokračovalo se výkonnějším 1.6 MPI o výkonu 75 koní (55 kW) a pro zájemce o naftu byla nabízen i diesel 1.9D s výkonem 64 koní (47 kW). Všechny motory pracovaly se standardní pětistupňovou manuální převodovkou.
Podobně jako užitkový pick-up měla Felicia Fun zesílenou zadní nápravu pro možnost přepravy těžších nákladů. Pohotovostní hmotnost se pohybovala okolo 1000 kg dle zvolené motorizace. S nejvýkonnějším motorem jste mohli i ve „fance“ upalovat až 163 km/h, zřejmě ale bez surfu na střeše.
Dnes je raritou
Těžko dnes říct, jestli se výroba Felicie Fun škodovce nakonec vyplatila a vydělala značce nějaké peníze. Volnočasový model si přirozeně našel velice úzký okruh zájemců, tudíž se mezi léty produkce 1997 až 2001 vyrobilo jen kolem 4000 kusů (v přesnosti se zdroje rozcházejí).
Ve srovnání s 1,4 milionu vyrobených Felicií všech druhů a typů jde tedy o vážně mizivé procento. Unikátnosti Felicie Fun nahrávala i cenovka. Zatímco základní hatchback stál v roce 1998 nějakých 214 900 korun, lépe vybavená Felicie Fun LX s motorem 1.6 MPI vyšla na 340 900 korun.
V současnosti je tak „fanka“ považována za vyhledávanou raritu, přičemž mnoho kusů zprvu exportovaných do světa se nyní vrací zpět do Česka s cílem renovace.
Každopádně ale můžeme Felicii Fun nyní považovat za důkaz, že i v „rozumné" Škodě se může občas někdo zbláznit a poslat do prodeje něco zcela nevídaného. Ale kdoví, třeba se jednou bude historie opakovat...
