Ferrari 12Cilindri je nový dvanáctiválec ze staré školy

Nevídaný je zejména pohon, protože motor 12Cilindri nemá žádná turbodmychadla ani žádnou hybridní výpomoc – zkrátka nic z toho, co se stalo v posledních letech naprostým standardem. Dvanáctiválcový agregát o objemu 6,5 litru je poslední evolucí jednotky F140, která se poprvé objevila v modelu Enzo před více než dvaceti lety. Motor má pouze přímé vstřikování, a aby plnil poslední emisní normy po celém světě, dostal také nový keramický katalyzátor a filtr pevných částic. Jeho výkony jsou nicméně ohromující. Omezovač zasáhne až v 9 500 otáčkách za minutu, přičemž v 9 250 leží maximum výkonu 830 koní. Maximum točivého momentu 678 Nm potom motor podává v 7 250 otáčkách. Zajímavostí je nová funkce Aspirated Torque Shaping, která má pomocí elektronického „tvarování“ křivky točivého momentu zlepšit vnímání akcelerace při zařazené třetí a čtvrté rychlosti.

Převodovka sama o sobě je osmistupňová dvouspojková a 12Cilindri vystřelí z nuly na sto za 2,9 sekundy. Zrychlení z klidu na dvě stě se pak vejde do osmi sekund. To jsou časy platné pro kupé provedení, ovšem otevřený roadster je jen nepatrně pomalejší. Maximální rychlost přesahuje 340 kilometrů za hodinu a velmi příjemná – zejména v době elektrických aut – je hmotnost. Ferrari sice uvádí jen suchou hmotnost bez paliva v obří 92litrové nádrži, nicméně 12Cilindri váží jen 1 560 kilogramů.

Podívejte se na nové Ferrari i na oficiálním videu:

Ohromnou dynamiku vozu dále krotí nejen gigantické brzdy – konkrétně s 398 mm kotouči na přední nápravě, ale také supersportovní pneumatiky obuté na jednadvacetipalcových kolech nebo zatáčení všech kol. To podle Ferrarivůz v utažených zatáčkách pocitově zkracuje, čemuž ještě přispívá o 20 milimetrů kratší rozvor oproti 812 Superfast. Zajímavostí je také poslední generace Side Slip Control, což je elektronická funkce, díky které se vůz neustále učí, jakou přilnavost může čekat na povrchu, po kterém jede.

V neposlední řadě je tu aktivní aerodynamika, která je do elegantní karoserie zakomponovaná tak, aby ve výchozí pozici nijak nevyčnívala a nekazila tvary vozu. Zadní křídlo zůstává do 60 kilometrů v hodině zavřené, otevírá se až tehdy, když může generovat smysluplný přítlak. Nad 300 v hodině se potom opět zavře, aby nebránilo dosahování maximální rychlosti. Neméně zajímavá je i příď vozu, svým vzhledem s černým pruhem připomínající model 365 Daytona.

Interiér je stejným dílem sportovní jako luxusní. Řidič má před sebou volant obsypaný tlačítky – nechybí na něm ani pro Ferrari typické ovládání blinkrů – a velký displej přístrojové desky. Další, tentokrát dotykový displej, je uprostřed pod palubní deskou, a poslední se nachází před spolujezdcem.

Ferrari 12Cilindri je prostě perfektní auto z plakátu a zůstává velkou otázkou, kolik takových ještě bude moci italská značka se vzpínajícím se koněm ve znaku vyrobit. Zatím to ovšem vypadá, že jsou dvanáctiválce stále při síle, a to i ty bez hybridu a turbodmychadel.