Tragédie v F1 před 50 lety. Milovaná rychlost se Peteru Revsonovi stala osudnou

• Velká ostuda ve Watkins Glen

• Do světa Formule 1

• Rekord nepřekonaný 11 let

• Sezona 1973 byla nejúspěšnější

• Osudné testování v Kyalami
Do světa Formule 1 Peter Revson oficiálně vstoupil před 60 lety. Před 50 lety jeho závodní kariéru ukončila tragická havárie. Patřil k pouhým dvěma americkým jezdcům, kteří dokázali vyhrát závod Formule 1, Indy Car, Can-Am a Trans-Am. Druhým byl Dan Gurney. Jeho oslavy stříkajícím šampaňským na stupni vítězů, které miloval mu vynesly přezdívku, kterou ho charakterizoval v článku Herald and Rewiew z 21. září 1971 autor Bill Brodrick, a ta zněla Champagne Peter – Šampaňský Peter.

Narodil se 27. února 1939 v New Yorku, jako syn Martina Revsona a Julie Hall, rozené Phelps. Jeho otec založil spolu se svým bratrem Charlesem Revsonem podle portálu wikipedie podnik na kosmetiku značky Revlon. Jeho matka byla zpěvačkou v nočním klubu v době, kdy seznámila s otcem.

Revsonovo celé jméno bylo Peter Jeffrey Revlon Revson, jeho druhé jméno bylo spojeno s obchodem jeho rodiny. Když byl mladý muž, noviny o něm běžně psaly jako Peter Revlon Revson. Noviny jej také často označovaly jako mládence svobodného ducha, který si namísto snadného života v blahobytu vybral dráhu automobilového závodníka. Rád řídil také rychlý 9,8 metru dlouhý člun ChrisCraft. Jako pohledný muž se s oblibou dvořil známým kráskám - modelkám. V době, kdy zahynul za volantem Formule 1, byl zasnouben v Marhorie Wallace, Miss World z roku 1973.

Podle portálu F1News.cz je méně známou skutečností fakt, že kořeny dynastie Revson sahají do carského Ruska.

„Peterův dědeček Samuel Morris Revson byl ruský Žid, který utekl do Ameriky před povolávacím rozkazem do armády. Amerika byla tou dobou zemí netušených možností a jeho synové zde později založili již zmiňovanou jednu z nejrenomovanějších společností vyrábějících kosmetiku,“ uvádí se na webu F1News.

V roce 1960, když navštěvoval University of Hawaii, si koupil vůz Morgan a začal závodit ve sportovních autech. Přišly první úspěchy, ale také fakt, že rodina s jeho zálibou, které se začal naplno věnovat a nechal školy, nesouhlasila. A tak došlo na to, že zastavila svou finanční pomoc. Ve svém prvním závodě se Revson umístil na druhém místě a pak vyhrál svůj další závod. Musel se tedy spolehnout na své úspory a fondy na vzdělání.

V roce 1961 se zapsal do klubu Sports Car of America, kde opět s Morganem zářil, ale odnesl si i slušnou ostudu. Při závodě ve Watkins Glen na ostrém startu nekompromisně zařadil zpátečku a vyrazil. Ovšem jen krátce, než si uvědomil, kam. Následující rok se opět spojil se svým bývalým spolužákem z Univerzity Teddy Mayerem, jenž sehrál v jeho dalším životě významnou roli. Společně založili stáj RevEm a s Coopery závodil Peter a Teddyho mladší bratr Tim ve Formuli Junior.

V roce 1963 už Revson pomýšlel na možnost startovat ve Formuli 1 a proto se rozhodl, že vezme všechny své zbývající peníze, což bylo něco kolem 12 000 amerických dolarů, a přestěhoval se do Velké Británie. Tady si koupil Formuli Junior Cooper T56 a dodávku Ford Thames. Poté se začal prohánět na okruzích Evropě. Porážel i později renomované budoucí hvězdy F1, jako Denny Hulme a Jochen Rindt.

Revson svými výsledky upoutal pozornost Rega Parnella, od kterého si předtím pronajal dílenské prostory, a bylo mu nabídnuto místo v Parnellově plánovaném týmu F1 pro sezonu 1964.

Svůj debut si Revson odbyl ve F1 při exhibičním závodě v roce 1963 na Zlatém poháru v Oulton Parku v Anglii, kde skončil devátý.

V roce 1964 se Revson spojil s ostatními jezdci Reg Parnell Racing týmu, a to s Chrisem Amonem a Mikem Hailwoodem. Trojice pak byla označována jako Ditton Road Flyers, když na sebe strhla pozornost hlavně díky svému dovádění a divokým večírkům, než svým výkonům na dráze.



Oficiální první Velkou cenou, kterou Revson ve Formuli 1 absolvoval, byla podle wikipedie květnová Grand Prix Monaca, na kterou zajel s Lotusem-BRM v kvalifikaci druhý nejhorší čas a tak se do ní nekvalifikoval.

V první sezoně v F1 Revson odjel čtyři z deseti závodů seriálu mistrovství, dokončil pouze dva, přičemž jeho nejlepší umístění bylo 13. místo při Velké ceně Itálie. V té sezoně se také představil v pěti nemistrovských závodech, kde jeho nejlepším umístěním bylo čtvrté místo na Solitude Grand Prix 1964 v západním Německu.

Pro následující sezonu 1965 Revson přijal nabídku zase závodit ve Spojených státech. Zaměřil se především na závody sportovních vozů, včetně sérií Can-Am a Trans-Am, kde si dokázal vybudovat pověst schopného jezdce. Soutěžil také v amerických závodech automobilů s otevřenými koly, včetně prestižní série USAC Championship Car. Na webu F1news.cz se lze dočíst, že získal angažmá u Fordu a pilotoval jeho slavný model GT40 v mistrovství světa značek spolu se Skipem Scottem. V zámoří nemohl chybět ani na startu 500 mil Indianapolis.

V sérii 500 Indy šla Revsonova kariéra zase vzhůru. Jeho pole position v Indy 500 v roce 1971 bylo jako z říše snů. S McLarenem M16 Offenhauser zajel čtyři měřená kola průměrnou rychlostí 178.696 mil v hodině, což představuje 287,583 kilometrů v hodině. Byl to rekord, který nebyl nikdo schopen překonat dlouhých jedenáct let! Závod ale dokončil až jako druhý. Vítězem se stal Al Unser.



Se sportovním McLarenem M8F Chevrolet získal bezpečně titul v seriálu CanAm, když pět závodů vyhrál, dvakrát skončil druhý a jednou dojel na třetím místě.

Nebylo tedy divu, že si jména Revson znovu povšimli v seriálu F1. Ken Tyrrell ho angažoval pro poslední závod sezony GP USA ve Watkins Glen, kde však odstoupil ve druhém kole po problémech se spojkou a unikajícím olejem.

Jeho úspěchy v zámoří v roce 1971 přinesly Revsonovi nabídku od týmu McLaren Formula 1 na rok 1972, v jehož čele stál jeho dlouholetý přítel Teddy Mayer. Revson vstoupil do sezony 1972 jako jezdec týmů McLaren's Indy Car, Can-Am a Formule 1.

V sezoně 1972 F1 skončil Revson celkově na 5. místě a pomohl McLarenu k 3. místu v Poháru konstruktérů s vozem McLaren M19A / M19C. Dokončil 9 z 12 závodů a čtyřikrát stál na stupních vítězů. Třikrát byl třetí a jeho nejlepším výsledkem bylo druhé místo při Grand Prix Kanady.

V následujícím ročníku 1973 dokázal Revson ve Formuli 1 vyhrát s McLarenem M23 dva závody, a to Velkou cenu Británie a Velkou cenu Kanady. Přidal ještě jedno třetí místo a jedno druhé místo, což byl jeho nejlepší výsledek v kariéře. McLarenu pomohl k 3. místu v Poháru komnstruktérů. Mezi jezdci obsadil páté místo.

Navzdory Revsonovým úspěchům ale ve stáji McLaren skončil. Údajně šéf týmu Teddy Mayer nebyl s jeho sezonou spokojen a rozhodl se angažovat šampiona z roku 1972 a vicemistra z roku 1973 Emersona Fittipaldiho.



Pro sezonu 1974 F1 podepsal Revson smlouvu s týmem Shadow Racing Cars F1. Usedl za volant nového monopostu Shadow DN3. Z prvního závodu odstoupil po nehodě ve druhém kole a z druhého závodu zase vypadl kvůli přehřátému motoru po 10 kolech.

Před třetím závodem sezony vyrazil tým Shadow dříve, aby vyladil vůz na nadcházející Velkou cenu Jižní Afriky. V plánu bylo seřízení převodovky. Dne 22. března 1974 vyrazil Peter Revson na trať, odjel několik kol se slibnými časy, ale jím řízený Shadow DN3 v tom posledním těžce narazil do bariéry Armco na vnější straně „Barbecue Bend“.

Auto se postavilo na předek a převalilo na záda. Následně začalo hořet. Podle portálu Formule.cz Graham Hill, Emerson Fittipaldi a Eddie Keizan hned zastavili a s pomocí požárníků se jim podařilo vytáhnout smrtelně zraněného a zle popáleného Revsona z torza šasi. Pětatřicetiletému jezdci už ale nebylo pomoci.

„Don Nichols následně odhlásil tým Shadow z Velké ceny, která se konala příští týden,“ píše se na Formule.cz.

Peter byl druhým Revsonem, který přišel o život při závodění. Jeho bratr Douglas se zabil při havárii v Dánsku v roce 1967. Peter a Douglas Revsonovi jsou společně pohřbeni v kryptě v komunitním mauzoleu na hřbitově Ferncliff v Hartsdale v New Yorku. Revsonova autobiografie Speed with Style, kterou napsal společně s Leonem Mandelem, byla posmrtně vydána společností Doubleday & Company v roce 1974. Peter Revson byl uveden do Motorsports Hall of Fame of America – Síně slávy motorsportu v Americe v roce 1996 v kategorii sportovních vozů. Je tak trochu paradoxem, že Revsona v týmu Shadow nahradil Tom Pryce, který zemřel o tři roky později při stejné Grand Prix Jižní Afriky.