Haldy sněhu, úzké průjezdy i strmé kopce. Jak bezpečně parkovat, když udeří zima

Jak nám počasí nedávno ukázalo, sněhová nadílka není jen záležitost vyšších poloh, ale dokáže překvapit i v městech a nížinách. Nyní je navíc v plném proudu lyžařská sezóna a cesty do horských středisek čekají na většinu řidičů. Když přijde chumelenice, je třeba mít se na pozoru nejen při jízdě, ale taky při parkování. Řešit za mrazivého večera zatarasený výjezd nebo auto sesunuté do škarpy jistě nikdo nechce.

Na zasněženém parkovišti nejsou zřetelné dělicí čáry a často ani obrubníky, řidič je tedy odkázán jen na svůj úsudek. Vždy je nutné myslet na to, aby auto nepřekáželo ostatním, to znamená nechat volný průjezd pro auta stojící okolo. Například na přeplněných parkovištích v horských resortech se často parkuje stylem „padni kam padni“ a řidiči mají tendenci své vozy stavět nejen hned u vjezdu na plochu, ale dokonce přímo na okrajích silnic. Ostatní se pak okolo nich sotva protáhnou,nemluvě o situaci, kdy potřebuje projet třeba autobus nebo pluh.

Pokud se domníváte, že kde není značka zákazu, můžete auto bez okolků odložit, mýlíte se. „Zákon o silničním provozu jednoznačně stanoví, že při stání musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně tři metry pro každý směr jízdy,“ varuje Roman Budský, dopravní expert z Platformy VIZE 0. „Na obousměrné silnici to tedy v součtu dělá minimálně šest metrů.“

Pokud chcete být ohleduplní, nebo vám aspoň záleží na neporušeném laku vašeho auta, nechte si od vedle stojícího vozidla odstup aspoň tři čtvrtě metru, abyste mohli pohodlně a bez jogínských výkonů vystoupit jak vy, tak pasažéři z druhého auta.

Po delším stání na parkovišti se může stát, že své auto najdete zahrnuté haldami sněhu, které kolem něj vytvořil sněžný pluh. V takovém případě je vždycky lepší sníh odklidit, než se ho snažit zdolat s předpokladem, že silná čtyřkolka a dobré obutí zvládnou všechno.

Zejména když vyjíždíte z řady podélně parkujících vozů s malými rozestupy, může se stát, že sníh povolí v nečekanou chvíli a vaše auto pod plynem zastaví až o plechy auta sousedního. Myslete i na to, že při přejezdu zmrzlých hromad kus ledu snadno utrhne nárazník, ulomí kus plastu nebo poškodí některou z choulostivějších částí podvozku. Překonávat nahrnutý sníh hrubou silou tedy není dobrý nápad.

Na sněhu a námraze si stání v kopci raději rozmyslete, později byste totiž z takového parkovacího místa nemuseli vyjet. Pokud vás okolnosti přece jen donutí, nezapomeňte zajistit auto ruční brzdou a v případě manuálu zařadit správný rychlostní stupeň – při stání do kopce jedničku, při stání z kopce zpátečku. Vozidlo ve slušném technickém stavu by se v takovém případě nemělo rozjet. Chcete-li mít jistotu, že v případě samovolného rozjetí auta nezpůsobíte žádnou škodu, můžete stočit přední kola směrem k okraji silnice. „Pokud parkujete v opravdu strmém kopci, například na příjezdové cestě k chalupě, kde plánujete strávit víkend, podložení jednoho z kol klínem či cihlou nemusí být na škodu,“ doporučuje Roman Budský.

Během celé zimní sezóny je vhodné mít v autě nejen škrabku, ale taky smetáček. Správně byste totiž neměli usednout za volant, pokud vám námraza či sníh brání ve výhledu ven, a to dopředu, dozadu i do stran. Zákonu odporuje i řízení auta, na kterém je led, který by v případě uvolnění mohl ohrozit jiné účastníky silničního provozu. Při ometání sněhu z auta nezapomeňte na všechna světla – takový neviditelný blinkr bezpečnosti provozu zrovna neprospívá a u své pojišťovny pak s náhradou škody neuspějete. Jedete-li do hor, kde se všechna úskalí zimního parkování sejdou v jednom okamžiku, může se hodit i sáček s pískem na podsypání poháněných kol při rozjezdu.