Historie aut značky Wikov skončila před 80 lety. Dnes firma dělá převodovky

Již 102 let existuje společnost Wikov. V roce 1918 byla založena díky spojení dvou prostějovských továren na výrobu zemědělských strojů. Z počátečních jmen obou spoluvlastníků Wichterle a Kovařík pak vznikla firma, která nabízela také stacionární motory, výtahy, zařízení pro jatka či ozubená kola. Právě na tento poslední obor činnosti navázala v roce 2004, kdy značku vzkřísil potomek "otce zakladatele" Martin Wichterle. Nyní dodává například převodovky pro lokomotivy, tramvaje, vozy metra nebo třeba pro lodě či větrné elektrárny.

V roce 1925 - letos je tomu tedy 95 let - přišel na svět první automobil zkonstruovaný přímo techniky společnosti Wikov. Nesl označení Wikov 7/28.

Na něj i na další typy vozů značky Wikov se můžete podívat do naší fotogalerie.

Jak naznačuje číslo za lomítkem, měl výkon 28 koňských sil. Už i tento automobil měl ve svém čtyřválcovém zážehovém motoru se zdvihovým objemem půldruhého litru pokrokový ventilový rozvod OHC. Vůz, který se nabízel s karosériemi limuzína nebo jako otevřený vůz, dokázal vyvinout rychlost až 70 kilometrů v hodině.

Podvozek se pak dodával také pro firmy, které vyráběly hasičské speciály. Technický základ tohoto vozu posloužil rovněž pro stavbu závodního speciálu, který je v současnosti vystaven v dopravní hale Národního technického muzea v Praze (vůz z titulní fotografie). Díky úpravám motoru, který měl zachovaný původní zdvihový objem válců, se jeho výkon zvýšil na 40 koní a bylo s ním možno dosáhnout tempa až 140 kilometrů v hodině.

Tento vůz dosáhl nemalých sportovních výsledků. Kupříkladu se jednalo o historicky první vůz československé výroby, který byl klasifikován během Velké ceny Československa na brněnském Masarykově okruhu. V kategorii aut s motorem kubatury 1,5 litru dojel do cíle šestý. Na svém kontě má také vítězství v závodu Ecce Homo, na Velké ceně Polska a mnoho dalších. S autem závodili především tovární jezdci Scyzycki a Kreml.

Model 7/28 V nabídce značky vydržel až do roku 1935, kdy Wikov produkci osobních automobilů ukončil a pokračoval už jen s nákladními vozy.

Postupně se nabídka rozšiřovala. Jako druhý typ v pořadí se představil Wikov 35. Zákazníci si mohli vybrat z provedení čtyř či šestisedadlová limuzína, otevřený vůz nebo kabriolet. Z tohoto vozu byla odvozena také verze s aerodynamickou karosérií zvanou Kapka. Píšeme o něm v samostatném článku. Tento model však veřejnost příliš dobře nepřijala a vznikly jen tři kusy.

Wikov 35 prodávaný jako limuzína se čtyřmi či šesti místy pro cestující měl pod kapotou rovněž čtyřválcový motor, ovšem s objemem 1740 cm3. Výkon už stoupl na 37 koňských sil a maximální rychlost na rovnou stovku.

Automobily Wikov si oblíbily i některé známé osobnosti. Například se jednalo o dvojici komiků Voskovec a Werich.

Nakonec nejúspěšnějším modelem, kterého se mezi lety 1933-1935 prodaly více než tři stovky kusů, byl Wikov 40. Kubatura motoru se už přiblížila hranici dvou litrů a výkon narostl na 43 koní. To stačilo na maximálku 105 km/hod.

Auta Wikov nikdy nebyla levná. Jednak proto, že se dělala v podstatě na míru zákazníků a jednak i díky pokrokové technice. Oproti konkurenci byly například vybaveny hydraulickými brzdami Lockhead na všech čtyřech kolech, k dispozici bylo centrální mazání podvozku a na díly motoru se využívaly lehké slitiny.

Vrcholným dílem automobilky Wikov se stala velká limuzína Wikov 70. Poháněl ji osmiválcový agregát s objemem 3,5 litru. Výkon se rovnal sedmdesáti koním. Bohužel se však tento vůz objevil v nevhodnou dobu během hospodářské krize na počátku třicátých let. Vysokou cenu 125 tisíc tehdejších korun byl málokdo ochoten akceptovat. Nakonec se oficiálně smontovaly jen čtyři exempláře.

Počet vyrobených osobních vozů se zastavil na čísle 750. Dalších pět let ještě Wikov nabízel nákladní automobily, a pak i toto období skončilo.

Po druhé světové válce se z firmy Wikov stal Agrozet, který opět produkoval zemědělské stroje.