Honda Civic 1.6 i-DTEC: Podivín se zázračnou spotřebou

Civic aktuální, celkově už deváté generace není na trhu žádnou novinkou. V této rubrice ostatně najdete hned dva testy, nejprve verze s benzínovým motorem 1.8 i-VTEC, kterou na konci roku doplnilo i auto s turbodieselem 2.2 i-DTEC.

Proč tedy už třetí test? Protože Honda nedávno doplnila nabídku motorizací o novou pohonnou jednotku – naftovou šestnáctistovku. Díky ní má být Civic jedním z nejúspornějších hatchbacků nižší střední třídy. A dost možná dokonce i tím nejúspornějším vůbec. To už je pořádný důvod, proč se na současnou podobu téhle japonské stálice znovu podívat.

Začneme samozřejmě samotným motorem, který je už po technické stránce hodně zajímavý. Je tvořen hliníkovou hlavou válců a hliníkovým blokem s otevřeným chladícím prostorem. Všechny díly byly upraveny s důrazem na minimalizaci jejich hmotnosti a rozměrů, takže třeba tloušťka stěn válců se snížila na 8mm - u motoru 2.2 i-DTEC činí 9mm. Použity byly lehčí písty a ojnice. Výsledkem je motor o 47 kilogramů lehčí než 2,2litrový motor i-DTEC.

Dieta ale nekončila jen u motoru. S 1.6 i-DTEC přichází také nová šestistupňová manuální převodovka, která je o 7 kg lehčí než jednotka nabízená u verze 2.2 i-DTEC.



Hlavním úkolem konstruktérů však bylo snížit mechanické tření na úroveň srovnatelnou s benzínovými motory. Honda proto například použila kratší a tenčí spodní část pístu a při 1 500 ot./min má 1,6 i-DTEC přibližně o 40% nižší mechanické tření než 2,2litrový motor.
Tím se nejen snižují emise a klesá spotřeba paliva, ale zlepšuje se také odezva motoru na sešlápnutí i uvolnění plynového pedálu. Motoráři se zaměřili také na zlepšení objemové účinnosti válců.

Na hluk chytře

Ale dost už techniky. Pojďme se konečně zaměřit na dojmy z auta a nové pohonné jednotky. Moje zkušenosti lze popsat mimořádně jednoduchým způsobem: 1.6 i-DTEC je fakt skvělý motor, který snad nemá slabinu. Samozřejmě, životnost a spolehlivost prokáže až čas, ale pocity ze samotné jízdy jsou opravdu jen pozitivní.

Nový malý diesel se totiž chová kultivovaně a tiše, je znát, že si v Hondě dali záležet na odhlučnění. Svědčí o tom i použití systému aktivního potlačení hluku (ANC). Každý Civic 1.6 i-DTEC má v kabině speciální mikrofony, které zaznamenávají „dunění" motoru. Tyhle nízkofrekvenční zvuky zpracuje řídící jednotka systému a následně přes reproduktory audiosystému pouští do interiéru zvukový signál s opačnou fází, což způsobuje pocity klidu a ticha. Zní to složitě, ale funguje to. I při vypnutém rádiu.

3,6 litru? Opravdu?

Dynamické hodnoty na papíře neohromí, ale 120 koní a 300 N.m točivého momentu (při 2 000 ot./min) v běžném provozu naprosto dostačují. Pocitově mi dokonce občas připadalo, že je motor ještě silnější a nezaznamenal jsem chvíli, kdy bych volal po větším výkonu. Příjemné je, že turbodiesel na plynový pedál reaguje už kolem 1 300 otáček, o tom se jiným naftovým motorům může jen zdát. Nejlepší práci předvádí od dvou do čtyř tisíc otáček.

A jak je to s tou spotřebou? No, Honda nelže... Se Civikem 1.6 i-DTEC se vážně dá jezdit za 3,6 litru a chce to jen trochu soustředění, trpělivosti a předvídání. Běžná, trochu dynamická jízda pak způsobí nárůst spotřeby nad 4 litry. A na dálnici, při rychlosti 130 km/h, palubní počítač ukazoval hodnotu 5,2. To je výborný výsledek, na němž má podíl také poměrně dlouhé zpřevodování – na šestku motor točí v tomto tempu točí jen 2 400 otáček. Zapomenout nesmíme ani, že Civic patří mezi nejaerodynamičtější auta v segmentu, Honda udává součinitel odporu vzduchu 0,27. A to je opravdu dobré.

Při normální jízdě tedy fakt „nežere". Ale co když autu musíte z nějakého důvodu pořádně "naložit"? I to jsem samozřejmě zkusil (na točitých okreskách) a pak jen nevěřícně zíral na údaj na displeji palubního počítače: 6,1 l. Ano, nejel jsem vyloženě „na krev", ale rychle a divoce (jinými slovy z pohledu efektivnosti vyloženě hloupě) určitě. Spotřeba nestoupá ani ve městě, v Praze, ucpané línými kolonami v důsledku povodní, jsem jezdil za pět litrů.

Moc mě potěšilo, že si snaha o úspornost nevzala za oběť něco z dobrých jízdních vlastností. Civic je totiž poměrně zábavné auto a platí to i verzi s malým turbodieselem. Ta navíc dostala strmější převod řízení a trochu jiné nastavení podvozku.

Projev tak má trochu sportovní nádech, vůz působí docela čiperně a lehce. Rozbitý asfalt přitom zvládá znamenitě a i když je vzadu jen jednoduchá náprava, záď na nerovnostech téměř neodskakuje.



Na druhou stranu zůstávají i některé mrzutosti, známé i z dalších verzí modelu. Třeba výhled z auta směrem dozadu je mizerný, futuristický tvar palubní desky škodí ergonomii ovládání a pořád mě štve zbytečně složité ovládání palubního počítače. Na netradiční vzhled jste si už jistě udělali názor sami.

Celkově však Hondu Civic 1.6 i-DTEC hodnotím velmi pozitivně, řadím ji nejvýš ze všech dosud vyzkoušených variant. Samotný motor podle mě patří na vrchol mezi naftovými šestnáctkami. Cena začíná na 464 000 Kč, což bohužel ani s přihlédnutím výše uvedeného konstatování není zrovna málo.

Honda Civic 1.6 i-DTEC: Hodnocení a technické údaje
+	fantastická spotřeba
+	pružný a tichý motor
+	slušný podvozek
+	variabilní interiér
-	nezvyklá ergonomie
-	složité ovládání palubního počítače
-	výhled dozadu
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1 597 ccm
max. výkon	88 kW (120 k)
max. točivý moment	300 N.m
max. rychlost	207 km/h
0-100 km/h	10,2 s
spotřeba	3,6 l/100 km
cena test. vozu	576 900 Kč

Jestli vás Honda Civic zaujala, nebo prostě máte rádi auta, navštivte autorův nový facebookový blog, kde najdete spoustu zajímavých informací, fotografií, videí a praktických rad. A dokonce se můžete svými názory podílet i na obsahu této rubriky.