Jak je to s motorovými oleji?

Obecné povědomí o motorových olejích skutečně není valné a mezi řidiči se určitě najdou i tací, kteří vůbec netuší, že se do auta lije i něco jiného než benzín nebo nafta. Věříme, že vy, naši čtenáři, mezi ně nepatříte, takže se pokusíme podívat se na motorové oleje trochu podrobněji. Olej plní v motoru celou řadu funkcí, jejichž hlavním cílem je minimalizovat opotřebení motoru a prodlužovat tak jeho životnost. Na první pohled zřejmou vlastností je mazivost - olej zkrátka musí správně mazat, což také každý motorový olej činí. Musí ovšem mazat i za ztížených podmínek, například ve ventilové oblasti. Tam pak přirozenou mazivost olejů zlepšují protioděrové přísady. Olej také musí chránit motor před korozí. Tu způsobuje kyselost oleje, která se během jeho fungování v motoru zvyšuje především z kyselých splodin spalování, které se v oleji usazují. Všechny motorové oleje proto mají tzv. alkalickou rezervu, která dovoluje zvýšení kyselosti oleje bez nebezpečí vzniku koroze. Další důležitou funkcí olejů je udržování motoru v čistotě. K tomu slouží detergentní přísady, které permanentně čistí povrch mazaných ploch a uvolňují z nich nečistoty. O to, aby se nečistoty (saze, prach z nasáveného vzduchu, atd.) znovu neusazovaly na jiných místech, se starají disperzantní přísady, jenž částečky nečistot udržují "vznášející se" v oleji.

Z prvního článku je zřejmé, že motorový olej má mnoho složek, ale zjednodušeně je lze rozdělit na olej základový, resp. téměř vždy směs základových olejů a přísady (aditiva). Zastavme se nejdříve u složky první, která tvoří větší část oleje. Dodnes mnoho lidí, a to i odborníků, dělí oleje podle původu oleje základového na syntetické, polosyntetické a minerální, zažitá je dokonce i poučka 5W-40 = syntetika, 10W-40 = polosyntetika a 15W-40 = minerál. Toto dělení dnes nemá sebemenší opodstatnění a je nesmyslné, včetně tvrzení, že syntetické oleje jsou kvalitnější než minerální. Kdysi tomu tak skutečně bylo, dnes jde ale především o obchodní trik a všechny oleje na trhu jsou dostatečně kvalitní. Pochybnosti lze mít snad jen u podezřele levných olejů pro motory s několika křížky na hřbetě. Tuším, že v diskusi bude toto tvrzení určitě napadáno, proto cituji ing. Jaroslava Černého CSc. z Ústavu petrochemie a ropy VŠCHT (časopis AutoEXPERT 11/2004): "Motorové oleje jsou dnes pouze dobré, nebo ještě lepší. Já si dovoluji při plném vědomí tvrdit, že v maloobchodním prodeji neexistuje ani jeden plně syntetický motorový olej. Každý olej má menší či větší podíl minerální složky, i když je na etiketě napsáno syntetický nebo plně syntetický. Vím spolehlivě minimálně o jednom případu oleje 5W-40 známého výrobce, ve kterém není ani stopa syntetického oleje, přesto se na etiketě skví text "plně syntetický". Ještě větší zmatek v pojmech syntetický a minerální vznikl v posledních pěti letech, kdy po nešťastném rozhodnutí amerického úřadu pro reklamu začaly být jako syntetické označovány i kvalitní minerální oleje. Technologie výroby minerálních olejů už skutečně došly tak daleko, že vlastnosti kvalitních minerálních a syntetických olejů se téměř vyrovnaly. Jedná se tak o neustálý boj obchodníků, kteří by "syntetický olej" říkali nejraději téměř každému oleji, protože zákazníci na to dobře slyší..."

Podle čeho ale poznat vlastnosti a kvalitu oleje? Důležitou a podle označení i snadno rozpoznatelnou vlastností motorového oleje je viskozita (tekutost, hustota). Tu zjistíte z údaje SAE ve formě XW-X, přičemž první, tzv. zimní číslo udává viskozitu (přesněji čerpatelnost) při velmi nízkých teplotách hluboko pod bodem mrazu. Druhé, letní číslo udává viskozitu oleje při 100°C, tedy přibližně při pracovní teplotě. Čím nižší je zimní číslo, tím rychleji se olej po nastartování dostate všude tam, kde je ho třeba. Například u oleje 0W-40 jsou rozvedeny po celém motoru prakticky okamžitě, u olejů 15W-40 to může trvat třeba půl minuty. V zásadě také platí, že čím větší je rozdíl mezi oběma čísly, tím méně se viskozita oleje mění vzhledem k jeho teplotě. V tomto směru extrémní oleje 10W-50 či dokonce 0W-60 ale nejsou lepší, protože rychle ztrácejí svoje vlastnosti. Jsou tak vhodné v podstatě jen pro motory závodních speciálů. Dnes se více prosazují tzv. lehkoběžné oleje s malou hustotou (např. 5W-30), které za určitých okolností mohou snižovat spotřebu paliva. Naopak u starších motorů nebo u motorů se zvýšenou spotřebou oleje jsou vhodnější hustší oleje 10W-40 a 15W-40, které pomáhají dotěsnit píst ve válci. Viskozita nám ale stále nic neříká o kvalitě, resp. výkonu oleje. Orientovat se ve výkonových specifikacích ale není snadné. Je jich velké množství, například API, ACEA, vlastní specifikace mají i některé automobilky, třeba VW. Důležitou vlastností, kterou zjistíme právě z výkonové specifikace je HTHS viskozita, neboli síla (tloušťka) mazacího filmu, který olej vytváří na mazaných částech motoru. Obecně je tato vrstva menší u longlife olejů, které tak lze použít pouze v motorech, u kterých to výrobce doporučuje.

Při výběru motorového oleje je tak v podstatě závazná jen výkonová specifikace. Vzhledem k množství různých druhů specifikací a nesnadné orientaci v nich je tu bohužel nemůžeme rozebírat, nicméně výkonovou specifikaci můžete zjistit v příručce k autu nebo přímo u výrobce. Viskózní třídu SAE můžete zvolit s ohledem na způsob užívání auta a potřeby konkrétního motoru. Žádný smysl pak nemá zabývat se tím, jestli jsou základové oleje minerální, polosyntetické či syntetické. Z obalu to beztak nezjistíte - přesněji řečeno, v tomto směru nelze uvedeným informacím věřit. Pokud se chcete o problematice olejů dozvědět více, doporučujeme server www.oleje.cz.