Jawu 50 Mustang stvořili Italové. Výroba snu kluků té doby skončila před 40 lety

Výrobou malých motocyklů s kubaturou 50 cm3 v socialistickém Československu byl pověřen strojírenský podnik v Povážské Bystrici na Slovensku, který produkoval také zbraně. Z něj pak za tuzemskými i zahraničními zákazníky vyjížděly Jawy řad 550, 555, 05/05 Sport, 20/21 i 23. A také mopedy Babetta.

Právě zmiňovaný typ 23, který je v široké motoristické veřejnosti znám pod označením Mustang, měl pozoruhodnou historii svého vzniku. Vše totiž začalo díky iniciativě jedné italské obchodní společnosti, která dovážela "padesátkové" Jawy na Apeninský poloostrov.

A jelikož si také vedoucí činitelé Jawy v druhé polovině šedesátých let začali uvědomovat, že jim motocyklový svět tak trošku ujíždí, a že lidé mají zájem o sportovnější, a tudíž také méně kapotované motorky než byly ty typu 20/21, zrodil se projekt společného vývoje malého "naháče". Smlouva se dohodla během Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně v roce 1966.

První kus byl v Itálii hotov již v roce 1967. V otevřeném dvojitém rámu byl zavěšený motor. Stroj dostal až přehnaně velkou nádrž, na kterou navazovalo sportovní jednosedadlo. Na motocyklu byly namontované také dolů skloněná sportovní řídítka.



O rok později - v roce 1968 - postavili první funkční vzorek nového motocyklu také v Československu. Oproti italské verzi se poněkud zmenšila nádrž a sedlo bylo už dvoumístné. Základem byla ovšem technika z z Jawy 50 typ 21 Sport. Její páteřový rám svařený z vylisovaných plechů doplnily nosníky k upevnění blatníků, sedla a nové palivové nádrže. Přední i zadní kyvná vidlice byly také z typu 21. Totéž platilo rovněž o řídítkách a brzdách a vlastně také o motoru. 

Motocykl tedy poháněl dvoudobý jednoválec chlazený vzduchem se zdvihovým objemem 49,8 cm3 a výkonem 3,5 koňské síly při 6500 otáčkách za minutu. Palivová směs do něj proudila z karburátoru Jikov. Převodovka byla třírychlostní.

To pak samozřejmě znamenalo, že ani jízdní parametry se od řady 20/21 moc nelišily. Mustang tedy mohl vyvinout rychlost zhruba 60 kilometrů v hodině a spotřeba se pohybovala mezi 2,3 - 3,2 litry benzínu na sto kilometrů.

Schránka na nářadí pod sedlem byla nejdříve také italského původu, stejně jako sedlo. Později se ale vše vyměnilo za díly československé výroby. Například původní sedlo ale rozhodně vypadalo lépe.  Premiéra, jak vzpomíná Alois Pavlůsek - autor knihy Motocykly Jawa 50 - 90 cm3,  se odehrála na Strojírenském veletrhu v Brně v roce 1968 a už tam byla novinka označena jako Jawa 50 typ 23 Mustang.

Původně se počítalo s tím, že drtivá většina Mustangů bude určena na export, nakonec se ale za částky lehce přesahující hrancii 4000 tehdejších československých korun prodával také v síti Mototechny. Mustangy z prvních výrobních let byly lakovány takřka výhradně šedou barvou, pak se paleta rozšířila o modrou, červenou a cihlově červenou.



První modernizace nastala již v roce 1971, při níž byl například původní hranatý tachometr nahrazen kruhovým. Více vylepšení nastalo v roce 1974. Stroje se pak od těch původních liší třeba zadní kyvnou vidlicí z trubek místo té původní z plechových výlisků. Ještě viditelnější změnou jsou zadní tlumiče, které již neměly vnější kryty. Obnažené pružiny byly pochromovány. O další rok později se změnilo uchycení předního blatníku a výfuk dostal modernější tvar.

Na samém sklonku sedmdesátých let přišla další modernizace, kterou lze však označit spíše jako úsporné opatření. Snadno lze tyto kusy rozeznat díky stříkanému nápisu Jawa na nádrži, který nahradil původní samolepky. Ozdobné linky z původní verze zmizely již daleko dříve. Navíc se kabeláž vedla takřka výhradně "venkem". Dříve byla její část ukryta uvnitř trubek.

Verze určené pro export se od těch pro tuzemsko částečně lišily. Například v německých obchodních domech Neckermann byly k dostání Mustangy s krémově bílou barvou kombinovanou s černou a na nádrži byl místo tradičního gumového pásu děrovaný kožený pásek. 

Nejlépe vyhlížejícící exportní Jawou 23 Mustang byla verze Golden Sport. Ta se vyvážela do USA a Kanady a lakována byla speciální zlatožlutou barvou. Motor měl zvýšený výkon na 4,6 koní.

Ve Velké Británii se pak na samém počátku 80. let objevila verze se závodní kapotáží a blinkry. Ta se ovšem montovala až po dovozu vyrobených strojů na toto teritorium.