My nejsme hrozba, říká kamioňák z D1. Většina řidičů aut prý nedodržuje předpisy

„Je třeba mít zdravý úsudek a oči na stopkách, sledovat značky a do toho přemýšlet a předvídat, co bude za další zatáčkou,“ popisuje šofér svůj denní chleba. „A pak člověk slyší, jak překáží. Ono se to lehko soudí, když je někdo v osobním autě tři hodiny a má dost,“ pokračuje Tomáš Kašpar.

Značky zakazující předjíždění kamionů začaly platit hned při jejich instalaci:

Většina řidičů osobních aut podle jeho slov nedodržuje maximální povolenou rychlost a ve zúžení přejíždí do levého pruhu i ti, kteří tam nemají co dělat. Jiní zase jedou až příliš pomalu. „Další jsou ti, co váhají, zda na nájezdu zrychlit či zpomalit a pak vám to pošlou přímo před čumák,“ kroutí hlavou Kašpar. Setkává se i s řidiči, kteří se natlačí do mezery, kterou si tiráci udržují jako bezpečnostní odstup, šlápnou na brzdu, na což musí řidič kamionu reagovat také bržděním a za chvíli už jsou zase v levém pruhu. „To člověk nepochopí,“ říká řidič.

Řidiči kamionů mají pravidelná školení, najedou v průměru i 550 kilometrů za den, a tak mají zkušenosti, navíc prošli psychotesty. Své názory pak má podložené daty. „Zkuste se podívat na statistiku dopravních nehod nákladních aut podle pojišťoven za období covidu, kdy bylo opravdu na silnicích jen minimum osobních aut a klidně i nejen v ČR i z celoevropsky. Kdo je víc nebezpečný,“ ptá se. Dodává ale, že se nikdy nad řidiče osobních aut nepovyšuje.

Kašparovi se nelíbí, že kamioňáci v jiných zemích EU mají lepší podmínky. Rezignovaně říká, že řidiči nákladní aut v Česku zastání nemají. „Moc bych si přál aby se na týden kamiony úplně zastavily. Žádné pohonné hmoty, potraviny a ani dovoz a export a ani tranzit,“ uvažuje nahlas. Podle něj má stát velké peníze z mýta, daně a všech dalších položek souvisejících s kamionovou dopravou a ty by měl investovat zpět do budování. Jedno parkoviště pro deset náklaďáků podle něj nic neřeší.

Česko podle Tomáš Kašpara zkrátka zaspalo dobu a podmínky pro něj a jeho kolegy neodpovídají nárůstu kamionové dopravy. „Z mého pohledu se nevytváří skoro nic. Jsou jen samé zákazy a omezení, ale umožnit kamiony odstavit bezpečně s nějakým zázemím? Či rozšiřovat na tři pruhy? To ne,“ hodnotí situaci.

Rád jezdí například do Francie. Tam je na dálnici dostatek parkovišť a před každým informace, za kolik kilometrů bude další. Všude jsou záchody a někde i sprchy. Ty jsou přitom bezplatné, firma provozující nákladní dopravu přeci platí za využívání dálnice. „Tři pruhy tam jsou skoro všude, zákaz předjíždění výjimečně a funguje to,“ popisuje řidič. V Anglii pak nemají řidiči osobních aut problém zpomalit a pustit před sebe kamion.

Podle Kašpara se u nás poslední dobou děje úplný hon na řidiče kamionů. Zejména na Čechy, řidiči z Východu se prý tolik nebojí. Zmínil například váhu. „Proč za váhu neodpovídá odesílatel zboží, ale řidiči,“ nechápe.

Aktuální téma nedávno byla sněhová nadílka, dálnice byla podle Tomáše Kašpara neskutečně klouzala, navzdory výstrahám o blížícím se počasí nikdo cestu preventivně neposolil. A pak je tady téma ledu a sněhu na návěsech. Řidič je povinen mít vůz očištěný, ale stát pro to nic neudělal. „To má řidič lézt bez jištění v pěti metrech po ledu s lopatou či koštětem,“ pokládá závěrem další otázku Kašpar.