Když vám vozidlo změní život. Tento stroj v 50. letech prorazil železnou oponu

Komunistický režim v Československu přinesl po roce 1948 mnoho případů, kdy lidé prchali za svobodou do západních demokratických zemí.

Někteří měli štěstí a utekli za tehdejší železnou oponu bez větších problémů, jiným však osud nepřál a museli se schýlit ke značně nebezpečným způsobům, jak se tvrdému režimu ztratit.

V určitých případech si to vyžadovalo prorazit vysoce střežené hranice a tři řady zátarasů s ostnatými dráty.

V roce 1953 se k takto napínavému způsobu útěku za hranice odvážil Václav Uhlík se svou rodinou a přáteli. Živnostník z obce Líně kousek od Plzně, kterému po převratu znárodnili autoservis, a musel se nově živit svozem dřeva, si totiž o novém režimu myslel své.

Plán utéct nejpřímější cestou do Západního Německa, respektive do Bavorska a odtud směrem do USA, se mu v hlavě rozrostl kolem roku 1950.

Čtěte také: Nesmrtelná Lada Niva. Slavný teréňák slaví 40 let

Tehdy totiž při práci v lese objevil vrak kolopásového tahače SdKfz 254, který během druhé světové války používal německý Wehrmacht. Pod záminkou, že bude vozidlo použito ke svozu dřeva, odtáhl vrak k sobě domů a začal jej opravovat. Samozřejmě s hlavní myšlenkou využití vozidla k útěku za hranice.

V tu chvíli už bylo do plánu útěku zapleteno více osob než jen Uhlík a jeho rodina. Schopný automechanik se ještě znal s Libuší Cloud, manželkou amerického vojáka, se kterým chtěla odcestovat do USA. Režim jí to však nedovoloval.

Ke všemu začal Uhlíkovi s opravou transportéru pomáhat i soused Walter Hora, pracující na vojenském letišti v Líních.



Vozidlu nakonec ponechali praktickou možnost jízdy po pásech či na kolech podle potřeby, ale na podvozku postavili zcela novou karoserii z kombinace plechových panelů. Dovnitř umístili dřevěné lavice pro přepravu osob a vzadu nechali originální střílny, pro případ obrany.

Jakmile byl transportér řádně otestován při práci v lese, mohla se skupina v říjnu 1952 pokusit o útěk ze země. K riskantní akci dokonce správný soused Walter Hora ukradl z vojenských kasáren samopal.

Utéct se jim však nepovedlo. Při noční cestě k hranicím došlo k poruše motoru. Vozidlo se sice povedlo zprovoznit, nicméně Uhlík se s obavami o spolehlivost rozhodl útěk přerušit.

Čtěte také: Tohle je 10 nejotravnějších chyb českých řidičů. Neděláte je taky?

Skupinky uprchlíků si naštěstí nikdo nevšiml a nikdo neměl o celé akci vůbec tušení. Walter Hora poté dokonce nepozorovaně vrátil ukradnutý samopal.

Uhlíka tento nezdar nezastrašil a společně s Horou pokračovali v opravování a vylepšování svého transportéru. Zapracovali hlavně na síle opancéřování a také na maskování, aby vozidlo v případě spatření vypadalo jako od československé armády. A zkusili to znovu...



Druhý pokus o proražení hranice se odehrál v noci 24. července 1953. To už se k Uhlíkovi, jeho manželce a dvou dětem, přidali kromě Libuše Cloud a Waltera Hory dále i Václav Krejčeřík, Horův kolega, a Josef Písařík, bývalý sedlák hledaný tajnou policií StB.

V transportéru, který byl zamaskován chvojím, tak bylo celkem osm lidí. Úplně vzadu u střílen seděli Hora a Krejčeřík, opět vybaveni ukradenými samopaly. Jelikož měli oba muži vojenskou hodnost, v případě zadržení by je pravděpodobně čekal trest smrti.



Když skupina těsně nad ránem dojela k osadě Lísková hned na pomezí hranic se Západním Německem, jedna z hlídek hraniční stráže si přibližující se ho transportéru všimla a vydala pokyn k zastavení vozidla.

Uhlík na pokyn hlídky zpomalil a už to vypadalo, že dokonce zcela zastaví. V tom však podřadil a sjel ze silnice, vozidlo spustil z kol na pásy a plnou rychlostí prorazil celkem tři drátěné zátarasy. Ke štěstí posádky se překvapená stráž ani nepokusila na unikající vůz vystřelit.

Čtěte také: VIDEO: Šikula ze šrotu a starých dílů postavil plovoucí auto. Používá ho denně

Po překonání hranice Uhlík pokračoval ještě asi třicet kilometrů, jen aby se dostal co nejdál. Nakonec zastavil až německým celníkům a hlídce americké armády.

Na území Německa celá skupina požádala o politický azyl a možnost vycestovat do USA, přičemž se z jejich odvážné akce stala mediální senzace.

Američané začali podomácku upravený transportér nazývat jako „tank svobody". Při cestě do USA jej Uhlík vzal dokonce sebou a vozidlo tam sloužilo k propagaci rádia Svobodná Evropa.



Všichni zúčastnění po útěku prožili nový a spokojený život v různých profesích. Za motoristickou zmínku určitě stojí život Waltera Hory, který až do svého důchodu pracoval v automobilce Chevrolet.

Václav Uhlík pak svůj „tank svobody" daroval muzeu Henryho Forda, kde byl vystaven několik desítek let. Dnes ho vlastní soukromý sběratel z Michiganu.

Přestože se tento případ útěku za železnou oponu může zdát ojedinělý, existují i další případy, kdy se se lidé pro útěk na západ rozhodli použít určitý typ obrněného vozidla.

Všechny takové vozy jsou proto od této doby nazývány jako „tanky" či „auta svobody".