Král endura Mašita si v říjnu k trofejím ještě přidal státní vyznamenání

Proslulý motocyklový závodník převzal medaili, kterou mu udělil prezident České republiky Petr Pavel, přímo z rukou hlavy státu v rámci slavnostního večera na Pražském hradě 28. října.

O ČEM SE V ČLÁNKU DOČTETE
Začínal na Pionýru
Série deseti titulů
Prvním Čechem v Síni slavy FIM
Co je Šestidenní?„Děkuji panu prezidentovi za vyznamenání, moc si toho vážím,“ řekl těsně po dekorování někdejší známý motokrosař s tím, že je také moc rád, že se vyplnilo přání dalšího z velikánů našeho motokrosu Jaroslava Falty. Ten po převzetí státního ocenění před dvěma lety uvedl, že by ho měli dostat i kluci ze Šestidenní. „Takže já to přání pošlu dál, byli jsme jeden tým a medaili za zásluhy si zaslouží určitě i další parťáci z našeho reprezentačního družstva, které bylo několikrát nejlepší na světě,“ uvedl Květoslav Mašita.



„Květovi to strašně moc přeju, je jednou z největších legend motoristického sportu, což dosvědčuje i jeho uvedení do Síně slávy FIM. Nejvyšší vyznamenání Autoklubu České republiky, Granátového lva, jsme panu Mašitovi udělili už v roce 2017 a jsem rád, že pan prezident Pavel ocenil jeho zásluhy o stát. Těší mě, že motoristický sport má v posledních letech mezi vyznamenanými tak široké zastoupení, takové nemá ani fotbal nebo hokej, ať již vzpomenu Monsieura Dakaru Karla Lopraise, královnu volantu Elišku Junkovou, freestyle motokrosaře Libora Podmola, nebo motokrosaře století Jaroslava Faltu,“ připomněl Jan Šťovíček, prezident Autoklubu České republiky na klubovém webu.



Květoslav Mašita patří mezi největší postavy světového motocyklového sportu. Desetkrát za sebou vybojoval titul mistra Evropy ve dvoudenních soutěžích enduro (1968-1977), v tehdy vrcholném světovém seriálu jednotlivců, který se od roku 1990 koná jako mistrovství světa. Třináctkrát startoval v nejprestižnější světové soutěži – Šestidenní, šestkrát byl členem reprezentačního týmu, který vybojoval Světovou trofej mistrů světa.

Kraloval také v domácím mistrovství republiky a v dalších mezinárodních soutěžích. „Je právem řazen mezi nejlepší jezdce motocyklových soutěží v historii,“ představil významnou osobnost našeho motoristického sportu Bohumil Pácl, PR manager Autoklubu České republiky.

Narodil 2. října 1947 ve Všenorech u Prahy. Od školních let miloval závodění. S kamarády jezdili na kolech, stavěli si tratě v lese, a když se stal v patnácti letech hrdým majitelem motocyklu značky Pionýr, ihned ho začal přestavovat na závodní stroj. Jak prozradil Paměti národa, v patnácti letech se zúčastnil svého prvního závodu a záhy se stal členem organizace Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou) v Dobřichovicích.

Začal se mu věnovat otcův kamarád pan Hrudka, shodou okolností švagr motoristické legendy Jaromíra Čížka. Ten mu na rok zapůjčil motorku Jawa 350 typ Evropa a Květoslav ho nezklamal.

Pomohl mu také vyjednat přijetí do Dukly Benešov, kde začal intenzivně trénovat a odjel svoji první sezonu 1966, kterou zakončil na mezinárodním klání Šestidenní ve Švédsku. Dříve jezdil motokros, který měl rád, a v Benešově musel nastoupit na soutěže, které ho prý z počátku moc nebavily.

„Terénní motocyklové soutěže se tomu říkalo dřív, dnes se tomu říká enduro. To se jezdilo v přírodě, trasy označené šipkami. Ta trať ale měřila v začátcích až tři sta kilometrů, později se dělal okruh poloviční a jelo se to dvakrát. V tom byly i rychlostní zkoušky. Tenkrát tam byla ještě rychlostní zkouška akcelerace a brždění, pak se jezdila rychlostní zkouška na silnici a v terénu, takže ten soutěžící musel umět, dá se říci, všechno. No, tak tu sezonu jsem jel soutěže a nějak mi to šlo. Člověk si tam také musel během soutěže všechno opravit sám, což pro mě nebyl problém, já jsem si vždycky všechno dělal sám.“



Svoji první sezonu Květoslav zakončil na „motocyklové olympiádě“ Mezinárodní motocyklové šestidenní ve Švédsku, kde spolu s Františkem Mrázkem a Pavlem Vyhnalem skončili na třetím místě.

Od roku 1967 reprezentoval. Příštího léta začala jeho řada deseti titulů na mistrovství Evropy, v Šestidenní triumfoval šestkrát. Podle portálu wikipedie jezdil na třistapadesátce značky Jawa. V roce 1979 ukončil kariéru aktivního sportovce a stal se trenérem. Cítil prý, že dosáhl vrcholu, a ačkoliv mohl prý ještě několik let závodit, nechtěl stagnovat a nevyhnutelně snižovat své výkony.

Mezi léty 1982 a 1992 stál v čele motoristické Dukly Praha. Poté si zařídil servis motocyklů, ale živnosti se příliš nedařilo. Brzy odešel do penze a věnoval se trénování talentovaných mladíků v závodech čtyřkolek. Získal nejvyšší možné ocenění motocyklového sportu, tedy stříbrnou medaili za rozvoj motocyklového sportu.

• Československý filmový týdeník věnovaný Šestidenní 1977:
K motokrosovým soutěžím samozřejmě patří také pády. I na ty Květoslav Mašita zavzpomínal. „Samozřejmě, spadl jsem nesčíslněkrát. To k tomuto sportu prostě patří. Kdo nepadá, ten zkrátka nezávodí. Ale myslím, že protože jsme sportovali i jinak, měli jsme těla taková festovnější a ohebnější. Těžko se to posuzuje. Kolikrát jsem spadl i hodně rychle a nic se mi nestalo. Nejtěžší úraz jsem měl před Šestidenní ve Špindlerově mlýně. Když už jsme končili s tréninkem. Sbírali jsme kolíky a já jsem ztratil rovnováhu, spadl jsem na rameno a prasklo mi pouzdro.“

Po listopadu 1989 jako velitel motocyklové skupiny dělal i doprovod prezidentské kolony Václava Havla. „Tenkrát si mě pozvali do prezidentské kanceláře… Dostal jsem za úkol zajistit čestný doprovod státních návštěv na motorkách. Takže jsme v Dukle dávali dohromady bavoráky, co přišly v bednách. A pak jsme na letišti trénovali s šoféry, jak to má jet. To jsme prožívali pár měsíců, než si to převzala Hradní stráž, než si sehnali lidi. Jezdili jsme po nocích trénovat a ještě k tomu museli závodit,“  zavzpomínal pro Paměť národa o zapojení závodníků do hektického období po roce 1989.



V roce 2000 skončil třetí v anketě Autoklubu České republiky o motocyklového závodníka století za Františkem Šťastným a Jaroslavem Faltou.

V roce 2014 se dočkal mimořádného ocenění, když byl jako vůbec první Čech uveden do Síně slávy Mezinárodní motocyklové federace FIM Legends.

V anketě Sportovec roku 2022 byl vyhlášen jako vůbec první zástupce motoristického sportu Sportovní legendou a převzal Cenu Emila Zátopka.  „Je to obrovská pocta zařadit se k legendám, jako byli Emil a Dana Zátopkovi, Věra Čáslavská, Jiří Raška a další vynikající sportovci,“ svěřil se tehdy Deníku. 

Podle svých slov na portálu Paměť národa si velice cení toho, že se mu koníček mohl stát povoláním.

Jedná se o mezinárodní motocyklovou šestidenní (anglicky International Six Days Enduro) týmovou motocyklovou soutěž, pořádanou od roku 1913. Soutěž, přezdívaná též „motocyklová olympiáda“, se podle portálu wikipedia až na dvě světovými válkami vynucené přestávky koná každoročně na začátku podzimu. Šestidenní, jak se tato soutěž zkráceně nazývá, vznikla z popudu Mezinárodní federace motocyklistů (FIM). Navazovala na tradici Six Days Trial, motocyklové soutěže konané ve Velké Británii v letech 1903 (jako Reliabity Trial) až 1912. Od samého počátku se jednalo o týmovou soutěž, která si kladla za cíl prověřit odolnost a vytrvalost jak jezdců, tak strojů. Jezdí se:

Světová trofej
Hlavní soutěží je boj o Světovou trofej (World Trophy). Až do roku 1969 se soutěžilo o Mezinárodní trofej (International trophy), které se účastnily reprezentační týmy na motocyklech domácí výroby. V roce 1970 změnila FIM pravidla i název trofeje a jezdci dnes mohou startovat na strojích dle vlastního výběru. Vítězové Světové trofeje získávají zároveň titul mistrů světa.

Stříbrná váza
V roce 1924 přibyla soutěž o Stříbrnou vázu. Tato soutěž si brzy získala velkou oblibu, neboť umožňovala start i zemím bez vlastní výroby motocyklů. V souvislosti se změnou pravidel v roce 1970 ovšem prestiž této trofeje poněkud poklesla. V roce 1985 tedy byla změněna na Světovou trofej juniorů.

Světová trofej juniorů
V roce 1985 nahradila soutěž o Stříbrnou vázu Světová trofej juniorů. Soutěž je určena pro jezdce do 23 let.

Ženská trofej
V roce 2007 byl do programu zařazen Pohár žen (Women Trophy).