Malý Francouz v dobré kondici: Test ojetého Renaultu Clio do 250 000 Kč

Velká část zájemců o ojetiny nyní poptává SUV, přestože obvykle v autě jezdí jen krátké trasy a ze silnice nesjedou. Ti, kteří této módě nepodlehnou a rozhodnou se pro menší městský hatchback, můžou hodně ušetřit. Navíc je těchto aut na trh dostatek, jak potvrzuje Filip Kučera z Auto ESA.

„S rozpočtem do 250 tisíc korun už máte mimořádně velký výběr malých ojetých aut. A můžete se tedy zaměřit na mladé ročníky, nízké kilometrové nájezdy a bohatou výbavu,“ vysvětluje odborník.

Tentokrát jsem k testu zvolil Renault Clio čtvrté generace. Auto ESA aktuálně tento kus, který spatřil světlo světa v roce 2017 a od té doby najel pouze 49 300 kilometrů, nabízí za 245 000 Kč.

Podrobně si ho můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Přitom se jednalo o velmi dobře zachovalý exemplář, na jehož karosérii jsem našel jen pár velmi drobných, a tudíž snadno přehlédnutelných škrábanců. Ani hliníkové disky kol nenesly stopy nějakého bezohledného parkování u obrubníků.

S výbavou musí být spokojený každý, kdo nepotřebuje ke svému řidičskému životu elektronické bezpečnostní asistenty. Tepelnou pohodu zajišťuje mechanická klimatizace, k dispozici jsou mlhovky, tempomat, rádio a dokonce také navigace s mapou promítanou na dotykový displej. „Hračičky“ uspokojí také ukazatel ekologičnosti každé jízdy. Řidič dostává body za to, když správně řadí, předvídá a plynule akceleruje.

Jediným prvkem výbavy, který jsem při testovacích jízdách postrádal, byly parkovací senzory. Pro ty, kteří nevlastní garáž a často parkují podélně u chodníku je to přece jen dobrá pomůcka.

V autě se mi líbila přední sedadla, která nejsou ani příliš tvrdá ani houbovitě měkká a mají dostatečně dlouhé opěradlo. Navíc jejich černé čalounění s bílým prošitím vypadalo i po letech jako zbrusu nové. Na palubní desce se nacházejí měkčené plasty a dokonce také luxusně vyhlížející černé plastové díly v lesklé klavírní černi. Telefon si můžete připojit do klasického „velkého“ USB konektoru, který je na dobře viditelném a přístupném místě hned vedle multimediálního displeje.

Veškeré ovládací prvky jsou na správných místech a s jejich funkčností jsem nezaznamenal žádný problém. Jen mě poněkud rozčiloval zdlouhavý systém startování motoru. Ano, na středovém panelu palubní desky je sice startovací tlačítko… To ovšem zůstává nefunkční až do doby, než se vám podaří do nízko umístěné zdířky vsunout plastovou kartu nahrazující klasický klíček.

Renault Clio je auto určené pro obvyklé převážení maximálně dvou dospělých a jednoho či dvou menších dětí. Proto si dospělý jedinec, zejména s výškou přes 180 centimetrů, vzadu určitě pohodlně nesedne. Objem zavazadlového prostoru je v mezích, která jsou obvyklá pro vozy této velikosti.

Po nastartování byl zvuk zážehového agregátu vždy klidný a slušně utlumený. Ovšem již po překročení rychlosti devadesát kilometrů v hodině, kdy se na otáčkoměru při zařazeném pátém rychlostním stupni ukazuje hodnota kolem 2900 otáček za minutu se intenzita zvuku přicházejícího z motorového prostoru citelně zvýší a až nepříjemná začne být na dálnici, pokud jedete na tuzemském rychlostním limitu 130 kilometrů v hodině. V tom případě už motor „točí“ rovné čtyři tisíce.

Je to samozřejmě dáno hlavně absencí turbodmychadla a rovněž šesté rychlosti v manuální převodovce. Na druhou stranu to ale má výhodu ve spolehlivosti a relativně levné údržbě, jak potvrzuje Filip Kučera z Auto ESA: „Základní motor, tedy tento atmosférický čtyřválec 1.2i 54 kW, má vynikající pověst. Používán byl již v předchozích generacích napříč modelovou řadou Renault. Pokryje všechny jízdní podmínky od města až po dálnici s nízkou spotřebou. V porovnání s novějšími přeplňovanými motory je jeho provoz levnější i z hlediska údržby,“ uzavírá.

Když už je řeč o údržbě – příjemně mě překvapila přítomnost plynové vzpěry přední kapoty. Třeba při doplňování kapaliny do ostřikovačů tak nemusíte uvolňovat a do patřičného otvoru následně zasunovat často špinavou drátovou vzpěru. Stačí jen prostě nalít a zaklapnout.

Renault Clio je vhodný i na venkovské okresní silnice s nevalným povrchem. Odpružení je laděno mírně měkčeji. To sice přináší v rychleji projetých obloucích trošku větší náklony karosérie, ale takto bude s tímto autem zacházet jen málokdo.

Líbily se mi dobře naladěné a příjemně dávkovatelné brzdy, naopak řazení vinou páky drhnoucí ve svých drahách, by sneslo vylepšení.

Spotřeba se pohybuje ve velmi přijatelných mezích. V kombinovaném režimu jsem na palubním počítači zaznamenal spotřebu v průměru 6,2 litru, po venkově se klidnou jízdou dá apetit motoru snížit pod šestilitrovou hranici.

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA

Konkurent Opel Corsa

Opel Corsa

Plusy:

kvalita zpracování

úsporný provoz

německá technika

Mínusy:

menší kufr

méně místa na zadních sedačkách



Peugeot 208

Plusy:

uspořádání přístrojů a volantu

kvalita zpracování

více místa nad hlavou vzadu

Mínusy:

odkládací prostory

menší kufr



Ford Fiesta

Plusy:

jízdní vlastnosti

sportovní design

komfortní sedačky

Mínusy:

menší kufr

méně vozů na výběr