Marie Retková: Nenávidím postávání v koloně

Jste trpělivá řidička?
Jsem a nejsem. Když se přede mnou nějaký řidič plazí a šněruje cestu, tak ztratím trpělivost a říkám si, proč se mám vléct za někým, kdo mě rozčiluje. Ovšem chápu, že každý musí nějak začít. Také nenávidím postávání v koloně.

Jak dlouho řídíte?
Dlouho. To snad ani nebudu počítat. Asi čtyřicet let.

V kolika letech jste tedy absolvovala zkoušky?
Bylo mi devatenáct let a zkoušky jsem složila hned napoprvé. Jsem akční člověk, bylo štěstí, že jsem měla vedle sebe instruktora, který byl trpělivý a málomluvný. Když jsem ho vytočila, tak jen pokynul rukou, abych jela pomaleji, nic víc.

Jak často se vydáváte na silnice?
Určitě jednou nebo dvakrát týdně. Nerada se pohybuju po Praze, ne protože bych netrefila, mám všechno najeto, znám všechny jednosměrky, mohla bych se klidně živit jako taxikář, ale nesnáším stání v koloně. Bohužel někdy není zbytí. Pokud si vezu velké množství věcí, tak si musím vzít auto a pohybovat se i po Praze. Nejčastěji jezdím ale za dcerami, jednu mám v Písku a druhou u Českého Krumlova. Dcera, která bydlí mezi Českými Budějovicemi a Krumlovem, má teď malé chlapečky, chci s nimi být co nejvíce, protože roztomilí budou jen krátkou dobu. Snažím se tam jezdit jednou týdně. Manžel nemá na chlapečky nervy, takže se mnou tak často nejezdí. Když jezdím s manželem, tak nerada řídím. Je dobrý řidič, ale špatný spolujezdec. Sedí-li vedle mne, tak nadskakuje, nejraději by za mě i brzdil.

Mluvila jste o Písku, což je sice daleko, ale pojďme se podívat ještě dál. Byla jste někdy autem za hranicemi?
Byla jsem na Novém Zélandu, kde se řídí vlevo. Jela jsem tam s kolegyněmi basketbalistkami a k volantu jsem se dostala v nejužším úseku, takže zvyknout si na jízdu vlevo byl problém. Místo abych dávala blinkr, tak jsem stírala apod. Časem jsem si zvykla.

Přihodila se vám na cestách někdy nějaká nehoda?
Jen dvakrát a to už je strašně dávno. Dívala jsem se doleva, jestli se mohu přiřadit, přede mnou se rozjelo auto a pak rychle zastavilo, což jsem nestačila zpozorovat a ťukla do něho. Nic vážného se nestalo, bylo to opravdu jen ťuknutí. Podruhé jsem vyjížděla z garaží a neodhadla vzdálenost turniketu, takže se mi při projíždění sklopilo zrcátko a jelikož to bylo v kopci a já pak trochu sjela, tak zrcátko nepřežilo. Jinak bohudík jezdím bez nehod.

A pokutu jste někdy platila?
Platím opravdu minimálně. Starší dcera jezdí autem, které je napsané na mě. V Praze nemá tolik najeto jako já a když přijíždí po strakonické do Prahy, tak si neuvědomí, že tam je padesátka, takže se stane, že ji změří. Už se tak stalo dvakrát, takže jsem musela na policii, kde jsem uvedla, že šlo o osobu blízkou. Dceři jsem pak vyčinila, že jsem viděla její fotku. Jen se drze otázala: „A vypadala jsem jako Sandra Bullock?“

Kdybych vám postavil před dům auto a řekl, ať si dojedete, kam si přejete, kam byste se vydala?
Za svými chlapečky.

Žádnou jinou odpověď jsem ani nečekal.

Vizitka:
Narodila se 8. června 1956 v Praze.
Vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě.
Roku 1977 nastoupila jako hlasatelka do Československé televize. V roce 2006 televize tuto pozici zrušila.
V současnosti moderuje pořad Dopoledne s Dvojkou na Českém rozhlase.
Provdala se za lékaře Petra Retka, který po tragické smrti své manželky sám vychovával dceru Alici. Společně se jim narodila ještě dcera Magdalena, která je stejně jako její nevlastní starší sestra lékařkou.
V mládí hrála závodně basketbal.
V letech 1998, 1999 a 2000 získala cenu Týtý za nejlepší hlasatelku.
Foto: Český rozhlas Dvojka