Marta Jandová: jsem hodně dobrá řidička

Jak byste se charakterizovala? Jste dobrá řidička?
Vím, že samochvála smrdí, ale myslím si, že jsem hodně dobrá řidička. Za prvé toho mám hodně naježděno a za druhé jsem si dělala řidičák dvakrát.

Proč dvakrát?
Poprvé v Čechách v jedenadvaceti letech, pak jsem se odstěhovala do Německa a nikdo mi neřekl, že si ho tam musím jít nechat přepsat. Vesele jsem jezdila tři roky po Německu, když mi policista řekl, že si musím řidičák udělat v Německu znovu, protože jsem si ho nenechala přepsat. Naštěstí pan učitel v autoškole byl tak hodný, že mi odpustil teoretickou část.

Jak probíhají zkoušky v Německu? Je to hodně odlišné?
Hodně odlišná je až závěrečná zkouška, která se dělá hodinu. Jede se po všech různých rychlostních silnicích, po sídlištích, kde se klade důraz na přednost zprava, potom na parkování. Dělala jsem si tam řidičák i na motorku a při zkouškách jsem jednou vyhořela.

Co se stalo?
Musela jsem například zabrzdit z 60 km/h a mít maximální brzdnou dráhu 8 metrů. Jezdila jsem mezi kužely třicítkou, aby viděli, jak se pokládám do zatáček. Musela jsem ukázat výpady, kdyby náhodou auto přede mnou nabouralo. Když jsem slyšela, že v Čechách dostal kamarád řidičák na motorku za pět minut, tak mi vstávaly vlasy hrůzou.

Na silnicích vás tedy asi jen tak něco nepřekvapí… Co vyloženě nemáte ráda?
Nemám ráda couvání dlouhou úzkou ulicí. V podélném parkování také nejsem nejlepší, ale řízení mám absolutně zmáknuté. Jsem pozorná. Třeba mám-li v autě spolujezdce a mluvím s ním, tak se na něj nedívám. Také si neustále kontroluji zrcátka. Oproti pražským řidičům stavím na přechodech, když tam čekají lidi. Ještě nedávno jsem chodila s kočárkem, když byla Maruška malá, a se dvěma psy a na přechodu mi nikdo nezastavil. Někdy raději i před nepřehledným přechodem raději zpomalím.

Vytáčí vás něco, když řídíte?
Rozčiluje mě, když na dálnici předjíždím náklaďák, najednou přifrčí auto a bliká na mě. Nesnáším, když se mi někdo lepí na zadek. Nemám ráda ani nepozorné řidiče, kteří nedají blinkr a najednou odbočí. Nebo když jede sanitka, tak neuhnou a rozjedou se.

Jaké bylo vaše první auto?
První auto jsem si pořídila Volkswagen Polo, druhé Volkswagen Combi. Stálo tehdy 4000 marek a mělo modrofialovou metalízu. Žádný krasavec to tedy nebyl, ale dalo se v něm vzadu spát, což bylo pro mě důležité. Hodně jsme jezdili s přítelem k vodě na wakeboard, takže jsme v něm přespávali. Vešel se mi tam i stůl a dvě skládací křesílka jako mají rybáři. To auto jsem milovala. Prodala jsem ho, když jsem dostala na dva roky sponzorované auto, což se v Německu běžně dělá. Na první rok jsem dostala červené Suzuki Swift, na druhý rok černého Suzuki Grand Vitara. Tehdy jsem zjistila, že ráda sedím nahoře, protože jsem prcek. Když sponzorství skončilo, tak jsem si koupila auto, které jsem vloni splatila. Absolutně ho miluji. Jedná se o Toyotu RAV4, „typicky ženské auto“. Vejdou se mi tam ale psi, dítě, manžel, cestovní postýlka. Do malého auta by se mi to nevešlo.

Kam jste umístila autosedačku pro dítě?
Autosedačku dávám dozadu za spolujezdce. Spekuluje se hodně, kde je to lepší, jestli vpravo nebo vlevo. Na dálnici při předjíždění je horší pravá strana, když do vás někdo bouchne, ale já spíš nepředjíždím, takže si myslím, že pravá strana je lepší. Také jsem četla, že místo spolujezdce není tak hrozné, jak se říkalo. Nicméně dopředu bych autosedačku nechtěla.

Měla jste někdy nějakou nehodu?
Jednou v životě a zapříčinila jsem ji já. Musím k tomu ale říct polehčující okolnost, že to bylo v sedm ráno a měla jsem ledvinovou koliku. Nemohla jsem skoro sedět. Nechtěla jsem budit tátu, protože jsem měla jít na odběry krve, tak jsem si půjčila auto jeho ženy. Jela jsem z Říčan a nevšimla si, že hlavní silnice končí a hlavní vede zprava. Najednou se vynořilo zelené auto ze zelených keříků, takže jsem do něj bouchla. Řidič byl v šoku stejně jako já, protože jeho auto bylo na odpis. Hýbla jsem mu s kostrou. Bylo to ale staré auto, tak doufám, že dostal od pojišťovny víc, než stálo. Ještě jednou se mu tímto omlouvám. Za devatenáct let jsem však neměla žádnou jinou nehodu. Jen jednou krátce po získání řidičáku jsem si odřela blatník, to bylo vše.

Měla jste někdy za volantem strach?
Obecně jsem poseroutka, a proto jezdím opatrně. Ale podotýkám, nejezdím pomalu. Největší strach jsem měla na Korsice, protože tam jsou úzké silnice a srázy 100 metrů do moře. Tam by se mi ale nelíbilo ani na místě spolujezdce.

Kde jste byla s autem nejdál?
Nejdál jsem jela na sever Dánska a do nejvýchodnějšího Slovenska. Byla jsem autem i ve Španělsku. Pak jsem řídila vlevo v Austrálii, v Kapském městě, v Mexiku. Bývalý přítel neměl řidičák a hodně jsme cestovali, takže jsem musela všude řídit já.

A kam byste se ještě ráda podívala?
Na Nový Zéland. Tam by se určitě řídilo krásně.

Vizitka:
*Marta Jandová se narodila 13. dubna 1974 v Praze. Jejím otcem je rocker Petr Janda, zpěvák kapely Olympic.
*Vystudovala střední školu ekonomickou se zaměřením na jazyky. Během školy absolvovala roční studijní pobyt v USA, kam odjela krátce poté, co jí v sedmnácti letech zemřela matka na nádorové onemocnění. O několik let později této nemoci podlehl i její starší bratr Petr.
*V 19 letech se seznámila s Thorstenem Mewesem a stala se rockovou zpěvačkou v jeho kapele Die Happy.
*V Německu žila 16 let, převážně v Hamburku a také Berlíně. Do Čech se vrátila v roce 2009.
*Účinkovala v Československé Superstar i v obdobné německé soutěži Popstars. Zahrála si v seriálech Gympl s ®učením omezeným a Doktoři z Počátků.
*Vdala se v roce 2014 za gynekologa Miroslava Vernera, s nímž má devatenáctiměsíční dceru Marušku.
Foto: TV Nova a Pampers