Místo benzinky k zásuvce. Elektromobily se řídí hezky, ale běžné auto nenahradí

V současnosti vám elektromobil prodají například u Nissanu (Leaf), Peugeotu (iOn), BMW (i3) či Citroënu (C- Zéro). „Neoficiální" cestou se ale lze dostat také k Tesle a jejímu Modelu S.

Elektrická vozítka nedávno do nabídky zařadil i Volkswagen (e-up! a e-Golf) a Kia (Soul EV). Jak se s nimi žije?

Je zajímavé, jak moc si e-up!, e-Golf a Soul EV i přes mnoho rozdílů jsou podobné. Spojuje je nejen skutečnost, že je výrobce vyvinul z klasických modelů se spalovacím motorem, ale také, co svým majitelům nabízejí a co za to od nich současně vyžadují. Upřímně, požadavky převažují.



Všechny tři elektromobily na první pohled vypadají jako běžná auta. Teprve bližší zkoumání prozradí, že se lehce liší - především aerodynamicky efektivnějšími koly a přepracovanými předními maskami. Nejpatrnější je tato změna u Soulu: „plná" maska, za níž se nenachází tradiční chladič spalovacího motoru, v sobě totiž ukrývá konektory pro dobíjení. Samozřejmě chybí výfuk.

Také kabiny se příliš neliší od výchozích modelů. V elektromobilu bez převodovky nepotřebujete otáčkoměr či ukazatel množství paliva, proto vozy dostaly upravený přístrojový štít a jiné prostředí palubního systému. Řidič tak může kontrolovat aktuální spotřebu energie, stav nabití baterií a především sledovat předpokládaný dojezd.

U nejmenšího z trojice čekejte minimalistický interiér, který je ale chytře vymyšlen a nabídne větší prostor, než byste od podobně malého auta asi čekali.



Multimediální a palubní systém od společnosti Garmin se ovládá přes přenosný displej, který lze umístit na palubní desku. Jen škoda, že jeho prostředí působí ospale, svižnější chod by mu prospěl.

Ještě víc mě ale štvala absence ovládání spolujezdcova okénka na dveřích řidiče. Pokud chcete okno po pravé straně otevřít, musíte se natáhnout přes celou kabinu a použít tlačítko na dveřích spolujezdce.

Interiér korejského elektromobilu vypadá moderně a má kvalitně zpracovanou palubní desku a hravými detaily – líbí se mi třeba netradiční čalounění sedadel.

Za zmínku stojí menší objem zavazadelníku. Elektrický Soul totiž pod podlahou skrývá akumulátory, zcela nezbytné pro jeho pohyb, takže dno kufru muselo být umístěno výš a kapacita se snížila z 354 litrů na 281 litrů. Stále jde o slušnou hodnotu, zvlášť když korejský „hranáč" nemá ambice být vyloženě rodinným vozem.



Hezkou vychytávkou je možnost zobrazit si na hlavním displeji mapu s vyznačeným prostorem, kam byste mohli s aktuálním stavem baterií dojet. A protože energii odebírá i klimatizace, potěší možnost auto vytopit (nebo vychladit) v nastavený čas, dokud je ještě připojeno k zásuvce – třeba 10 minut před odjezdem do práce.

Hned po usednutí je jasné, že elektrický Golf je z trojice testovaných vozů nejdospělejší. Interiér je v podstatě stejný jako u klasického modelu, což znamená jednoduše pojatou, přehlednou palubní desku, kvalitní materiály i zpracování a především parádní logiku ovládání.



Golf potěší také dostatkem prostoru i největším zavazadelníkem. A to přesto, že kvůli uložení baterií je proti běžné verzi objem o necelých čtyřicet litrů menší - dosahuje 341 litrů.

A jak takový elektromobil jezdí? Stručně řečeno návykově – a platí to pro všechny tři zkoušené vozy. Co po přesednutí z normálního auta překvapí nejvíc, je dokonalé ticho. Elektromotor totiž nevrčí, nehučí, po akustické stránce nedělá vlastně skoro nic. Jen občas se ozve zvuk připomínající tramvaj. Ale je tak slabý, že si ho skoro nevšimnete.




Čeho si naopak všimnete, je zajímavé poznání, kolik hluku umí „vyrobit" stěrače.

Jízda s elektromobilem celkově působí tak nějak jemně a hladce. I na tom má zásluhu elektromotor a absence převodovky.

Všechny tři vozy mají i přes rozdílné výkony motorů srovnatelné dynamické schopnosti.

	VW e-up!	Kia Soul EV	Volkswagen e-Golf
max. výkon	60 kW (82 k)	81 kW (110 k)	85 kW (115 k)
max. točivý moment	210 Nm	285 Nm	270 Nm
0-60 km/h	4,9 s	4,2 s	4,2 s
0-100 km/h	12,4 s	11,2 s	10,4 s
max. rychlost	130 km/h	145 km/h	140 km/h

Díky vysokému točivému momentu dostupnému prakticky od nulových otáček a bezprostřední odezvě motoru se elektrická auta pohybují mimořádně lehce. Stačí přišlápnout pravý pedál a auto okamžitě vystřelí vpřed – platí to především v rychlostech do 80 km/h.

Nejlepší zážitky si vychutnáte při rozjezdu. Stojíte, dupnete na plyn a pak už se jen nestačíte divit, co se s vámi a autem děje. Zrychlení je úchvatné. Vážně. Nic podobného v běžném voze nezažijete.



Vyšší rychlosti však obecně elektromobilům příliš nesvědčí, dochází jim v nich dech a především se zvedá i spotřeba. Jet dlouhodobě rychlostí nad 100 km/h opravdu není rozumné. Tedy pokud nejste masochista a nebaví vás sledovat, jak kvapem ubývá energie v bateriích.

Pro zajímavost, elektrický Golf při rychlosti 130 km/h vyžadoval více než 22 kWh/100 km (ostatní na tom nebyly lépe, pro e-up! je stotřicítka dokonce maximem), kdežto při používání v rychlostech do 80 km/h se umí dostat na poloviční spotřebu.



I když se elektromobil řídí v podstatě jako každé jiné normální auto, také má volant, plynový a brzdový pedál, vyžaduje jiný přístup, více předvídání a celkově koncentraci na co nejplynulejší jízdu. Nutí vás plánovat a rozmyslet si každou prudší akceleraci.

Také se hodí porozumět si s možnostmi rekuperace brzdné energie, což je zjednodušeně řečeno dobíjení baterií pomocí brzdění motorem po sundání nohy z plynového pedálu. Akumulátory se tak dobíjejí efektivněji než v případě zpomalování pomocí klasických brzd. U všech testovaných aut si řidič může vybírat mezi několika úrovněmi – od lehkého brzdění, a tedy i mírné rekuperace, po opravdu zřetelné zpomalování s vyšším dobíjecím účinkem. 



U obou Volkswagenů i Soulu se mi líbily jízdní vlastnosti. Přestože elektromobily mají proti klasickým verzím se spalovacím agregátem handicap ve výrazně vyšší hmotnosti, díky uložení baterií v podlaze a lehkému elektromotoru nad přední nápravou se posunulo těžiště. Všechna auta tak skvěle obstojí i v zatáčkách a potěší stabilitou a ochotou měnit směr.

Pokud bych měl v oblasti jízdního projevu vybrat vítěze, zvolil bych korejského reprezentanta. Soul má totiž opravdu schopný podvozek, jistý, navíc komfortní a tichý. U Němců se občas objevily problémy při přejezdu příčných nerovností, zejména e-up! chvílemi působil lehce "udrncaně". A Golf se zase více "pohupoval".



Bohužel, jakkoli se s elektrickou trojicí příjemně jezdí, vozy mají také několik společných problémů. Začněme dojezdem, který je, a to je známá věc, výrazně nižší než v případě klasických aut s plnou nádrží.

Papírově vede Soul, u něhož Kia udává až 212 kilometrů. Ve skutečnosti ale plně dobité akumulátory umožní urazit nejvíc 170 kilometrů, většinou ale ještě méně. Volkswagen se v reálném světě víc přibližuje udávaným hodnotám: jak 160 kilometrům u drobka, tak 190 kilometrům u Golfu se s trochou snahy lze skutečně přiblížit.

Elektromobily pak nabízejí možnosti, jak rádius mírně prodloužit, například e-up! a e-Golf umožňuje zvolit jízdní režimy, které omezí výkon motoru a povypínají palubní „spotřebiče", zejména klimatizaci (její vypnutí prodlouží dojezd o přibližně 10 kilometrů). U Soulu lze zase třeba spustit ventilaci (případně klimatizaci) jen na straně řidiče a tím trochu šetřit.




Přesto je potřeba každou delší cestu důkladně naplánovat a ujistit se, že se cíl nachází v reálném dosahu. I tak ale během delší cesty ucítíte nervózní šimrání v břiše a v hlavě vám budou vyskakovat nápady, kde by se případně po cestě dalo auto zapojit do sítě.

Právě závislost na elektrické přípojce je druhým velkým problémem. Když vám totiž po cestě dojde šťáva (i když elektromobily na ubývající energii v bateriích upozorňují opravdu důsledně, stát se to může), tak prostě „končíte". Nikdo s kanystrem vám nepomůže.
Zde má výhodu Volkswagen, který zákazníkům zajišťuje mobilitu i nad rámec dojezdu svých elektromobilů.

Dojde-li například na cestě k vybití akumulátoru, postará se VW o odtah vozu k nejbližší nabíjecí stanici – bezplatně až třikrát za rok během prvních dvou let od data prodeje. Na delší cesty si může zákazník po dobu dvou let zdarma vypůjčit vůz do velikosti Golfu s konvenčním pohonem na benzin nebo naftu na 10 dní ročně.




Na seznamu potíží nesmí chybět doba nabíjení. Rychlodobíječka sice umí doplnit baterie na 80 procent kapacity zhruba za půl hodiny, ale také prý zkracuje životnost akumulátorů. Výrobci proto rychlonabíjení spíše nedoporučují.

Při nabíjení z klasické zásuvky zase budete potřebovat i více než 10 hodin. A pokud během procesu dojde k poruše sítě, nabíjení se přeruší a po spuštění dodávky elektřiny znovu nenaběhne. Přesně to se stalo s nejmenším Volkswagenem mně. Po nočním dobíjení jsem ráno přišel k autu a zjistil, že mám kvůli večernímu výpadku baterie téměř prázdné: na cestu z Mostu do Prahy mi zbyla elektřina na 37 kilometrů. Což na téměř stokilometrovou trasu jaksi nestačí.

Tento problém by však měla vyřešit aplikace pro mobilní telefon, která umí proces nabíjení monitorovat a upozornit na možné trable.

Nakonec zbývá cena. Vysoká pořizovací cena. Nejlevnější e-up! stojí 609 900 Kč, Soul EV 849 980 korun a e-Golf dokonce 915 900 Kč. Za podobné peníze už si můžete pořídit auta o několik tříd výš.



V Česku navíc neexistuje jakákoli podpora elektromobilů ze strany státu. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vašem posouzení.

Ano, testované elektromobily jsou sice velice úsporné a vykazují opravdu nízké provozní náklady, díky spotřebě od 10 do 16 kWh/100 km umí jezdit i za padesát haléřů na kilometr, ale pořizovací ceny jsou prostě stále vysoko. Nezachrání to ani maximální možná výbava.

Kia sice tvrdí, že ve srovnání se stejně (tedy nejlépe) vybaveným Soulem s turbodieselem se peníze „vrátí" po 90 000 kilometrech, jenže s elektromobilem takovou porci neujedete hned. Zvlášť ve městě a s předpokládanými malými denními nájezdy.



Elektrická auta tedy zatím stále nejsou pro každého. Jako ideální dopravní prostředek poslouží nadšencům, kteří jezdí denně – ideálně po městě a přilehlém okolí - několik desítek kilometrů (třeba do práce), večer auto napíchnou do zásuvky a přes noc dobijí. Nebo mají snadný přístup k veřejné dobíjecí stanici.

Největší uplatnění však elektromobily najdou jako firemní auta - třeba i jen z marketingových důvodů.




Pokud jde o naši trojici, nejvíc se mi líbil Soul. Je poměrně praktický, prostorný, zajímavě vypadá, nabízí pohledný interiér a má nejvyváženější jízdní projev. Smysl dává i malý Volkswagen e-up!, který se díky svým rozměrům a hbitosti skvěle hodí do města, kam podobné elektromobily patří. Ani jeho větší sourozenec není špatný.

Vždyť i bez spalovacího motoru je Golf stále Golfem a to snad nikdy nemůže skončit průšvihem. Ze tří zkoušených vozů působí celkově nejdospěleji, ale jízdně překvapivě na Soul trochu ztrácí, především v oblasti komfortu. Navíc je nejdražší.