Když potřebujete dolít olej: jak poznáte, že ho je málo a jaký dolít na cestách

Právě kontrola množství motorového oleje a jeho případné dolévání jsou úkony, které již mnoho řidičů zcela vyřadilo ze svých návyků. Může se to ale vymstít, a ne hned nutně zadřením motoru. Už jen situace, kdy v půlce cesty na dovolenou sháníme olej na dolití, není nic příjemného. I když máte zkušenost, že váš vůz mezi výměnami oleje žádné dolévání nepotřebuje, měli byste množství oleje zkontrolovat alespoň dvakrát do roka, ideálně před delšími cestami.

Většina aut je i dnes stále vybavená klasickou měrkou v motorovém prostoru. Abychom z ní množství oleje vyčetli správně, musí být auto ohřáté, zaparkované na rovině a alespoň pár minut odstáté po zhasnutí motoru. Výjimkou jsou auta, u nichž výrobce stanovuje kontrolu třeba při běžícím motoru – příkladem jsou starší vozy Porsche s plochými motory boxer. Pokud ale máte běžné auto, na taková specifika nenarazíte.  

Kdybychom kontrolovali olej za studena, bude ho na měrce méně, protože se s teplem rozpíná. Stejně tak naměříme méně, když zkontrolujeme olej bezprostředně po zhasnutí motoru, protože je část olejové náplně roznesená po motoru a chvíli trvá, než steče zpátky do vany.

Olejovou měrku tedy vytáhneme, otřeme čistým hadrem či papírovým ubrouskem, zasuneme na doraz zpátky a znovu vytáhneme. Hladina pak bude viditelná na měrce a musí se nacházet mezi horní a spodní ryskou. Pokud máte olej při kontrole „v půlce“, není to rozhodně důvod běžet dolévat.

Zejména pokud jste od poslední výměny najeli třeba již 10 000 kilometrů, olej dřív vyměníte, než by se přiblížil spodní rysce. Udržovat olej na maximu není potřeba a už vůbec ho nechcete přelít – koledujete si tak o problém.

• Podívejte se na video, jak zkontrolovat motorový olej
Dokonce ani olej těsně u spodní rysky neznamená nutnost okamžitého dolití v průběhu cesty (tedy pokud si nejste vědomi, že vaše auto olej spotřebovává zrychleným tempem). Teprve když je hladina pod ryskou, případně vůbec není na měrce, musíte olej doplnit neprodleně.

Výrazně jednodušší situace nastává v případě, že auto kontroluje olej samo – to už dělá spousta moderních aut. V případě, že se hladina oleje blíží minimu, auto si o olej „řekne“ zpravidla rozsvícením žluté olejničky na přístrojovce. Mnoho aut také zobrazí přibližné množství oleje na palubním počítači a existuje řada modelů, zejména v prémiovém segmentu, u nichž už olej ani jinak nezkontrolujete – klasickou měrku v motorovém prostoru nemají a zcela spoléhají na měření elektronikou.

Zůstanu-li u prémiového segmentu, některá auta už umí dokonce přesně říci, kolik oleje máte do motoru dolít. Většinou si ale musíte vystačit sami s měrkou a tady platí obecné pravidlo, že mezi spodní a horní ryskou na měrce je běžně rozdíl cca jeden litr.

Určitě však nelze doporučit vzít lahev oleje a jen tak dolít do motoru celý litr naráz. Ideální je dolévat po částech – třeba po 250 mililitrech, chvíli počkat až nový olej steče do vany, pak hladinu znovu zkontrolovat a v případě potřeby dolít víc.

Nejlepší, co můžete udělat, je dolít do motoru olej, který už v něm je. V naprosto ideálním případě pak máte jednu litrovou lahev onoho konkrétního oleje připravenou v kufru přesně pro tyto případy. Jenže svět není ideální a tak se může stát, že budete potřebovat dolít olej po cestě na dovolenou, u špatně zásobené čerpací stanice a nebudete tušit, jaký olej v autě máte. A do toho na vás bude pršet…

Pokud nevíte, jaký olej v autě máte, hledejte štítek nalepený nebo uvázaný v motorovém prostoru, případně nalepený v rámu dveří řidiče. Na něm by měl být napsaný typ a viskozita oleje, použitého při poslední výměně. Pokud ani tady neuspějete, podívejte se ještě do uživatelské příručky, kde by mohly být vypsány specifikace oleje.

Jestli ale ani po všech pokusech opravdu nevíte, jaký olej je v autě (případně víte ale čerpací stanice nebo obchod po ruce ho nemá), je čas vytipovat adekvátní náhradu. Tady je potřeba říct, že nějaký olej je lepší než žádný olej, a že prakticky všechny oleje jsou v dnešní době celkem bez problému mísitelné, takže ke katastrofě nedojde. Ohlídejte si ale jak viskózní specifikaci oleje, tak jeho normu.

V první řadě si omylem nekupte olej do dvoutaktu nebo do automatické převodovky – i to se může stát. Chcete automobilový motorový olej do čtyřtaktu a u většiny starších aut neuděláte chybu s viskozitou 5W-40, nebo 10W-40. Novější downsizované přeplňované motory vybavené systémem stop-start pak budou vyžadovat spíš řidší oleje jako 5W-20 nebo 5W-30.

Dalším parametrem jsou normy oleje. Ty jsou stanovené Evropskou asociací výrobců automobilů (normy ACEA), Americkým petrolejářským institutem (normy API), ale i výrobci motorů (normy VW, MB, BMW, FIAT, WSS, RN…). Normu můžete opět najít v příručce ke svému autu, ale pokud nevíte, řiďte se nejlépe normami ACEA. Pokud máte benzinový motor, případně dieselový motor bez filtru pevných částic, sáhněte po oleji, který bude mít na obalu normu ACEA A3/B3 nebo A3/B4. Pokud máte filtr pevných částic, chcete normu ACEA C3 pro motory s DPF.

Tak či tak platí, že pokud jste dolili olej „nouzově“ a nevíte který byl v motoru předtím, určitě byste neměli příliš oddalovat další servis a kompletní olejovou náplň raději vyměnit co nejdříve. A tentokrát si ohlídat, jaký olej do svého motoru dáváte.